Vnitřní trh v říjnu 2010

04.11.2010

Rapkay z ECON: státní pomoc těžbě černého uhlí musí pokračovat, Přeshraniční poskytování zdravotní péče: EP se pře s Radou, Bezpečnostní a emisní standardy pro motocykly se zpřísní, EP schválil kompromis o směrnici o opožděných platbách, Rada definitivně schválila nařízení o boji proti podvodům s DPH, Komise řekla, jak si představuje zdanění finančního sektoru, Rada se neshoduje, jak řešit problém překladu patentů, Komise předložila zelenou knihu o auditech, Rada dosáhla kompromisu ve věci regulace alternativních investičních fondů, Komise představila plán, jak řídit krize ve finančním sektoru, Komise tvrdí, že už ví, jak restartovat vnitřní trh

Rapkay z ECON: státní pomoc těžbě černého uhlí musí pokračovat

Návrh nařízení Rady o státní podpoře k usnadnění uzavírání nekonkurenceschopných uhelných dolů (KOM(2010)372)

Výbor ECON 27. 9. 2010 diskutoval o návrhu na prodloužení státní pomoci těžbě černého uhlí. Zpravodaj textu Bernhard Rapkay je vzhledem k tomu, že návrh se týká primárně jeho domovské země (Německa) a Španělska, rozhodně pro.

Pozadí

Komise svůj návrh na prodloužení státní pomoci těžbě černého uhlí do 15. 10. 2014 předložila v červenci 2010. V současnosti se permanentně se snižující státní pomoc v sektoru (v roce 2007 činila 3,4 mld. €, v roce 2008 2,7 mld. €) řídí nařízením č. 1407/2002. Jeho platnost však k 31. 12. 2010 vyprší. To by v případě nepředložení nového návrhu znamenalo, že státní pomoc černouhelným dolům by se musela (podobně jako pomoc dolům hnědouhelným) řídit relativně restriktivními pravidly pro státní pomoc obecně, nikoliv jen požadavkem, aby nepřesáhla sumu z referenčního roku 2001 (resp. 2004 a 2007 v případě nových členských států).

Mezi největší producenty uhlí v EU patří ti z Polska (obstarávají až 50 % těžby v EU), z Německa, Velké Británie, ČR a Španělska. Největšími příjemci státní pomoci jsou Španělé a Němci (získávají až 90 % této pomoci), neboť právě jejich uhlí (z Porúří a severozápadu Španělska) je v EU nejméně konkurenceschopné (minimálně např. v porovnání s uhlím z ČR.

Obecně EU produkuje jen 2,5 % uhlí na světě a více než polovinu poptávky (primárně pro tepelné elektrárny) pokrývá exportem (více v příspěvku Vnitřní trh v červenci 2010).

Klíčové body

Zpravodaj Bernhard Rapkay z výboru ECON je pro co nejdelší „přechodné období v poskytování státní pomoci černouhelným dolům. Podporují jej krom německých kolegů také poslanci EP z Bulharska, Rumunska a Španělska.

Podle Komise by státní pomoc (snižující se každých 15 měsíců alespoň o 33 %) měla být použita striktně k uzavření nekonkurenceschopných černouhelných dolů, ke zmírnění příslušných sociálních a environmentálních dopadů. Pomoc určená pouze na provoz dolů by měla skončit zcela, příslušné členské státy by naopak měly k získání účelově vázané státní pomoci splnit řadu podmínek, zejm. na poli obnovitelných zdrojů energie, energetické účinnosti ap.

Stav projednávání

Rapkay argumentuje ztrátou pracovních míst v řádu desítek tisíc zaměstnanců, v pozadí ale podle zasvěcených zdrojů stojí spíše neschopnost německého komisaře Günthera Oettingera.

Ten nebyl s to spolu se svým španělským kolegou Joaquínem Almuniou získat v Komisi podporu pro prodloužení státní podpory až do roku 2018 a za mírnějších podmínek (nebo ještě lépe do roku 2023; i o tomto datu se začátkem roku 2010 hovořilo). Naznačila to ostatně i vyjádření německé kancléřky Angely Merkel. (Na druhou stranu Německo utratilo na státních podporách černouhelnému sektoru od roku 1997 již 40 mld. €.)

Předpokládaný další vývoj

Role EP při projednávání návrhu je pouze konzultační (plénum by se jím mělo zabývat 22. 11. 2010), kdy přesně o něm bude rozhodovat Rada, není jasné.

Nepředpokládá se nicméně, že Německo a Španělsko získají dostatečnou podporu k jeho blokaci. Navíc i kdyby se jim to podařilo, fakticky by dosáhly pouze zakonzervování stávajícího stavu, tedy ukončení poskytování státní pomoci na konci roku 2010 podle nařízení č. 1407/2002. Jinak řečeno, oběma zemím fakticky nezbude nic jiného než návrh Komise nakonec přijmout, popř. se pokusit zmírnit některé jeho parametry (z nichž datum 15. 10. 2014 coby ukončení poskytování státní pomoci černouhelným dolům bude s největší pravděpodobností nepřekročitelné).

