Adam Černý, Hospodářské noviny, 29. září 2010
Dnešní den má být zkouškou síly. Evropská odborová konfederace (ETUC) svolala do Bruselu, kde sídlí unijní instituce, manifestanty z celé Evropy. Svou přítomností mají ukázat zasedajícím ministrům financí a hospodářství sedmadvacítky sílu odporu proti škrtům ve vládních výdajích. Odborům na ukázce síly hodně záleží – až dosud žádná vláda ze svých úsporných plánů nijak významně neslevila.
ETUC má ještě jeden důvod svolat manifestaci do Bruselu. Stávky a protestní pochody zatím neměly až na výjimky masovou podporu, nejčastěji demonstrovali zaměstnanci veřejného sektoru, kteří snižování vládních výdajů pociťují bezprostředně na svých příjmech.
Pokud se do Bruselu zmobilizuje 80 tisíc až sto tisíc lidí, bude to úspěch – ale v Evropské unii, kde žije na půl miliardy obyvatel, jen relativní. Na výzvu odborů v desetimilionovém Česku se minulý týden v Praze sešla takřka polovina z tohoto počtu.
Proč protesty netáhnou
V minulém desetiletí bývaly protesty proti vládním reformám mnohem úspěšnější. Odpor proti opatrným reformám v letech 1995 až 1997 ve Francii dokázal na dlouhé týdny zablokovat železniční provoz a nakonec vedl k předčasným volbám, ve kterých zvítězila levice. Dnes prezident Nicolas Sarkozy nehodlá od svého klíčového bodu, reformy důchodového systému, ustoupit.
Evopou se žena vlna stávek. Na snímku z 22. září 2010 demonstrují němečtí oceláři ze Salzgitter AG za zvýšení svých platů. Foto AP
Hlavní slabinou odborů je klesající počet jejich členů v důsledku změn v ekonomice, kde už není tolik zastoupena tradiční hospodářská výroba. Například ve Francii je nyní podíl odborově organizovaných nejnižší z celé Evropy. Proto Sarkozy už roku 2007 vmetl odborovým předákům do tváře: „Mne zvolilo 53 procent Francouzů a vás pouze sedm procent pracujících. Vlády nemají kam ustoupit Odborům se už nedaří tolik mobilizovat pod jednoduchými, srozumitelnými hesly, například boje levice s pravicí. Pod dojmem „řeckého strašáku prosazují úsporné plány vlády ve všech evropských zemích bez ohledu na politickou orientaci.
V rozpočtech škrtají nejen vládnoucí řečtí socialisté, kteří se bojí státního bankrotu. Proto premiéra Georgese Papandrea od úspor, které mu doporučují experti Mezinárodního měnového fondu a EU, neodvrátilo letos ani celkem šest jednodenních generálních stávek.
Z obav, že by finační trhy trestaly za zadlužené státní finance, škrtá i ve Španělsku Zapaterova vláda socialistů a dnešní generální stávka (letos už pátá) na jejím odhodlání uvolnit pravidla pracovního trhu příliš nezmění.
V Itálii budou v pátek stávkovat železničáři, ale premiér Berlusconi může kromě „řecké hrozby poukázat i na nezaměstnanost, která od loňska klesla na 8,4 procenta. To je méně než v Polsku, jediné zemi Evropské unie, která loni zaznamenala hospodářský růst.
Heslo „úspory především platí i pro Velkou Británii, ačkoli tam v květnu ve vládě labouristy vystřídala konzervativně liberální koalice. Proti vládě Gordona Browna v předvolební kampani odbory nešly, své protesty chystají až na příští rok, kdy podle jejich odhadů veřejnost naplno pocítí důsledky rozpočtových škrtů.
A co když bude ještě hůř?
Tváří v tvář dopadům úspor odbory cítí povinnost se ozvat. Zároveň však vědí, že ekonomická situace se může ještě zhoršit. Evropská komise sice nedávno zvedla svůj odhad letošního hospodářského růstu zemí eurozóny z 0,9 na 1,7 procenta, zároveň však varovala před zpomalením ve druhém pololetí.
Nevyhnutelnost úspor se snažil evropským odborovým předákům vysvětlit László Andor, unijní komisař, který má na starosti otázky zaměstnanosti.
„Evropská ekonomika je pod tlakem spekulací za situace, kdy národní vlády musejí škrtat kvůli velkým rozpočtovým deficitům, řekl. Podle Andora nová pracovní místa může přinést teprve hospodářský růst.
Autor: Adam Černý