18.07.2010
čtk
Dlouhá léta byl považován za ideální úložiště radioaktivního odpadu. Dnes je bývalý solný důl Asse u dolnosaského Remlingenu noční můrou německé vlády a terčem kritiky ekologických organizací a místních obyvatel. Kvůli geologické nestabilitě komplexu totiž hrozí jeho zhroucení, a navíc do něj proniká voda, která by v kombinaci s uloženými radioaktivními látkami mohla způsobit katastrofu. Úřady už rozhodly o jeho uzavření a nyní řeší, co s tamním jaderným odpadem.
Svému původnímu účelu sloužila šachta Asse II v letech 1906 až 1964. Poté ji odkoupil německý stát a změnil ji v údajně první podzemní skladiště jaderného odpadu na světě. Od roku 1967 do roku 1978 ho zde bylo uloženo kolem 50.000 kubíků v asi 126.000 sudech, přibližuje Wolfram König, prezident Spolkové úřadu pro ochranu proti záření (BfS), který má od loňska sanaci Asse na starosti.
V naprosté většině jde údajně o slabě radioaktivní odpad, v asi 1300 sudech jsou prý středně radioaktivní látky. I sám König ale přiznává, že skutečný obsah sudů nikdo nezná. Bývalý provozovatel si totiž nedělal s dokumentací těžkou hlavu, a ta tak v mnoha případech neodpovídá. Že by se jednalo o vysoce radioaktivní materiály, jak tvrdí někteří ekologičtí aktivisté, považuje ale za nepravděpodobné. Nejsou pro to žádné důkazy, tvrdí König.
Problémem plechových schránek je i jejich stav. Přijel sem velký nakládač, který měl plnou lžíci sudů a přes hranu je svrhl. Ty se skutálely deset metrů dolů. Pak přijel další nakládač se solí, kterou nasypal na sudy. Tak to šlo do té doby, až se komora zaplnila, líčila Annette Parlitzová zahraničním novinářům u jediné přístupné komory s odpadem, jak se v 70. letech s nebezpečným nákladem zacházelo.
Mnoho sudů se tak podle ní poškodilo už při shození do komory, na dalších zapracovala agresivní sůl. Ta jinak funguje jako ochrana před zářením, takže v dole je jeho hodnota podle Parlitzové paradoxně nižší, než jakému jsou lidé běžně vystaveni na povrchu.
Ze 130 komor vyhloubených těžbou soli se jich k uložení jaderného odpadu využilo 13. Většina z nich je v hloubce 750 metrů pod zemí, kde návštěvníka bez hornických zkušeností překvapí obrovské horko. Právě více než půlstoletí nepřetržitého dolování má ovšem na svědomí, že celý masiv se pomalu posunuje a deformuje vnitřní prostory, což dokazují všudypřítomné praskliny na stěnách. V minulosti se tomu provozovatelé pokusili zabránit zaplněním komor solným práškem, který se ale sesedl. Nyní BfS vyplňuje tyto kapsy speciálním betonem. Účel to má jediný – stabilizovat komplex, a získat tak co nejvíc času pro jeho plánované zavření.
Podle současných posudků máme čas do roku 2020. To ale není žádné definitivní datum, kdy se tento důl potopí, zhroutí nebo cokoli, o čem se diskutuje, ujišťuje König. Před jeho zakonzervováním se totiž musí vyřešit klíčová otázka, co s odpadem.
Ze tří možných variant je zatím nejpravděpodobnější vyzvednutí sudů a kontaminované soli na povrch a přesunutí do nedaleko budovaného úložiště Konrad. Podle současných odhadů by to německé daňové poplatníky stálo 3,7 miliardy eur (94 miliard Kč). Konečné rozhodnutí ale ještě nepadlo. Nejprve je třeba zjistit, jaký odpad se v Asse vůbec nachází a jak ho bude možné zajistit pro případnou přepravu. První pokusné vrty se chystají na konec letošního roku.
Odstranění nebezpečné zavážky si žádá i pronikání vody do podzemního labyrintu, které úřad dlouho dobu tajily. V současnosti tam podle BfS stěnami prosakuje 11.000 až 12.000 litrů solného roztoku denně, který se odvádí do speciální nádrže. Za pozitivní považuje úřad skutečnost, že toto množství se nemění, a je tak stále vzdálené hranici 500.000 litrů za den, při jejímž dosažení by musel přikročit ke krizovému scénáři.
Voda však představuje hrozbu dalšího narušení sudů s odpadem. Ty látky se potom mohou dostat ven a vytvořit radioaktivní roztok, upozorňuje Parlitzová. Pokud by ale někdy došlo ke spojení odpadů s podpovrchovou vodou, což se zatím nestalo, tak by se dostaly nahoru do biosféry a tomu se musí bezpodmínečně zabránit, zdůraznila průvodkyně.
To žádají i ekologické organizace a sdružení obyvatel okolních obcí, pro které by jakýkoli z katastrofických scénářů spojovaných s tímto úložištěm měl fatální důsledky. K vyzvednutí jaderného odpadu z Asse neexistuje alternativa. Jakékoli zdržení je nezodpovědné, tvrdí Frank Hoffmann z koordinačního kruhu Asse II, podle kterého se úřady nesnaží dostatečně rychle vyřešit tuto tikající podzemní bombu.
Autor: Euroskop