Odkazy

Přeshraniční poskytování zdravotní péče: EP se pře s Radou

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (KOM(2008)414)

Zpravodajka návrhu o přeshraničním poskytování zdravotní péče Françoise Grossetête z výboru ENVI 28. 9. 2010 představila seznam podmínek pro přijetí textu, jenž vzešel v září 2010 z jednání Rady. Řada členských států (zejm. Francie, Španělsko, Velká Británie a Belgie) jej ale záhy (byť zatím neformálně) odmítla.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v červenci 2008 s cílem posílit práva pacientů, nikoliv vytvořit společný trh se zdravotní péčí v EU.

Důvodem pro předložení návrhu se stalo zejm. vyloučení otázky zdravotní péče ze směrnice č. 2006/123 (tzv. směrnice o službách) a rozsudky ESD (které obecně požadují takové náhrady přeshraniční zdravotní péče, jež odpovídají náhradám, které by pacient získal, nechal-li by se ošetřit ve svém domovském členském státě). Náklady na přeshraniční zdravotní péči se podle Komise pohybují okolo 1 % všech výdajů na zdravotnictví v EU (v absolutních číslech to znamená cca 10 mld. € ročně).

Plénum EP své první čtení završilo v dubnu 2009 přijetím zprávy Johna Bowise z výboru ENVI. Rada k neformálnímu kompromisu dospěla v červnu 2010 a potvrdila jej (za nesouhlasu Polska, Slovenska, Portugalska a abstence Rumunska) v září 2010 (více v příspěvku Vnitřní trh v červnu 2010 a v příspěvku Vnitřní trh v září 2010).

Klíčové body a stav projednávání

Zpravodajka se s Radou shodne pouze na dvojí právní bázi návrhu (čl. 114 a 168 Smlouvy o fungování EU) a na řešení postavení důchodců žijících v zahraničí a požadujících zdravotní péči ve třetí členské zemi (v souladu s nařízením č. 883/2004 by za jejich péči měl být odpovědný stát, v němž důchodce reálně žije, pokud nepůjde o stát, z nějž pochází, nebo o stát uvedený v Příloze IV nařízení č. 883/2004; v tomto případě si bude péči hradit sám).

Rozhodně proti je, aby se autorizace zdravotní péče předtím, než bude poskytnuta v zahraničí, řídila požadavky na kvalitu a bezpečnost – z obavy, že domovské členské státy stanoví taková (byrokratická) kriteria, jež možnost využití zdravotní péče v zahraničí fakticky znemožní (proti předchozí autorizaci jako takové zpravodajka – a jak se ukázalo ani ESD – nevystupuje, měla by se ale vztahovat pouze na případy hospitalizace, resp. alespoň jednoho „přenocování v nemocnici, na případy speciální péče a léčbu, jež představuje riziko pro pacienta nebo populaci).

Dalším sporným bodem je výjimka pro pacienty se vzácnými chorobami. Zatímco členské státy jsou proti (tj. požadují standardní předchozí autorizaci), Françoise Grossetête ji podporuje (v daném případě by se plná autorizace požadovat neměla, resp. domovské členské státy by měly pacientům platit veškerou péči – i v případech, kdy ji samy neposkytují).

Rada ve svém kompromisním textu také vhodně nespecifikuje způsob plateb za zdravotní péči v zahraničí. Podle zpravodajky by zálohové platby měly být požadovány pouze tehdy, pokud je totéž obvyklé i v domovském členském státě.

Celkově vzato Françoise Grossetête preferuje vyšší mobilitu pacientů napříč EU, což je samo o sobě pozitivní, ovšem na úkor pojistek pro členské státy. V konečném důsledku jsou to právě ony, kdo má nést (finanční) břemeno provádění nové normy.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo o návrhu hlasovat podle posledních informací 18. 1. 2011, výbor ENVI svou zprávu, reflektující požadavky zpravodajky, přijal poměrem 47:2:1 již 27. 10. 2010.

Pokud bude směrnice přijata, počítá se s roční implementační lhůtou.

Odkazy

Bezpečnostní a emisní standardy pro motocykly se zpřísní

Proposal for a European Parliament and Council Regulation (EU) No …/2010 of the European Parliament and of the Council on the approval and market surveillance of two- or three-wheel vehicles and quadricycles (COM(2010)542)

Komise 1. 10. 2010 předložila návrh nařízení, jež by (spolu s dalšími 4 chystanými nařízeními) mělo nahradit 15 stávajících směrnic, jimiž jsou upraveny bezpečnostní a emisní standardy pro motocykly. Při té příležitosti by také mělo dojít k jejich zpřísnění. Jedinou výjimkou by mělo být uvolnění limitu 74 kW coby nejvyššího povoleného výkonu motocyklů.

Pozadí

V současnosti je v platnosti 15 směrnic (nejdůležitější z nich je směrnice č. 2002/24). Cílem iniciativy Komise je tyto normy zjednodušit a zpřísnit, celkově pak „sladit s podobnými normami, jež upravují jiné kategorie vozidel (motocykly, mopedy, silniční čtyřkolky ap. tvoří kategorii „L). Motivací je údajně také snížit počet smrtelných úrazů na motocyklech, jejichž počet (v porovnání se sumárními čísly u jiných kategorií vozidel) podle Komise zůstává stejný nebo mírně stoupá (v roce 2008 v EU dosáhl 5 520).

Klíčové body

Nejdůležitější změnou by – krom přímého účinku nařízení (směrnice implementoval každý členský stát zvlášť) a „legalizace hybridních a/nebo elektrických motocyklů – mělo být zpřísnění požadavků na brzdné systémy motocyklů (měly by mít povinně ABS), jejich emise (v souladu se standardy Euro 3-6 v letech 2014, 2017 a 2020) a požadavek na automatické rozsvěcení světel.

Uveřejněné nařízení by mělo definovat předmět regulace, specifikovat kategorie dotčených motocyklů a stanovit emisní limity. Úpravou testovacích postupů, technických detailů a administrativních procedur by se měla zabývat až následující 4 nařízení (Komise je teprve připravuje).

Předpokládaný další vývoj

Jak předložené nařízení, tak i očekávané další 4 návrhy budou schvalovat Rada a EP spolurozhodovací procedurou.

Komise očekává, že výsledné normy vstoupí v platnost nejpozději 1. 1. 2013.

Odkazy

EP schválil kompromis o směrnici o opožděných platbách

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (KOM(2009)126)

Výbor IMCO 5. 10. 2010 schválil kompromis, jejž zástupci Komise, EP a Rady dosáhli ve věci návrhu směrnice o opožděných platbách v září 2010. Plénum EP jej potvrdilo poměrem 612:12:21 přijetím zprávy Barbary Weiler 20. 10. 2010.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v dubnu 2009 s cílem doplnit platnou směrnici č. 2000/35 a věřitelům (zejm. malým a středním podnikům) poskytnout nástroje k uplatnění svých práv v případě opožděných plateb.

Výbor IMCO zprávu Barbary Weiler schválil v dubnu 2010. Podle ní by oproti očekávání měly faktury splácet do 30 dnů jak veřejné autority, tak jiné (obchodní) subjekty (do 60 dnů jen za určitých podmínek). Kompromisu zainteresovaných institucí bylo dosaženo v září 2010 (více v příspěvku Vnitřní trh v září 2010).

Klíčové body a stav projednávání

Směrnice by se měla vztahovat na obchodní transakce veřejných i soukromých subjektů, faktury by měly být standardně spláceny do 30 dní.

V případě nesplacení v dané lhůtě (nebo jiné, jež bude ale explicitně ošetřena smlouvou) by měli být věřitelé oprávněni požadovat úroky ve výši 8 % z nesplacené částky. Administrativní náklady věřitelů by měly být saturovány paušálem 40 €.

Jedinou obecnou výjimkou by měla disponovat zdravotnická zařízení (faktury by měla splácet do 60 dnů), protože sama zpravidla nedisponují včas potřebnými prostředky (jsou financována prostřednictvím úhrad ze systémů veřejného zdravotního pojištění jednotlivých členských států).

Předpokládaný další vývoj

Rada by měla o návrhu hlasovat už jen formálně.

Od uveřejnění v Úředním věstníku EU budou mít členské státy 2 roky, aby normu implementovaly.

Odkazy

Rada definitivně schválila nařízení o boji proti podvodům s DPH

Návrh nařízení Rady o správní spolupráci a boji proti daňovým únikům v oblasti daně z přidané hodnoty (KOM(2009)427)

Rada 7. 10. 2010 definitivně schválila návrh na posílení spolupráce národních daňových úřadů s cílem zabránit nárůstu přeshraničních podvodů s DPH.

Pozadí

Nová norma, jejíž návrh Komise předložila v srpnu 2009, má nahradit nařízení č. 1798/2003. Návrh volně navazuje na sdělení o koordinované strategii ke zlepšení boje proti podvodům s DPH, jež Komise uveřejnila v prosinci 2008. Dané podvody, z nichž nejčastějším je tzv. karuselový podvod (předmětem legislativního procesu byl kvůli tomu v nedávné době ještě jeden návrh), údajně dosahují objemu až 40 mld. € ročně.

Klíčové body

Nařízení by mělo posílit odpovědnost členských států za správní spolupráci v zájmu ochrany příjmů z DPH všech členských států. Na jeho základě by pro tento účel měla být vytvořena společná, přesně definovaná struktura – Eurofisc.

Spolupráce mezi národními daňovými úřady má probíhat na bázi rychlé výměny informací skrze adekvátně propojené databáze. Plátci DPH by měli mít možnost získat potvrzení o platnosti identifikačního čísla určité osoby (např. obchodního partnera), jakož i odpovídající jméno a adresu.

Předpokládaný další vývoj

Finální nařízení bude v nejbližší době uveřejněno v Úředním věstníku EU.

Odkazy

Komise řekla, jak si představuje zdanění finančního sektoru

Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions. Taxation of the Financial Sector (COM(2010)549/5)

Komise 7. 10. 2010 uveřejnila, jak již avizovala dříve, svou kontroverzní vizi zdanění finančního sektoru.

Pozadí

Problematiku tzv. bankovní daně (podle MMF „daně z finančních aktivit) otevřela v květnu 2010 Komise uveřejněním sdělení s cílem neopakovat situaci let 2008-2010, kdy byly z veřejných prostředků saturovány banky, jež nebyly schopny si zajistit vlastní hospodaření. Proto by měly mj. vzniknout národní fondy, oddělené od státních rozpočtů, do nichž by přispívaly samy banky (striktně vzato ale nejsou úvahy o „fondech pro řešení problémů bank totéž co úvahy o dani z finančních aktivit!; více v příspěvku Daně v květnu 2010). Členské státy danou myšlenku v červnu 2010 – s výjimkou ČR – podpořily (více v příspěvku Daně v červnu 2010).

„Konkurenční daň z finančních transakcí byla předmětem debat především na jaře 2010, kdy se za její zavedení postavil EP.

Naposledy se o obou variantách diskutovalo v září 2010 v Radě, v návaznosti na předložení neformálního dokumentu (nonpaperu), v němž Komise porovnávala výhody a nevýhody bankovní daně na jedné straně a daně z finančních transakcí na straně druhé (více v příspěvku Daně v září 2010).

Klíčové body

Komise ve svém sdělení navrhuje dvojí přístup. Na celosvětové úrovni podporuje (fakticky neuskutečnitelnou) myšlenku zavedení daně z finančních transakcí. Výnosy z ní by měly být použity k financování rozvojové politiky a politiky týkající se změny klimatu. Na úrovni EU Komise doporučuje daň z finančních aktivit.

5% sazbou by měly být zdaněny zisky a odměny společností ve finančním sektoru.

Stav projednávání

Komise argumentuje, že „finanční sektor byl hlavní příčinou finanční krize a od státní správy se mu v posledních letech dostalo značné podpory a že „na finanční sektor v EU se nevztahuje DPH (…) daň by mohla zajistit, aby tento sektor nebyl v porovnání s jinými sektory zdaněn nedostatečně. Paradoxní je, že současně uznává, že nemá představu, jak by mělo být s výnosy z této daně (odhadují se ve výši 25 mld. € ročně) naloženo, k čemu konkrétnímu by měly být použity.

Socialisté a zelení v EP (včetně např. Belgie, Francie, Německa a Rakouska) považují návrhy Komise za nedostatečné.

Stavějí se za zavedení daně z finančních transakcí v EU bez ohledu na zbytek světa. Komise ovšem (poměrně logicky spolu s Velkou Británií či Švédskem, které danou daň v 80. letech 20. století nakrátko zavedlo) tvrdí, že EU by v důsledku přišla o svou pozici jednoho z důležitých světových finančních center („zisky a odměny jsou méně mobilní než obchod).

Pozice ČR

Z hlediska ČR je zaznamenáníhodné, že Komise při prezentaci svého dokumentu nereflektovala požadavek na výjimku, jíž ČR získala v červnu 2010 (viz výše).

Objevují se i názory, že výjimka je z hlediska praxe stejně bezzubá, protože lze očekávat, že daň z finančních aktivit se bude vztahovat i na dceřiné společnosti bank působících jinde v EU (a jsou to právě dceřiné společnosti zahraničních bank, jež v ČR zpravidla operují).

Předpokládaný další vývoj

Sdělením se bude zabývat Evropská rada v říjnu 2010 (přičemž Rada se 19. 10. 2010 již postavila za co nejminimalističtější variantu) a platforma G20 v listopadu 2010. V roce 2011 se očekává předložení příslušných politických (legislativních?) iniciativ.

Klíčové v tomto ohledu je, že v roce 2011 bude G20 předsedat Francie, jež zde hodlá (především) o dani z finančních transakcí intenzivně debatovat. Už v září 2010 ji v tom podpořili socialisté a zelení v EP, kteří se obávají, že výnosy z „prosté bankovní daně budou řádově nižší, a tedy systémově nevýznamné. Belgické předsednictví vyslovilo myšlenku, že pokud by daň z finančních transakcí nezavedla celá EU, mohla by tak učinit alespoň eurozóna v režimu tzv. posílené spolupráce (tj. neúčastnily by se všechny státy EU, ale jen některé).

Odkazy

Rada se neshoduje, jak řešit problém překladu patentů

Návrh nařízení Rady (EU) o ujednáních o překladu pro patent Evropské unie (KOM(2010)350)

Rada se 12. 10. 2010 neshodla na ujednání o překladu pro patent EU. Nejvíce nesouhlasných stanovisek zaznělo od Itálie a Španělska.

Pozadí a klíčové body

Komise svůj návrh uveřejnila v červenci 2010. Cílem je snížit cenu patentových přihlášek, jež je podle Komise až 10krát vyšší než v USA. V EU by se mělo, pokud jde o patenty, nově pracovat jen se 3 jazyky – angličtinou, francouzštinou a němčinou (více v příspěvku Vnitřní trh v červenci 2010).

Belgické předsednictví neúspěšně navrhlo několik „ústupků, jež měly o návrhu přesvědčit i ty země, které signalizovaly, že s ním mají problém, mj. zásadu automatického strojového překladu patentů do všech úředních jazyků EU ve vymezeném „přechodném období, úhradu nákladů na překlad do jiných než zmíněných 3 jazyků Komisí, jednotnou patentovou proceduru se 2 možnostmi (tzv. evropský patent EPO, mezinárodní organizace nezávislé na EU, jejímiž členy jsou všechny země EU a 10 dalších evropských zemí, nebo patent EU, jenž se připravuje) či garanci ochrany stávajících evropských patentů EPO.

Stav projednávání

S návrhem Komise obecně souhlasí (pochopitelně) pouze Francie, Německo a Velká Británie. Většina členských států požaduje, aby patenty byly automaticky (strojově) překládány do všech 23 úředních jazyků EU (mj. Litva, Lotyšsko, Estonsko, Maďarsko, Rumunsko, Finsko) a/nebo aby byly (v rámci určitého „přechodného období) překládány do angličtiny (pokud patent samotný již anglicky nebude; např. ČR, byť spolu s Polskem, Slovenskem a Kyprem podpořila i tvrzení Itálie a Španělska, že zamýšlené patenty primárně jen ve 3 jazycích představují svého druhu diskriminaci).

Itálie navrhla pracovat (namísto 3) s 5 jazyky OHIM (unijního Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu), čímž by byla do návrhu Komise včleněna i italština.

Nejsofistikovanější pozici představilo Španělsko. Stávající evropské patenty EPO by měly být „překonvertovány v patenty EU standardním překladem do angličtiny, pokud ke „konverzi samé bude zvolena němčina nebo francouzština (případě konverze v angličtině by měl následovat překlad do všech zbývajících 22 úředních jazyků EU). Nové patenty by měly být podle Španělů přihlašovány v angličtině, ovšem s následným překladem do všech úředních jazyků EU. Tento „dvojí návrh byl ale odmítnut jako příliš komplikovaný a potenciálně zvyšující právní nejistotu, přestože by fakticky rušil dosavadní praxi, kdy EPO sice uděluje tzv. evropský patent, avšak o jeho uznání je nezbytné žádat v každém členském státě EPO zvlášť. Z hlediska normotvorby v EU by tak došlo ke sloučení problematiky dvou legislativních procesů v jeden (nakolik by to bylo reálné, je věc druhá).

Předpokládaný další vývoj

Rada by se měla návrhem znovu zabývat v listopadu 2010.

Podle čl. 118 Smlouvy o fungování EU rozhoduje o návrhu Rada jednomyslně, EP je pouze konzultován. Itálie již pohrozila, že bude text vetovat.

Odkazy

Komise předložila zelenou knihu o auditech

Zelená kniha. Politika v oblasti auditu: poučení z krize (KOM(2010)561)

Komise 13. 10. 2010 uveřejnila zelenou knihu k politice v oblasti auditu a zároveň zahájila příslušnou veřejnou konzultaci.

Pozadí

Komise odůvodňuje předložení zelené knihy konstatováním, že audity jsou klíčové pro znovuzískání důvěry ve finanční trh. Ta podle její interpretace utrpěla především v krizi započaté v roce 2008. Lapidárně řečeno, audity musejí plnit svůj účel a nebýt jen „fíkovým listem finančních institucí.

Klíčové body

Komise zelenou knihu vystavěla okolo dvou hlavních témat: nezávislosti a dohledu.

Auditorské firmy i samotní auditoři musejí být na auditovaných subjektech plně nezávislí. Za tím účelem Komise navrhuje, aby unijní právo převzalo mezinárodní auditorské standardy a/nebo je modifikovalo ve prospěch malých a středních podniků, popř. aby byl zaveden „rotační princip spočívající ve střídání auditorských firem (auditujících jeden konkrétní subjekt) a aby auditorské firmy nemohly poskytovat svým klientům jiné služby.

Dohled by měl spočívat v posílení spolupráce odpovědných národních úřadů, ideálně v podobě instituce, jež by byla analogická s jednou z institucí tzv. finančního mikrodohledu, na jehož vytvoření se unijní instituce dohodly v září 2010 (více v příspěvku Vnitřní trh v září 2010). Stranou nezůstává ani potenciální „maximální legislativní harmonizace.

Předpokládaný další vývoj

Veřejná konzultace potrvá do 8. 12. 2010.

Komise tak chce získat podklady pro další (legislativní) aktivitu na daném poli. Ta se očekává v první polovině roku 2011.

Odkazy

Rada dosáhla kompromisu ve věci regulace alternativních investičních fondů

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o správcích alternativních investičních fondů a o změně směrnic 2004/39/ES a 2009/…/ES (KOM(2009)207)

Rada překonala rozpory mezi Francií (podporovanou zejm. Německem) a Velkou Británií (podporovanou mj. ČR, Nizozemskem a Švédskem) a 19. 10. 2010 dospěla k jednomyslně přijatému kompromisu ve věci regulace alternativních investičních fondů. Symptomatické je, že daná otázka oficiálně ani nebyla na programu.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v dubnu 2009 s cílem „zregulovat všechny fondy s působností v EU, jež nespadají do rámce úpravy směrnice č. 85/611 (tzv. UCITS Directive), neboť se podle ní (krom jiných aktérů) podílely na vzniku finanční krize, jež později přešla v krizi hospodářskou. „Výměnou za regulaci Komise nabídla manažerům, jichž by se nová norma měla týkat primárně, možnost působit po získání registrace a notifikaci dotčenému členskému státu prakticky na celém území EU.

