Mariana Pítrová, EUROSKOP, 1. září 2010
Dobrodružné prázdniny ve společnosti snědých jižanů? K uskutečnění takové dovolené nemusíte vyrážet tradičně na pláž. Stačí totiž vstoupit do vládní strany italského premiéra Silvia Berlusconiho. Horkých chvil zde zažijete dostatek, a když se vám to náhodou nebude líbit, dlouho se tu ohřívat nemusíte. Podobně jako předseda italské poslanecké sněmovny a Berlusconiho stranický kolega Gianfranco Fini.
Ačkoliv s létem přichází i delší politická letargie, na italské půdě to vře celoročně. A pokud už to vypadá, že parné prázdniny vyhnaly Italy lenošit k moři, umí je jejich premiér rychle vrátit do reality. Naposledy se mu to povedlo koncem července, kdy vyvrcholily několikaměsíční spory v jeho vládním Lidu svobody.
Arrivederci Fini!
Koncem července Berlusconi oznámil, že za člena své strany už nepovažuje dlouholetého kolegu Gianfranca Finiho. Premiér tak ostře zareagoval na kritiku ze strany Tinino a obvinil ze spojenectví s opozicí, které má podkopat Berlusconiho silnou politickou pozici. „Naši voliči už nehodlají tolerovat, že je tady neustálá vnitřní opozice vůči vládě, navíc často spolupracující s levicí, nechal se slyšet kontroverzní ministerský předseda, podle kterého se Fini z vládní strany vyřadil sám.
Převedeno do reality to znamená, že se předseda sněmovny choval příliš nadstranicky, když kritizoval poradce premiéra, kteří se tak trochu znají s mafiánskými bossy. Zároveň upozornil na legislativně odbyté zákony, které Berlusconiho vláda během svého působení schválila a za něž se na ni snesla vlna nevole.
<img src="https://euroskop.cz/wp-content/uploads/sites/3/2022/01/16894-berlusconi_kadafi.jpg" border="0" alt="
Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí a předseda italské vlády Silvio Berlusconi se v pondělí 30. srpna 2010 v Římě dohodli na dalším posílení dvoustranných hospodářských vztahů, ale Berlusconi za to na domácí scéně sklidil i kritiku, že těmto vztahům obětuje zásady a důstojnost své země. Kaddáfí totiž využil cesty do Říma i k agitaci pro islám – pokusil se obrátit na něj 200 mladých Italek a k přestupu na islám vyzval celou Evropu.
“ title=“Berlusconi Kadáfí“ width=“480″ height=“533″>
Berslusconi a libyjský vůdce Muammar Kaddáfí při jeho návštěvě Říma v pondělí 30. srpna, kterou Kaddáfí mimo jiné využil k agitaci pro islám. Foto AP
Ačkoliv Fini nebyl z vládní strany oficiálně vyloučen, založil s více než třicítkou spojenců novou frakci. Berlusconi tedy sice efektně demonstroval konec své trpělivosti, zároveň však přišel o veledůležitou věc – vládní většinu.
Berlusconiho rozmar
Komentátoři se začátkem srpna shodovali na tom, že Berlusconiho k roztržce vedla především chuť po předčasných volbách. Fini sice řekl, že vládu bude se svou novou frakcí nadále podporovat, ale pod podmínkou, že se neodchýlí od programu.
Koncem druhého prázdninového měsíce však Berlusconi učinil další nečekaný tah. Přes své koaliční partnery vzkázal, že od předčasných voleb dočasně ustoupí a v září chce hlasovat o důvěře pro svou vládu. Finiho frakci Budoucnost a svoboda pak pohrozil, že pokud kabinet nepodpoří, do Vánoc volby přece jen budou.
Finiho spojenci slibují, že Berlusconiho v září podpoří, ale ostře se ohradili proti premiérskému ultimátu. Nevyzpytatelné politické divadlo má tak na jihu Evropy nejasný konec.
Parlamentní komedie
Berlusconiho počínání se vysmívají i média. List Il Reformista po vládní roztržce otiskl na titulní straně „úmrtní list Lidu svobody se slovy: Předčasně odešla ze světa po dlouhé agónii ve věku dvou let.
Apeninská politika zažívá krizi, za kterou stojí řada zákulisních dohod a spojenectví. Herecké výkony a velká gesta pomalu ale jistě mění italský parlament v jednu velkou komedii, ve které se ztrácí i její hlavní aktéři.
V době, kdy se v zemi chystá historická reforma v oblasti pěti pro Italy sporných bodů, rozhádaná sněmovna situaci komplikuje. Kritické hlasy zaznívají i z unie ohledně plánu vlády na vystěhování Romů, podobně jako to udělala Francie.
Italský premiér dozajista rozjede další pokračování politické veselohry. Jak pro italskou veřejnost, tak pro sněmovnu už je ale Berlusconiho chování ohranou písničkou a řada voličů by se ráda poohlédla po nové vedoucí osobnosti. Ta by jižanské politice v současnosti pomohla nejvíc. Fini jí sice nebude, ale jeho vzpoura může znamenat návod pro další, které už Berlusconiho cirkus nebaví.
Autor: Mariana Pítrová, EUROSKOP