Milan Slezák, E15, 7. července 2010
Polské prezidentské volby skončily bez překvapení. Vyhrál Bronisław Komorowski, kandidát vládní Občanské platformy. Nenaplnily se předpovědi, že výsledek druhého kola voleb bude mimořádně těsný, protože voliči Komorowského, většinou lépe situovaní, dají před volbami přednost dovolené, zatímco jejich chudší spoluobčané zůstanou doma a budou, tak jako v prvním kole, volit Jarosława Kaczyńského. Nakonec Komorowski vyhrál druhé kolo se solidním šestiprocentním náskokem.
Jako lev
V prvním kole předstihl svého soka o pět procent. Tehdy to povzbudilo spekulace, že prezidentem by se nakonec přece jen mohl stát Kaczyński, přestože do prezidentského klání nastoupil pozdě, až po tragické smrti svého bratra Lecha v troskách vládního letadla, a přestože rozdíl v preferencích mezi ním a Komorowským byl na začátku souboje dvouciferný.
Jeden z posledních průzkumů před druhým kolem, jejž si objednal list Rzeczpospolita, Kaczyńskému opravdu věštil vítězství nad Komorowským v poměru 49:47 procent. Na okraj a pro pořádek však dodejme, že Rzeczpospolita vždycky podporovala oba bratry Kaczyńské.
Podstatnější ovšem bylo, že Jarosław Kaczyński se v kampani nejen rval jako lev, ale dokázal se navíc sám změnit tak, aby byl přijatelnější pro středové voliče. Kdysi tvrdý a neústupný muž vystupoval náhle jako konsenzuální politik, jenž nechce rozdělovat, ale sjednocovat. Tím úspěšně bral vítr z plachet Komorowskému.
Hádky o letadlo
Oba kandidáti mají ostatně dost společného. Oba jsou katolíci a mají pověst zásadových mužů, oba se angažovali v boji proti komunismu. Smířlivě však donedávna vystupoval jen Komorowski, a získával si tím sympatie veřejnosti. Jenže tato jeho smířlivost byla často vykládána i jako slabost.
Doba, kdy se premiér hádal s prezidentem o letadlo, skončila osudově. Na snímku bývalý polský prezident Lech Kaczynski během summitu NATO ve Štrasburgu, 4. dubna 2009. Foto čtk
To byla šance pro Jarosława Kaczyńského a on se jí hbitě chopil. Najednou byl přátelský, ale také jednoznačný. Lidový, ale též státnický. A mnoho Poláků to ocenilo – vždyť pro něj ve druhém kole hlasovala bezmála polovina zúčastněných voličů.
Z pohledu Polska znamená Komorowského vítězství především to, že nový prezident nebude vládě vetovat zákony, které se mu nebudou líbit. Ne vždy to ovšem pro premiéra Tuska bude výhodné. S Kaczyńským v prezidentském úřadě by Tusk býval mohl mít výmluvu, proč nemůže prosadit potřebné, ale voličsky nepopulární reformy.
Jednoznačně dobrou zprávou je vítězství vládního kandidáta pro Evropu a Brusel. Ten se v polské zahraniční politice vyzná výrazně lépe než v dobách, kdy ji chaoticky reprezentovali premiér Tusk a prezident Lech Kaczyński, tedy politici, kteří se permanentně přeli nejen o to, kdo z nich poletí jakým letadlem na který summit, ale též o zásadnější věci – o vztahy k Rusku, Německu, Lisabonské smlouvě.
Dále ve hře
A konečně, nedělní volba Poláků není špatnou zprávou ani pro Jarosława Kaczyńského. Ten dál zůstává ve hře. Neprohrál tak, aby to poškodilo jeho postavení ve vlastní straně. Ukázal, že je schopen citlivě vnímat voličské nálady a umí voliče mobilizovat. Stojí za ním venkov a východ země. Stojí za ním tradicionalisté, kteří věří, že církev by měla více promlouvat do státních záležitostí, stojí za ním Poláci, kteří nevěří Moskvě a k Bruselu hledí s podezřením. Navíc za výkon v kampani musejí Kaczyńského ocenit i ti, jimž se jinak protiví.
Autor: Milan Slezák, E15