Rada v březnu 2010 projednávání návrhu z důvodu neshod mezi jednotlivými členskými státy odložila. Podobný krok učinil i EP v červenci 2010 při projednávání zprávy Jean-Paula Gauzèse (více v příspěvku Vnitřní trh v květnu 2010). Belgické předsednictví prezentovalo návrh kompromisu v září 2010 (více v příspěvku Vnitřní trh v září 2010).

Klíčové body

Manažeři fondů pocházejících z EU budou moci působit v celé Unii počínaje rokem 2013, kdy uplyne 2letá implementační lhůta směrnice, všichni ostatní (ze třetích zemí) do roku 2015. Žádný členský stát či jiný subjekt nebude moci zavést vůči manažerům ze třetích zemí jakýkoli jiný, restriktivní režim. (Dosavadní forma povolování působení alternativních investičních fondů v členských zemích EU – „jedna země, jedno povolení – by měla skončit v roce 2018 přijetím aktu Komise.)

Na druhou stranu, bez uznání standardů EU (tj. nové směrnice) příslušnými regulátory ze třetích zemí (formou podpisu dohody o spolupráci) nebudou moci manažeři fondů z těchto zemí v EU působit. (V případě členských zemí EU vyplývá nutnost implementace nové normy, obsahující mj. rozsáhlou informační povinnost manažerů/fondů, povinnost dodržování standardů týkajících se daní, opatření proti praní špinavých peněz a opatření protiteroristických, z primárního práva.)

Výměnou za tento výsledek, jenž konvenuje spíše s britským postojem k věci (ve Velké Británii působí údajně 80 % evropských alternativních investičních fondů), dojde i přes určitý odpor Komise k posílení ESMA, součásti nové architektury finančního dohledu, jež bude od ledna 2011 sídlit v Paříži a bude dohlížet na působení manažerů alternativních investičních fondů z EU i mimo ni (více v příspěvku Vnitřní trh v září 2010). ESMA bude moci především žádat národní regulátory, aby omezili obchodování s fondy ze třetích zemí, budou-li představovat „podstatnou hrozbu finančním trhům (nebude ale oprávněna udělovat jim licence pro působení v EU).

Stav projednávání

Od přeložení původního návrhu kompromisu belgickým předsednictvím do jeho schválení se objevilo nesčetně (některé zdroje uvádějí více 70) různých pozměňovacích návrhů.

Uvažovalo se např. o „přechodném období na působení manažerů ze třetích zemí, jež mělo uplynout v roce 2014 poté, co ESMA přeloží svou hodnotící zprávu, nebylo ale jisté, jaká pak bude role ESMA.

návrhu jednal 11. 10. 2010 a 14. 10. 2010 trialog Komise, Rady a EP, 13. 10. 2010 Coreper, 5. 10. 2010 vyzval americký ministr financí Timothy Geithner svou francouzskou kolegyni Christine Lagarde, aby upustila od restriktivních návrhů, jež její země, pokud jde o regulaci alternativních investičních fondů (zejm. těm z Kajmanských ostrovů), prosazovala.

Relativně málo diskutovaným, ale o to spornějším bodem je posilování finančního dohledu EU (zde zejm. ESMA) ještě předtím, než reálně vůbec začal fungovat.

Ukazuje se, že se naplňují představy některých reprezentantů EP (zejm. socialistů a zelených), kteří již při schvalování tzv. finančního balíku dávali najevo, že si své ústupky členským státům hodlají „kompenzovat přidělováním agendy finančnímu dohledu skrze jiné než zřizující právní normy (více v příspěvku Vnitřní trh v září 2010).

Předpokládaný další vývoj

Návrhem (resp. zprávou Jean-Paula Gauzèse z výboru ECON) se bude ve dnech 10.-11. 11 2010 zabývat plénum EP; předběžné dohody o finálním textu návrhu bylo dosaženo na platformě trialogu Komise, Rady a EP 26. 10. 2010.

Původně měl být kompromis dosažený na půdě Rady diskutován v EP již v říjnu 2010, s ohledem na rozpory v Radě však byla debata o návrhu odložena.

Výsledná norma by měla být implementována do 2 let od svého přijetí, role ESMA by měla být revidována po 4 letech od vstupu směrnice v platnost.

Odkazy

Komise představila plán, jak řídit krize ve finančním sektoru

Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee, the Committee of the Regions and the European Central Bank. An EU Framework for Crisis Management in the Financial Sector (COM(2010)579)

Komise 20. 10. 2010 uveřejnila nezávazné sdělení týkající se managementu budoucích krizí ve finančním sektoru.

