Marie Bydžovská, EUROSKOP, 3. ledna 2011
Zatímco ekonomové spekulují, kdy se evropská měnová unie rozpadne a v některých státech převládají zastánci osvobození se od „svěrací kazajky eura, rozrostla se eurozóna poměrně potichu o milionové Estonsko.
„Je lepší být na palubě, než mimo ni v závěsu a v totální závislosti na mateřské lodi, vysvětlil v rakouském deníku Die Presse estonský ministr financí Jürgen Ligi své nadšení pro euro. Estonsko se již v roce 1992 rozhodlo připoutat svoji měnu k německé marce a poté k euru. Tím se již před vstupem do eurozóny vzdalo možnosti svou měnu devalvovat.
Eurozóna jako Titanic? Někteří ekonomové v Estonsku si to myslí. Bojí se, že Tallin, podobně jako Leonardo di Caprio, vyhrál lístek do problémů. (reprofoto)
Tallin očekává posílení obchodu a investic
Malá pobaltská země očekává od zavedení eura podporu zahraničního obchodu a investic. Sedmdesát procent jejího obchodu totiž probíhá se zeměmi Evropské unie. „Naše estonské koruny jsou skutečně krásnými bankovkami, ale investoři bohužel nemohou těmto krásným bankovkám věřit tolik, jako věří euru, vysvětloval vstup do eurozóny estonský premiér Andrus Ansip.
Pobaltský stát patří k nejchudším členům eurozóny – například průměrný plat dosahuje asi 700 eur a hrubý domácí produkt na hlavu je kolem 18 tisíc dolarů, což je o 5 tisíc méně než na Slovensku. V jiných ohledech je nicméně nový člen premiantem. Spolu s Lucemburskem jako jediná země eurozóny plní podmínky Paktu stability a růstu. Rozpočtový deficit země nepřesahuje 2,4 procent HDP a celkové zadlužení dosahovalo na začátku roku 2010 pouze 7,2 procent HDP. Pro srovnání Řekové se zadlužili do výše 115 procent HDP a jejich dluh raketově narůstá.
Bolestivá cesta k euru
Estonsko na tom nebylo vždy tak dobře. V roce 2008 jej stejně jako celé Pobaltí těžce zasáhla hospodářská krize. Inflace vzrostla o 10,6 procent a ekonomika se v roce 2009 propadla o čtrnáct procent. Pomocí razantního úsporného programu však Estonsko podmínky pro přijetí do eurozóny rychle splnilo. Velmi mu přitom pomohly rezervy z období vysokého hospodářského růstu, který v roce 2008 dosáhl rekordních deseti procent HDP.
V roce 2010 již Estonsko – hlavně díky vývozu – našlo cestu z krize. Ve třetím čtvrtletí dosáhla ekonomika meziročního růstu pět procent HDP. A pro rok 2011 předpovídá Evropská komise růst HDP ve výši 4,4 procent, což je jedno z nejvyšších čísel v eurozóně.
Nicméně ekonomika stále není ze všech problémů venku. Trápí ji vysoká nezaměstnanost (15,5 procent) a hrozí nárůst inflace, která v roce 2009 dosáhla pouhých 0,2 %. Evropská centrální banka ale vyjádřila obavy, že současná nízká inflace pouze důsledkem dočasných faktorů. Pro příští rok předpovídá Komise růst cen v zemi o 3,6 procent.
Ke zvýšení inflace paradoxně přispívá velký růst estonského hospodářství, jehož HDP dosahuje pouze 63 procent průměru eurozóny. Estonsko bude zbytek unie stále ještě dohánět, a protože se konvergence k západním zemím nemůže po přijetí eura projevit růstem hodnoty místní měny, hrozí zemi nárůst inflace.
Vítej na Titaniku!
Větším rizikem pro Tallin je zoufalý stav evropské měnové unie. Místní odpůrci eura své obavy vyjádřili plakáty s nápisy „Estonsko, vítej na Titaniku!. Eurozóna v roce 2010 totiž není stejným klubem, do kterého Estonsko podalo přihlášku. Řecká krize pohřbila pravidlo, že ostatní členové nebudou zachraňovat státy, které se špatnou rozpočtovou politikou dostanou do obtíží. Chudé Estonsko se proto hned po vstupu do eurozóny musí připojit ke společné záchraně jejích členů v rámci záchranného mechanismu.
A předpovědi do budoucnosti opravdu nejsou růžové. Přední britský ekonomický ústav Centre for Economics and Business Research (CEBR) uvedl ve své prognóze na závěr roku, že eurozóna má šanci jen jedna ku pěti, že v příštích deseti letech přežije v současné podobě, protože nerovnováhy mezi členskými zeměmi jsou příliš velké. Podle think-tanku nová krize na trzích dluhopisů zemí eura může přijít již na jaře, kdy Španělsko a Itálie musí získat více než 400 miliard eur (zhruba deset bilionů korun), aby vyrovnaly obligace ve lhůtě splatnosti.
„Eurozóna by se mohla v té chvíli rozpadnout, ačkoli evropští politici jsou za normálních okolností schopni na krize reagovat, uvedl šéf CEBR Douglas McWilliams v seznamu deseti předpovědí pro rok 2011. „Obávám se, že to, co euro rozdělí, bude neschopnost většiny zemí podrobit se nezbytné bolestivé léčbě, která by dlouhodobě obnovila konkurenceschopnost jednotlivých ekonomik, uvedl šéf CEBR.
Němečtější než Němci
Estonsko patří k zemím, které prošly jednou z nejtvrdších finančních terapií. Platy i důchody výrazně klesly a škrty zasáhly většinu oblastí hospodářství. A stejný lék by si podle Tallinu měly předepsat i problémoví členové eurozóny. Na otázku, zda se nezměnily základy měnové unie odpověděl ministr financí Ligi pro deník Die Zeit, že zodpovědnost naopak posílila. „Každý bude muset nakonec své dluhy splatit. Chtěli bychom Německo odradit od toho, aby přistoupilo na příliš mnoho kompromisů, řekl.
Malý pobaltský stát by tímto postojem chtěl v měnovém klubu podle slov ministra financí Ligiho posílit zodpovědný severský tábor. „Jsme němečtější než Němci, uvedl s odkazem na přísnou rozpočtovou politiku země Ligi. Jen o něco více než milion Estonců ale bude pouhou kapkou v moři mezi 330 miliony obyvatel zemí platících eurem. Problematická ekonomická minulost země proto nepředstavuje pro eurozónu žádné nebezpečí. Na druhou stranu ale ani posílení jejího severního křídla nebude nijak výrazné.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop
