Hana Kopecká, EUROSKOP, 23. prosince 2010
Tento měsíc zemřel Richard Holbrooke, americký diplomat, mezinárodní vyjednávač a někdejší velvyslanec při OSN. V zahraniční politice působil od Vietnamu po Afghánistán, dohromady přes 40 let. Proslavilo ho mírové jednání v válce v Jugoslávii, velká očekávání vzbuzovala i jeho poslední mise v Kábulu.
Holbrooke uposlechl Kennedyho výzvu ptejte se, co můžete udělat pro svoji vlast a po studiu diplomacie si roku 1963 zvolil mekongskou deltu za místo své první služby. Zde se po dobu vietnamské války snažil získat domorodce na stranu Američanů. Jak o něm napsal The Observer, zkušenosti z těchto vyjednávání dokázal později velmi dobře zhodnotit, ať už při práci s pákistánskými uprchlíky, či v jugoslávských zajateckých táborech.
Sarajevské manévry
Do všeobecného povědomí vstoupil jako hlavní vyjednávač amerického týmu ve válce v Jugoslávii. Nedohodnou-li se s námi Srbové u jednacího stolu, budeme střílet, rozhodl nekompromisně. Když definitivní krach jednání s Miloševičem o otázce Kosova skutečně nastal, vydal Javier Solana 23. března 1999 rozkaz k zahájení leteckých útoků. Ačkoli mělo NATO původně bojovat kolektivně, po zkušenostech s evropskými partnery v bosenské válce Holbrook prosadil samostatný útok.
Daytonské mírové dohody, podepsané v prosinci téhož roku, zpečetily jeho umění vyjednávače. V něm prokázal ve vzácné kombinaci rozvahu i realismus. Obě tyto vlastnosti se projevily v jeho přesvědčení, že navzdory inkluzi Srbska by nová Bosna měla fungovat jako multi-etnický stát. Se Srby samotnými ovšem vyjednávat odmítal. Ve svém sloupku pro Washington Post vzpomínal například na požadavek vyjednávacích stolů s omezeným počtem míst, aby si bělehradská delegace neměla kam sednout.
Jedinou výjimku představoval Slobodan Miloševič, Holbrookovými slovy gangster, kterého toleruji. Jak poznamenává The Economist, nepovažoval za amorální se s ním stýkat i v soukromí, pokud tak mohla neformální diplomacie ušetřit životy. Jak se ukázalo, zachránila jich nakonec desítky tisíc. Neoficiální styky s válečnými zločinci však působily i komplikace. Bosensko-srbský vůdce Radovan Karadžič v Haagu dodnes prohlašuje, že mu vyjednávač slíbil svobodu, stáhne-li se z veřejného života, což ovšem Holbrooke opakovaně popřel.
Afghánská mise
Jeho jméno se několikrát objevilo mezi kandidáty na post šéfa americké diplomacie. Nejblíže mu byl v roce 1998, kdy dal ovšem Bill Clinton přednost Madeleine Albrightové. Dvakrát byl jmenován tajemníkem úřadu, ale na samotnou funkci Secretary of state nikdy nedosáhl. Jako kompenzaci obdržel místo velvyslance při OSN, kde působil mezi léty 1999 a 2001.
Posledním angažmá se mu stala mise zvláštního zmocněnce v Afghánistánu, kde úspěšně prosadil změnu bojové strategie. Jak napsaly britské The Times, Holbrook opakovaně upozorňoval, že válku nelze vyhrát bez vojenské přítomnosti v sousedním Pákistánu. Právě do hraničního horského pásma se totiž stáhla většina Al-Kajdy. Ke spolupráci v boji s terorismem se mu nakonec podařilo přesvědčit Kábul i Islamabád, z velké části díky osobním kontaktům s Hamidem Karzáím a jeho protějškem. I to byly důvody, proč do něho Obama vkládal velké naděje. Ačkoli po sobě Holbrook zanechal schopný politický tým, můžeme jen spekulovat jak jeho smrt ovlivní další strategii v Afghánistánu i vyhlídku na ukončení zatím devítiletého boje s Talibanem.
Autor: Hana Kopecká, Euroskop