Pozadí

Komise svou iniciativu postavila na výsledcích jednání platformy G20, podle níž, jak tvrdí Komise, „existuje jen několik málo pravidel, která stanoví, jaká opatření mají přijmout příslušné orgány v případě bankovní krize. Východiskem se staly i výsledky veřejné konzultace o sdělení Komise z října 2009 (veřejná konzultace trvala od října 2009 do ledna 2010). Cílem je zajistit, aby národní regulátoři mohli v sektoru efektivně působit preventivním způsobem, popř. aby banky mohly prodělat úpadek, aniž by byla ohrožena širší finanční stabilita, a náklady (na podporu bank) nakonec nenesli daňoví poplatníci. (Tento argument Komise považuje za platný a nosný v naprosté většině případů souvisejících s reakcí EU na končící finanční a hospodářskou krizi, kdy podle jejích údajů byly banky v obtížích saturovány částkou odpovídající až 13 % HDP EU).

Klíčové body

Nový „rámec obsahuje 3 druhy opatření založených na směrnici č. 2006/48 a č. 2006/49 o kapitálové přiměřenosti: 1. přípravná a preventivní opatření (např. příprava na „ozdravení bank ze strany národních dohledových orgánů); 2. opatření pro včasný zásah k nápravě problémů dříve, než nabudou na závažnosti (např. pravomoc národního dohledu požadovat výměnu vedení banky, požadavek, aby se banka zbavila podnikání, které představuje nadměrné riziko pro její dobrý finanční stav, nevyplácela dočasně dividendy ap.); 3. opatření pro řešení krizí (např. pravomoc provést převzetí banky v úpadku zdravou institucí nebo převést její podnikání na dočasnou překlenovací banku).

Důležitou roli při plnění uvedených opatření má podle Komise hrát nově vzniklá finanční architektura, jejíž základní obrysy byly schváleny v září 2009 (více v příspěvku Vnitřní trh v září 2010), a již dříve avizovaná iniciativa k vytvoření „národ­ních fondů k řešení problémů souvisejících s úpadky bank (více v příspěvku Vnitřní trh v květnu 2010). V dlouhodobějším horizontu Komise pléduje za „ucelenější rámec pro řešení krizí, jenž by lépe vyhovoval integrovaným evropským bankovním skupinám (tj. bankám působícím na evropské úrovni).

Stav projednávání

Realizací popsaných opatření by měli (alespoň podle prvních reakcí) ztratit zejm. akcionáři, suveréni svého druhu.

V tomto duchu reagovala ostatně i EBA: prevence by jednoznačně měla převážit před dalšími, závažnějšími kroky.

V dalším sledu se očekává i faktické oslabení národních regulačních orgánů ve prospěch unijní finanční architektury.

Předpokládaný další vývoj

V roce 2011 by měl být předložen konkrétní návrh závazné směrnice o krizovém managementu ve finančním sektoru.

V roce 2012 by měla být předložena zpráva o harmonizaci režimů nesolventnosti bank a do roku 2014 další potenciální legislativní návrhy.

Odkazy

Komise tvrdí, že už ví, jak restartovat vnitřní trh

Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the Economic and Social Committee and the Committee of the Regions. Towards a Single Market Act. For a highly competitive social market economy (COM(2010)608)

EU Citizenship Report 2010. Dismantling the obstacles to EU citizens‘ rights (COM(2010)603/4)

Komise 27. 10. 2010 uveřejnila dlouho očekávané sdělení cílící na „restart projektu vnitřního trhu a doprovodila jej překvapivě podrobnou zprávou o občanství EU.

Pozadí

V říjnu 2009 byl bývalý komisař odpovědný za oblast vnitřního trhu a hospodářské soutěže Mario Monti předsedou stávající Komise José Manuelem Barrosem požádán, aby vypracoval zprávu týkající se dosavadního fungování jednotného vnitřního trhu EU. Ten oficiálně vznikl 1. 1. 1993. Text byl uveřejněn v květnu 2010, kdy jej rovněž podpořilo plénum EP (více v příspěvku Vnitřní trh v květnu 2010).

Podle Komise v EU existuje 21 mil. podniků poskytujících 175 mil. pracovních míst. 99 % z nich patří mezi malé a střední podniky do 50, resp. 250 zaměstnanců.

Klíčové body

Strategie Komise týkající se vnitřního trhu je založena na 4 klíčových prioritách (2 pro podniky – kapitál pro malé a střední podniky a sociální podnikání a dlouhodobé investice; 1 pro spotřebitele – internetové obchody; 1 pro pracovníky – odborné kvalifikace) a celkem 50 konkrétních opatřeních („akcích; polovina z nich je legislativních), jež by měla být realizována (především) v letech 2011-2012.

Za koordinace Michela Barniera, komisaře pro vnitřní trh a služby, je identifikovala devítka zainteresovaných komisařů (Joaquín Almunia, László Andor, John Dalli, Antonio Tajani, Karel de Gucht, Siim Kallas, Neelie Kroes, Olli Rehn a Algirdas Šemeta).

Klíčovou roli v otázce zajištění fungování jednotného trhu by měly vedle Komise sehrát především členské státy (původně měly hrát spíše marginální úlohu, nyní by naopak měly např. aktivně snižovat objem neimplementované legislativy spjaté s fungováním vnitřního trhu z referenčního 1 % v roce 2007 na 0,5 % v roce 2012).

V dokumentu je zmíněna otázka zjednodušení administrativy (sdělení k fungování tzv. Aktu o malém podnikání ještě v roce 2010, iniciativa k propojení obchodních rejstříků a novelizace směrnic týkajících se účetnictví v roce 2011), ochrany duševního vlastnictví (zavedení tzv. komunitárního patentu nejpozději v roce 2014, modernizace evropského systému ochranných známek v letech 2011-2012, revize směrnice č. 2004/18 na přelomu let 2010 a 2011) nebo fiskální koordinace (koordinace daňových politik, potenciální harmonizace korporátních daní, vydání zelené knihy týkající se DPH). Nadto Komise hovoří o prozkoumání možností zavedení regionálních burz, realizaci „evropské oblasti rizikového kapitálu do roku 2012, uveřejnění bílé knihy o dopravě (2010) a strategie financování dopravní infrastruktury (2011) či o iniciativě na podporu sociálních služeb (2011) – to vše s výrazným akcentem na ekologický rozměr vnitřního trhu (na rok 2012 se chystá uveřejnění sdělení o ekologické stopě produktů obchodovaných na vnitřním trhu).

Pokud jde o občany, počítá se např. s iniciativou týkající se půjček (2010) a bankovních poplatků (2011), posílením uznávání profesních kvalifikací (2012), návrhem na revizi směrnice č. 96/71 o vysílání pracovníků (2011) či texty, jež by řešily otázku penzí mobilních pracovníků (2011) či otázku veřejných služeb (2012). Ve sdělení se také hovoří o zajištění efektivnější aplikace tzv. směrnice o službách (č. 2006/123) a návrhu řešení kolektivních žalob spotřebitelů.

Za účelem „silnějšího řízení vnitřního trhu by se mělo každý rok konat fórum pro vnitřní trh. Rovněž by měla vzniknout strategie založená na dosavadním webu Your Europe.

Zpráva o občanství zahrnuje 25 opatření, jež Komise hodlá v příštích 3 letech přijmout a která podle ní „evropským občanům usnadní život.

Turistů/lidí žijících v zahraničí by se měla dotknout např. aktualizace ochrany občanů na dovolené v případě, že během jejich pobytu provozovatel zájezdu zkrachuje. Komise navrhne i další způsoby, jak posílit práva cestujících ve všech dopravních prostředcích a jak vymáhat práva cestujících v letecké dopravě (např. v případě dlouhých zpoždění a při zrušení letu). Krom toho by měla Komise posílit právo na konzulární ochranu pro občany EU, jejichž domovský členský stát není zastoupen ve třetích zemích.

Pro spotřebitele hodlá Komise propagovat alternativní řešení sporů: usnadní mimosoudní řešení přeshraničních sporů. Pro smíšené páry (z různých členských zemí EU) Komise navrhne právní předpisy, jež jim pomohou zjistit, jaké právní předpisy (které země) se použijí ohledně jejich společně vlastněného domu nebo bankovního účtu. Pracovníkům by měl napomoci nový systém elektronické výměny informací mezi správními orgány jednotlivých členských zemí, díky němuž budou moci lidé pracující v jiné zemi EU snáze a rychleji převést svá práva na sociální zabezpečení. Konečně pro majitele automobilů Komise navrhne právní předpisy zjednodušující administrativní formality při registraci automobilů zakoupených v jiné zemi EU a bude se věnovat případům dvojího zpoplatnění registrace automobilů.

Stav projednávání

Navzdory nominálnímu zacílení na vnitřní trh Komise ze 2 uveřejněných dokumentů fakticky upřednostnila ten, jenž se zabývá realizací („sociálního) konceptu občanství EU. Je v mnoha ohledech konkrétnější, a tím pádem i realizovatelnější, přestože Komise text týkající se vnitřního trhu 28. 10. 2010 de facto doplnila o strategii k průmyslové politice EU (součást širší strategie „Evropa 2020).

Na danou skutečnost upozornila především organizace UEAPME reprezentující malé a střední podniky. V této souvislosti zmínila i Akt o malém podnikání – ten měl před 2 lety realizovat podobné zadání a nakonec víceméně zapadl. Obdobnou kritiku vyslovila i konzervativní frakce v EP. ECR se postavila proti potenciální daňové harmonizaci a naopak podpořila to, co podle ní v textech Komise reálně chybí: deregulace, popř. „chytrá regulace.

Organizace reprezentující spotřebitele BEUC či frakce lidovců v EP (EPP) iniciativu Komise přivítaly. Socialisté v EP a odborové organizace (ETUC) ji odmítly jako „málo ambiciózní.

Předpokládaný další vývoj

Oběma dokumentům by se měl v debatě 9. 11. 2010 věnovat EP. Měl by k nim postupně přijmout 3 zprávy. Současně byla zahájena veřejná konzultace, jež potrvá do 28. 2. 2011.

Mezitím se ještě uskuteční diskuse na půdě Výboru regionů (30. 11. 2010) a Komise (8. 2. 2011).

Odkazy

Autor: Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality