01.09.2010
čtk
Belgie kvůli neochotě či neschopnosti politických stran překonat dlouhodobé spory dvou hlavních jazykových komunit – Vlámů a Valonů – nemá ani dva a půl měsíce po předčasných volbách novou vládu. V místním tisku i mezi politiky se tak stále častěji používá při líčení situace slovo chaos.
Ve volbách, které se konaly 13. června, zvítězila Nová vlámská aliance (N-VA). Ta usiluje o postupný rozpad země a samostatnost ekonomicky bohatšího vlámského regionu. Její předseda Bart De Wever dostal od krále Alberta II. pověření vést předběžná jedná o novém kabinetu. Tato jednání ale nijak nepokročila; šéfa separatistů pak vystřídal v roli vyjednávače předseda frankofonních socialistů Elio Di Rupo, jehož seskupení ve volbách obsadilo druhé místo.
Ani jemu se ale hlavní sporné otázky – tedy to, jakým způsobem změnit financování regionů a jak provést ústavní reformy týkající se jazykových práv jednotlivých skupin obyvatelstva – potřebné k sestavení koalice nepodařilo zatím překonat. Di Rupo před několika dny králi kvůli tomu nabídl, že se této role vzdá, jenže Albert II. to odmítl a prohlásil, že chce, aby v hledání kompromisů pokračoval.
Belgii tvoří frankofonní jih (Valonsko), vlámsky hovořící sever (Vlámsko) a dvojjazyčný Brusel. Vlámové tvoří asi 60 procent z 10,6 milionu obyvatel Belgie. Na východě země žije i malá německá menšina. Valonsko je chudším regionem, na jehož rozvoj tak přispívají vlámští daňoví poplatníci.
Belgii hrozí, že se ponoří do chaosu, hlásal jeden z palcových titulků listu Le Soir. Před možným propuknutím politického chaosu partnery u jednacího stolu varoval i možný budoucí premiér Di Rupo.
O peníze jde až na prvním místě
Na kompromisu bylo schopno shodnout se pět ze sedmi stran, které vedou vyjednávání. Kromě N-VA se proti jeho podobě z dílny šéfa socialistů postavili i vlámští křesťanští demokraté z CD&V. Hlavní problém měli s tím, jak financovat chod bruselského regionu a jak obecně nastavit tok prostředků mezi federální vládou a jednotlivými komunitami (Vlámskem, Valonskem a německy hovořící východní části Belgie).
Obě zmiňované strany o těchto vysoce zpolitizovaných, ale i dost technických aspektech financování regionů odmítly podle svých slov podepsat bianco šek. Nikdy jsme za poslední tři roky nebyli tak daleko v debatách (jako nyní)… Strany, které odmítly vyváženy kompromis, potopí zemi do neznáma, nebo dokonce do politického chaosu, podotkl Di Rupo.
Otázka voleb na předměstí Bruselu stále nevyřešena
S otázkou nastavení financování souvisela i druhá problematika, která hrála klíčovou roli v předčasných volbách i v dosavadních debatách, tedy řešení problému s volebními právy na vlámských předměstích Bruselu.
Na nich žije velké množství frankofonních Belgičanů. V oblasti, která se označuje jako BHV (Bruxelles-Hal-Vilvorde), je třeba vyřešit otázku volebních práv těchto lidí. Jde o to, z jakých kandidátek si mohou vybírat při volbách. Voliči ve Vlámsku si totiž mohou vybírat pouze z vlámských politiků, zatímco v regionu BHV si bylo v minulosti možné podobně jako v Bruselu vybírat ze stran obou jazykových skupin.
Kompromis, který zatím skončil pod stolem, byl založen na tom, že valonští zástupci by ustoupili od požadavků na zachování některých specifických práv frankofonní populace na vlámských předměstích. Výměnou za to by silně zadlužený bruselský region, který obývají převážně frankofonní Belgičané, získal dodatečné finanční prostředky z federálního rozpočtu. Hovořilo se o sumě kolem 500 milionů eur ročně.
Jak dlouho ještě potrvá, než bude mít Belgie, která tento půlrok předsedá Evropské unii, novou vládu, tak zatím vůbec není jasné. Zdlouhavá povolební jednání nejsou nicméně pro tento západoevropský stát ničím novým. Při volbách v roce 2007 se debaty táhly dlouhých devět měsíců.
Autor: Euroskop
