Marie Bydžovská, EUROSKOP, 20. září 2010
V druhém díle rozhovoru odpovídá německý profesor veřejného práva a bývalý ústavní soudce Dieter Grimm na otázku, v čem podle něj spočívá demokratický deficit EU a zda je evropskou integrací ohrožena suverenita národních států.
Státy již nemají monopol na legitimní násilí. Existuje mnoho záležitostí s velkým politickým významem, které již nejsou rozhodovány národními institucemi, vládami či parlamenty, ale v Bruselu.
Znamenala Lisabonská smlouva v tomto ohledu výrazný zlom?
Ne zlom, ale novou etapu. Evropská integrace se vždy vyvíjela krok za krokem. Lisabon je jedním z mnoha kroků. Ale významným.
Je posilováním evropské integrace ohrožena suverenita národních států?
Žádný národní stát není již suverénní v klasickém smyslu, jak jsme jej chápali do poloviny 20. století. Suverenita byla dříve pojímána jako nedělitelný pojem. Při takovém chápání suverenity by nebyl suverénní žádný stát. Otázkou je, kolik suverenity mu zůstává. V případě EU je přenos suverénních práv největší. Ale také třeba USA nebo Čína jsou pod tlakem WTO. Suverenita se změnila v celém světě.
Pojem suverenity musí být v současnosti pojímán nově. Buď se můžeme rozhodnout chápat ji jako dělitelný pojem, nebo můžeme stejně jako Spolkový ústavní soud rozlišovat suverenitu a jednotlivá suverénní práva. Státy přesouvají na EU pouze jednotlivá suverénní práva a EU se přitom nestává suverénní. Suverenitu si stát podrží.
EU je vyčítán demokratický deficit. V čem spočívá?
Většinou je považován za hlavní problém nedostatek kompetencí Evropského parlamentu ve srovnání s národními parlamenty. Za zásadnější nedostatek však považuji špatně vyvinuté sociální podloží EU. V národních státech zprostředkovávají vztah politiky a společnosti neziskové organizace, odbory, občanské iniciativy atd. Ty jsou na evropské úrovni slabě rozvinuté.
A ještě důležitější je neexistence evropských médií. Národní média informují a diskutují o evropských tématech z národního pohledu. Existuje 27 národních diskusí o evropských záležitostech, ale ne celoevropský politický diskurs, a bez toho si nedovedu představit živou demokracii. V tom spočívá zásadní deficit, který oproti posílení kompetencí parlamentu není možné rychle odstranit.
Nicméně společná diskuze již existuje na úrovni elit, například v oblasti vědy, expertů nebo podnikatelských zájmů. Demokratický diskurs ale musí mít širší bázi, musí existovat mezi vzdělanějšími i méně vzdělanými. Za zásadní bod považuji jazyk. Cílem by mělo být, aby každý mluvil nejen rodným jazykem, ale i anglicky.
Je to prosaditelné? Třeba Francouzi s tím určitě nebudou souhlasit.
Ve Francii dochází k proměně. Stále více mladých Francouzů je ochotno mluvit anglicky. Určitě to nebude rychle, ale třeba již za deset let si ve Francii uvědomí, že je potřeba mluvit anglicky. Angličtina by mohla hrát podobnou úlohu jako dříve latina. Ale na širší bázi. Potom by mohl vzniknout i evropský diskurs.
Jako jedno z řešení demokratického deficitu se udává posílení role národních parlamentů v Lisabonské smlouvě. Posílila Lisabonská smlouva dostatečně jejich postavení?
Lisabonská smlouva jejich roli na jednu stranu posílila, ale na druhou stranu oslabila. Mnoho oblastí spadajících dříve do mezivládní spolupráce je nyní v kompetenci Unie a parlamenty tím ztratily možnosti rozhodovat. Na druhou stranu ale posílily ve vztahu k principu subsidiarity. Mohou podat stížnost k Evropskému soudnímu dvoru kvůli jeho nedodržování. Německý ústavní soud parlament ještě posílil tím, že rozhodl, že zjednodušené změny zakládacích smluv musí být schvalovány parlamentem. Parlamenty by mohly hrát silnější roli, pokud by se o evropské záležitosti více zajímaly. Nyní jim nevěnují mnoho pozornosti.
A na závěr otázka do budoucnosti. Jak se bude podle Vás EU dále vyvíjet a jak bude vypadat třeba za dvacet let?
Bude mít více členských států. Pravděpodobně státy bývalé Jugoslávie, možná i Turecko nebo Ukrajinu. A více kompetencí. Za reálnou považuji například integraci obranné politiky. Není vyloučené, že udělá další kroky směrem k federaci, ale sám bych si to nepřál. Právě z demokratických důvodů, o kterých jsme mluvili. Ale je mnoho těch, kteří to považují za cíl. Výhodou Evropské unie je, že není spolkovým státem. EU mezi státem a mezinárodní organizací je ohromnou inovací. A tato inovace může být atraktivní i pro jiné části světa.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop