Adam Černý, Hospodářské noviny, 21. září 2010
Fredriku Reinfeldtovi se podařilo něco nevídaného. V zemi s letitou sociálnědemokratickou tradicí se stal prvním pravicovým premiérem, který povede vládu i v druhém volebním období. Jeho úspěch má však hořké obrysy.
Aliance, blok pravicových stran, nebude mít v novém parlamentu většinu. Nejvíce proto slaví krajně pravicoví Švédští demokraté, jejichž poslanci poprvé zasednou v Riksdagu (jednokomorovém švédském parlamentu).
Prvním Reinfeldtovým úkolem coby staronového premiéra proto bude pokusit se získat alianci spojence, jimiž by se mohli stát Zelení. Ti však v předvolební kampani vystupovali jako součást levicové koalice, a proto jsou vůči nabídkám pravice zdrženliví. „Bude pro nás velice těžké podívat se našim voličům do očí a říci jim, že budeme spolupracovat s vládou, prohlásila jejich mluvčí Maria Wetterstrandová.
Jednu jistotu Reinfeldt má. Ani poražení sociální demokraté nezpochybňují nárok pravice sestavit novou vládu. Jejich předsedkyně Mona Sahlinová sice prohlásila, že „volby neměly vítěze, ale zároveň řekla, že se nepokusí zbavit Reinfeldta moci. „Co se týče sestavování vlády, u volantu jsou oni, přiznala již v neděli po vyhlášení výsledků.
Podaří se dosavadnímu švédskému premiérovi sestavit novou vládu se Zelenými? Na snímku Fredrik Reinfeldt na tiskové konferenci první den, kdy švédská vláda převzala předsednictví Evropské unie 29. října 2009. Foto čtk
Proč neuspěla levice
Sociální demokraté prožívají porážku bolestně, protože ve Švédsku za posledních 78 roků byli 65 let u moci. Pravice však za minulé čtyři roky prokázala planost hrozeb, že vláda v čele s Reinfeldtovými Umírněnými rozboří tradiční model švédského sociálního státu, který provází občana od kolébky ke hrobu.
„Voliči viděli, že Švédsko se dramaticky nezměnilo, řekla politoložka Jenny Madestamová ze stockholmské univerzity.
Úspěšná hospodářská politika – růst přesahující v době krize čtyři procenta HDP a jeden z nejnižších rozpočtových deficitů v Evropě – naopak pravici umožnila splnit její velký slib snížit daně.
Pokud se Reinfeldtova vláda nebude moci opřít o většinu v parlamentu, bude muset hledat shodu překračující dělení na pravici a levici. Ve Švédsku s tradicí dialogu a konsenzu by to nemělo být těžké, i v minulosti se velké reformy, jako například změna penzijního systému, schvalovaly širokou většinou.
Poroste ještě krajní pravice?
Velkou neznámou po neděli zůstává další vývoj krajní pravice. „Dnes jsme psali politické dějiny země, triumfoval v neděli 31letý předseda Švédských demokratů Jimmie Aakesson. O podporu jejich 20 poslanců tradiční velké strany nestojí, přesto se krajní pravice těší, že její vliv poroste. „Už jenom naše přítomnost v Riksdagu ostatní strany ovlivní, protože budou nuceny se nám přizpůsobit, předpovídá Björn Söder, generální tajemník Sverigedemokraterna.
Za úspěchem pravičáků stojí jejich sázka na sílící obavy Švédů z přistěhovalců. Do země, která má dlouhou tradici přijímání utečenců jak z politických, tak z humanitárních důvodů, přišlo především v 90. letech mnoho imigrantů z Balkánu a v minulých letech také z Iráku.
Podle údajů OSN je 14procentní podíl přistěhovalců ve Švédsku vyšší než ve všech ostatních severských zemích (12,4 procenta).
Nejvíce rozruchu vyvolali Švédští demokraté svým předvolebním klipem, kde srovnáním švédské důchodkyně a skupiny žen zahalených v burkách budili dojem, že kvůli imigrantům nebude dost peněz na penze.
Podle Fredrika Furtenbacha ze švédského veřejnoprávního rozhlasu se potvrdilo, že nemalá skupina švédských voličů chce, aby imigrantů ubylo: „A pro ty jsou Švédští demokraté jedinou alternativou.
Autor: Adam Černý