Spotřebitelé v prosinci 2010

07.01.2011
Euroskop

Rada a EP se shodly na právech cestujících autobusy, Členské státy dospěly ke své pozici k otázce nutričního značení, Rada radikálně zasáhla do návrhu o právech spotřebitelů, Komise přijala legislativní balík týkající se kvality potravin, Komise: Návrh na revizi nařízení „Brusel I“ a zelená kniha o volném pohybu listin, Rada se shodla s EP na přeshraničním poskytování zdravotní péče

Rada a EP se shodly na právech cestujících autobusy

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o právech cestujících v autobusové a autokarové dopravě a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele (KOM(2008)817)

Dohodovací výbor Rady a EP dospěl hned napoprvé 30. 11. 2010 ke kompromisu ve věci posílení práv cestujících autobusy.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v prosinci 2008 s cílem sladit pravidla uplatňovaná v oblasti autobusové dopravy s pravidly v dopravě železniční a letecké (nařízení č. 1371/2007, resp. nařízení 261/2004). Paralelně byl projednáván (z hlediska ČR spíše irelevantní) návrh týkající se cestujících loděmi (více v příspěvku Doprava v červenci 2010).

Klíčové body a stav projednávání

Nová směrnice bude upravovat práva cestujících autobusy v případech zpoždění a zrušení spoje. Cestující také budou muset být o všem relevantním a/nebo nečekaném, co souvisí s jejich cestou, zevrubně informováni. To vše nicméně jen na pravidelných linkách, které jsou jako celek delší než 250 km (v případě železnic se toto kritérium neuplatňuje). Bez jakýchkoli kilometrových omezení norma zohlední i situaci cestujících se sníženou mobilitou.

V případě zpoždění spoje o min. 2 hodiny (či v případě jeho přeložení nebo zrušení) budou přepravní společnosti povinny nabídnout cestujícím refundaci, jež bude navýšena o polovinu ceny jízdenky, pokud linka nebude moci pokračovat do cílové stanice. Cestující by měli také obdržet občerstvení (jídlo a pití), pokud plánovaná (min. tříhodinová) cesta bude zrušena nebo zpožděna o 90 minut a více. S tím souvisí také požadavek zajistit cestujícím v případě potřeby i ubytování, a to nanejvýš po dobu 2 nocí v ceně 80 € za osobu a noc. (Daný požadavek se nicméně neuplatní, pokud zpoždění vznikne v důsledku vis maior – krutých povětrnostních podmínek a/nebo velkých přírodních katastrof).

V případě nehod budou cestujícím vyplaceny kompenzace jak za zranění či smrt (min. 220 tis. € za cestujícího), tak za poškození či ztrátu zavazadel (min. 1200 € za kus). Opět vznikne i nárok na ubytování po dobu 2 nocí v ceně 80 € za osobu a noc.

Pokud jde o cestující se sníženou mobilitou, nesmějí se na ně vztahovat žádné dodatečné poplatky, pokud svou cestu oznámí nejpozději 36 hodin předem. Rovněž mohou být doprovozeni blízkou osobou, která bude přepravena zdarma. V případě poškození či ztráty např. invalidního vozíku budou odpovědny přepravní společnost v plné výši.

Důležité je, že norma nestanoví, kdo bude kompenzace hradit, to ponechává na národních úpravách.

Celkově lze konstatovat, že Rada řadu původních požadavků EP dokázala s ohledem na reálné fungování autobusové dopravy omezit.

Předpokládaný další vývoj

V následujícím období by měl být výsledek jednání dohodovacího výboru formálně potvrzen Radou jako celkem (kvalifikovanou většinou) a plénem EP (většinou přítomných členů). EP hodlá o textu hlasovat v únoru 2011.

Směrnice by měla být po uveřejnění v Úředním věstníku EU implementována během 2 let, členské státy nicméně mohou získat výjimku, a to až dvakrát po dobu 4 (tedy celkově 8) let, primárně na pravidelné linky se zeměmi mimo EU.

Odkazy

Členské státy dospěly ke své pozici k otázce nutričního značení

Návrh nařízení Evropského Parlamentu a Rady o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (KOM(2008)40)

Coreper 1. 12. 2010 dospěl ke společné pozici k otázce nutričního značení. Rada tuto pozici stvrdila 7. 12. 2010.

Pozadí

Návrh předložený Komisí v lednu 2008 má za cíl revizi 2 směrnic týkajících se značení potravin: č. 90/496 a č. 2000/13. Výbor ENVI se návrhem zabýval v březnu 2010, plénum EP zprávu Renaty Sommer přijalo v červnu 2010 (více v příspěvku Spotřebitelé v červnu 2010).

Klíčové body a stav projednávání

Rada požaduje, aby informace na potravinách byly „čitelné, tj. aby byly napsány písmem o velikosti min. 1,2 milimetru (EP požaduje 3 milimetry). Pokud jde o rozložení odpovědnosti v rámci distribučního řetězce, Rada se (opět v kontrastu k EP) staví za to, aby byla rozložena mezi jeho jednotlivé části podle platného nařízení č. 178/2002.

Na balených potravinách by měla být vždy zřetelně vyjádřena energetická hodnota a obsah tuků, nasycených tuků, uhlohydrátů a soli. EP nad rámec toho požaduje ještě uvedení obsah cukru, Rada zase bílkovin.

Nové nařízení by se nemělo vztahovat na většinu nebalených potravin a alkoholické nápoje, což je v souladu s postojem EP.

Původ produktu by měl být (k nelibosti podnikatelské veřejnosti zejm. z UEAPME, ale za podpory EP) nově uváděn v případě veškerého masa (dosud tomu tak bylo obligatorně jen u hovězího). Na druhou stranu EP krom vyznačení původu masa požadoval zahrnout také např. mléčné výrobky, ovoce či zeleninu. Rada s tím ale počítá nejdříve po 3 letech, co bude nařízení v platnosti a Komise předloží příslušný návrh.

Předpokládaný další vývoj

Vzhledem k rozdílným postojům k návrhu ze strany EP a Rady se v roce 2011 očekává zahájení druhého čtení v obou institucích.

Odkazy

Rada radikálně zasáhla do návrhu o právech spotřebitelů

Návrh směrnice Evropského Parlamentu a Rady o právech spotřebitelů (KOM(2008)614)

Coreper 8. 12. 2010 pozměnil návrh směrnice o právech spotřebitelů. Z důvodu dlouhých diskusí o kapitolách 4 a 5, týkajících se záruk a neférových smluvních podmínek, se belgické předsednictví rozhodlo tyto pasáže z textu vyřadit.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v říjnu 2008. Na jeho základě by mělo dojít k vytvoření normy, která nahradí stávající směrnice č. 85/577, č. 93/13, č. 97/7 a č. 1999/44 a podpoří přeshraniční/internetové spotřebitelské transakce. Rada s konsolidací stávajícího předpisového rámce po diskusi předběžně souhlasila v prosinci 2009, výbor IMCO o návrhu obsáhle debatoval v červnu 2010 (více v příspěvku Spotřebitelé v červnu 2010).

Klíčové body

Belgické předsednictví navrhlo z textu Komise vyřadit kapitoly 4 a 5 týkající se záruk a neférových smluvních podmínek.

Na druhou stranu nevyloučilo, že zachová některé jejich „užitečné pasáže, např. čl. 22 o maximální dodací lhůtě 30 dní, čl. 23 o přenesení odpovědnosti za rizika na spotřebitele jedině v případě, že mu bylo zboží bezpečně doručeno, nebo čl. 31 o transparentních platebních podmínkách.

V důsledku by tak nemusela vzniknout původně zamýšlená 1 norma, protože směrnice č. 93/13 a č. 1999/44 by zůstaly zachovány.

Stav projednávání

Radikální zásah Rady do návrhu směrnice podle očekávání odsoudil BEUC reprezentující spotřebitelské organizace.

Předpokládaný další vývoj

Na půdě EP se bude návrhem 26. 1. 2011 zabývat výbor ENVI, v polovině února 2011 plénum. Až poté Rada svůj společný postoj (viz výše) předloží formálně.

Očekává se, že jednání mezi EP a Radou budou napjatá a mohou skončit až v dohodovacím řízení. Komise dala již dříve najevo, že pokud EP a Rada nedospějí ke kompromisu v prvním čtení, je připravena návrh stáhnout a předložit nový.

Výsledná směrnice by měla být provedena do 18 měsíců od svého vstupu v platnost.

Odkazy

Komise přijala legislativní balík týkající se kvality potravin

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o režimech jakosti zemědělských produktů (KOM(2010) 733)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde o obchodní normy (KOM(2010) 738)

Sdělení Komise – Obecné zásady osvědčených postupů EU k dobrovolným systémům certifikace pro zemědělské produkty a potraviny (2010/C 341/04)

Sdělení Komise – Pokyny pro označování potravin s chráněným označením původu (CHOP) a s chráněným zeměpisným označením (CHZO) používaných jako složky (2010/C 341/03)

10. 12. 2010 Komise přijala legislativní balík týkající se kvality potravin. Balík, který má sjednocovat a zpřehledňovat dosavadní pravidla v oblastech certifikace, údajů a norem pro zemědělské produkty, obsahuje návrh nového nařízení týkajícího se systémů jakosti zemědělských produktů, včetně jejího označování (týká se též režimu pro chráněné označení původu a chráněné zeměpisné označení, přezkoumání systému zaručených tradičních specialit a používání dalších nepovinných údajů, které se týkají jakosti) a návrh na změnu dosud platné legislativy týkající se obchodních norem.

Dále obsahuje dvě sdělení týkající se nových obecných zásad osvědčených postupů k dobrovolným systémům certifikace potravin a zemědělských produktů a pokynů pro označování potravin obsahujících složky s chráněným zeměpisným označením a chráněným označením původu.

Pozadí

Kvalita potravin je jedním z nejvíce diskutovaných témat v rámci agendy SZP v posledních letech. Nejde jen o samotné jakostní požadavky, ale především o otázky marketingu a konkurenceschopnosti evropských potravinářských výrobků. Systém označování potravin na základě chráněného původu či chráněného zeměpisného označení je jedním z mála způsobů, jak lze upozornit na specifické výrobky na společném zemědělském a potravinářském trhu, kde jsou možnosti propagace domácí produkce značně omezeny. Producenti na druhé straně jsou nuceni novou legislativu v oblasti jakosti a označování potravin sledovat, protože každý nový požadavek je zároveň požadavkem na ně, aby svůj produkt patřičně označili a mohli jej na evropském trhu uplatnit.

Komise v říjnu 2008 zveřejnila zelenou knihu o jakosti zemědělských produktů a zároveň otevřela veřejnou konzultaci, která trvala do konce roku 2008. Jednou z důležitých otázek, které zelená kniha nastolila, byla změna stávajícího systému označování potravin.

V květnu 2009 Komise vydala sdělení o politice jakosti zemědělských produktů, které nastiňuje možné varianty řešení, včetně reformy stávajícího systému zeměpisných označení (chráněné označení původu – PDO a chráněné zeměpisné označení – PGI) a označení zaručené tra­diční speciality (TSG). Sdělení navrhovalo zachovat stávající systém označo­vání podle zeměpisného původu, a to především v kategoriích PDO a PGI, ale přiklánělo se k určitým změnám legislativy, jež by měly zame­zit některým sporům o tyto značky. Další doplňkové informace (krom místa produkce) měly být dle sdělení umísťovány na výrobcích na dobrovolné bázi.

Nyní tedy Komise zveřejnila již zcela konkrétní legislativní návrhy, které nicméně ze zmíněného sdělení publikovaného v květnu 2009 vycházejí.

Klíčové body a stav projednávání

První z návrhů se týká mimo jiné zeměpisných označení, revize systému zaručených tradičních specialit a nepovinných údajů o jakosti (jako je např. u vajec označení, že se jednalo o nosnice z volného chovu, či u olivového oleje uvedení informace, že jde o olej z prvního lisování za studena). Smyslem nové normy je jednak to, že má dojít ke sjednocení dosud roztříštěných právních předpisů, které se touto problematikou zabývaly, dále má návrh přinést zjednodušení a zkrácení registračních postupů v případě zeměpisných označení a tradičních specialit, vyjasnit vztah mezi ochrannými známkami a zeměpisnými označeními tak, aby tento systém odpovídal i mezinárodním standardům, a přesněji definovat kategorii „zaručené tradiční speciality. Stranou těchto systémů označování potravin stojí specifická označení zeměpisného původu vín, aromatických vín a alkoholu, na něž se prozatím vztahuje legislativa související s reformou společného trhu s vínem z roku 2008.

Druhý z návrhů se týká obchodních norem pro uvádění produktů na trh. Mj. obsahuje právní základ pro povinnost označovat všechny výrobky ve všech sektorech místem produkce. Podle návrhu mají nadále platit stávající obchodní normy, v budoucnu se ale počítá s jejich „zjednodušením, a to tím způsobem, že bude v souladu s Lisabonskou smlouvou, která umožňuje Komisi vydávat akty v přenesené pravomoci, zaveden jednotný mechanismus předávání pravomocí Komisi v oblasti vydávání těchto norem. Komise též navrhuje rozšířit (rovněž jako akty v přenesené pravomoci) odvětvové předpisy týkající se uvádění místa produkce, mají být při tom však zohledněna specifika každého odvětví. Jako první by mělo být fungování těchto mechanismů prověřeno v oblasti trhu s mlékem.

Balík dále obsahuje dobrovolné pokyny, jak označovat produkty, jež obsahují některou ze složek disponujících chráněným zeměpisným označením, a pokyny Komise týkající se fungování různých dobrovolných systémů certifikace pro zemědělské produkty a potraviny.

O legislativním balíku týkajícím se kvality a označování potravin ihned několik dnů po jeho zveřejnění (13. 12. 2010) jednala i Rada.

Pozice ČR

Dle tiskové zprávy Ministerstva zemědělství ČR z 5. 1. 2011 by podpora kvality potravin měla patřit k prioritám Mze ČR v roce 2011. Měla by pokračovat kampaň na podporu kvalitních potravin domácí produkce a ČR by se chtěla zapojit podle nových pravidel i do další soutěže o udělování chráněných označení regionálním specialitám.

Předpokládaný další vývoj

Současně s publikací balíku Komise dle tiskového prohlášení, jež doprovázelo jeho zveřejnění, přislíbila, že v dalším sledu se hodlá zabývat problémy producentů v horských oblastech, kterým by mělo být pomoženo uvádět na trh své výrobky a propagovat je tam, a též malých výrobců, kteří často praktikují přímý prodej na lokálních trzích. Počítá se tedy s možným zavedením dalších opatření v oblasti jakosti a označování potravin, která by měla být zaměřena specificky na tyto problémy.

Odkazy

Komise: Návrh na revizi nařízení „Brusel I a zelená kniha o volném pohybu listin

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on jurisdiction and the recognition and enforcement of judgments in civil and commercial matters (COM(2010)0748 final)

Green Paper Less bureaucracy for citizens: promoting free movement of public documents and recognition of the effects of civil status records (COM(2010)0747 final)

Komise 14. 12. 2010 přijala legislativní návrh, který se má týkat revize tzv. nařízení Brusel I, a přispět tak k urychlení a snížení nákladů přeshraničních soudních sporů. Revize nařízení Brusel I by měla usnadnit fungování především podnikatelům, kteří poskytují své služby na území EU, a má reflektovat též ochranu spotřebitelů.

Ve stejný den Komise zveřejnila také zelenou knihu s názvem „Méně byrokracie pro občany: Podpora volného pohybu veřejných dokumentů a uznávání účinků dokladů prokazujících osobní stav. Navrhuje různé možnosti pro usnadnění volného pohybu dokladů a listin osvědčujících osobní stav. K tématu byla otevřena veřejná konzultace.

V obou případech by mělo jít o kroky, které mají usnadnit pohyb podnikatelů i běžných občanů napříč hranicemi členských států EU, při styku se soudními orgány v občanskoprávním řízení a dalšími úřady.

Pozadí

Nařízení č. 2001/44 o výkonu a uznávání soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, známé též jako Brusel I, stanovuje pravidla pro příslušnost soudů při sporech s mezinárodním prvkem a také pro uznání a výkon rozsudku soudu v jiném členském státě. Od roku 2001 bylo toto nařízení několikrát modifikováno a upřesňováno, v dubnu 2009 potom Komise prostřednictvím zelené knihy, v níž publikovala zprávu o uplatňování nařízení Brusel I, vyzvala k jeho podstatnější reformě.

Předmětem kritiky ve vztahu k původní podobě nařízení byla především komplikovanost, nákladnost a byrokratický charakter řízení vedených za účelem uznávání a výkonu soudních rozhodnutí mezi členskými státy ve věcech týkajících se občanského a obchodního práva. Dle prohlášení komisařky pro oblast spravedlnosti Viviane Reding Komisi k revizi přiměly také studie, které indikovaly, že nižší zájem některých malých a středních podniků na přeshraničním obchodu a působení v zahraničí bývá způsoben též byrokratickými překážkami při soudních sporech, které vytvářejí dodatečné náklady a právní nejistotu.

Klíčové body a stav projednávání

Nejdůležitější navrhované změny se týkají zrušení tzv. řízení o prohlášení vykonatelnosti. Jedná se o to, že dle stávajícího stavu soudní rozhodnutí jednoho členského státu nemají automaticky účinnost v jiném členském státě, musí zde být proto nejprve schválena a prohlášena za vykonatelná soudem, což znamená dodatečné, někdy i zdlouhavé a nákladné soudní řízení za účasti právních zástupců, příp. překladatelů apod. V rámci revize nařízení Brusel I je navrhováno, aby byl tento „mezikrok zrušen.

Rozhodnutí ve věcech občanského práva a ve věcech obchodních vydaná v jednom členském státě by se automaticky měla stát vykonatelnými v celé EU. Návrh zachovává možnost soudu výkon rozhodnutí pozastavit za výjimečných okolností (např. pokud soud v členském státě, v němž padlo rozhodnutí, porušil právo na řádný proces).

Reforma se má týkat též arbitrážního řízení, na které se nařízení Brusel I nevztahovalo. Měla by v této věci chránit podniky před zneužitím tohoto relativně rychlého a levného právního instrumentu (např. ochrana před zneužitím rozhodčí smlouvy prostřednictvím soudních sporů apod.).

Změny mají také vnést více právní jistoty do dohod mezi spornými stranami o volbě soudu a zamezit tak oddalování soudního řízení, když jedna ze stran napadá právní příslušnost a pravomoci soudu, na kterém se přitom obě strany sporu předtím shodly (standardně např. podniky, které uzavírají dopředu dohody, že budou veškeré spory řešit u konkrétního soudu, platnost těchto dohod o volbě soudu bývala ale někdy napadána u soudů v jiném členském státě EU a docházelo tak k oddalování rozhodnutí sporu). Změny nařízení mají zajistit, aby soud zvolený v příslušné dohodě byl vždy prvním, který určí, zda je tato dohoda platná či ne.

V neposlední řadě se reforma má týkat spotřebitelů. Těm by mělo být umožněno vést soudní spor ve vlastní zemi, a to i v případě, že žalují firmu, která má sídlo mimo EU. Má jít tedy o harmonizaci různých pravidel týkajících se soudní příslušnosti, která v současnosti uplatňují členské státy pro případ, kdy jsou žalovány osoby ze třetích zemí.

Zelená kniha navrhuje různé možnosti, jak usnadnit opět poměrně zdlouhavé byrokratické postupy (např. ve formě zvláštních poplatků či vyžadování dokumentů, které se v rodné zemi žadatele běžně nevystavují) při přeshraničním ověřování a potvrzování vlastnických listin, uznávání nového příjmení apod. Cílem tedy má být snadnější uznávání rodných či vlastnických listů a dalších veřejných listin v zahraničí.

Jednou z navrhovaných možností jsou celoevropské formuláře pro základní doklady osvědčující osobní stav, což by mělo vést k tomu, že odpadnou náklady za uznávání či překlad těchto dokladů v jiném členském státě EU. To by ovšem vyžadovalo harmonizaci pravidel v členských zemích. Naproti tomu automatické uznávání těchto dokladů, které je další navrhovanou možností, tuto harmonizaci nevyžaduje.

Předpokládaný další vývoj

O návrhu Komise, který reformuje nařízení Brusel I, budou v následujících měsících spolurozhodovat Rada a EP.

K zelené knize o volném pohybu dokumentů v rámci EU Komise otevřela veřejnou konzultaci, která má trvat do 30. 4. 2011. Na základě výsledků veřejné konzultace má potom v roce 2013 přijmout 2 legislativní návrhy. První se má týkat volného pohybu veřejných listin a druhý uznávání účinků dokladů osvědčujících osobní stav.

Odkazy

Rada se shodla s EP na přeshraničním poskytování zdravotní péče

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (KOM(2008)414)

Rada a EP se za mediace Komise 15. 12. 2010 shodly na kompromisu ve věci přeshraničního poskytování zdravotní péče.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v červenci 2008 s cílem posílit práva pacientů, nikoliv vytvořit společný trh se zdravotní péčí v EU.

Důvodem pro předložení návrhu se stalo zejm. vyloučení otázky zdravotní péče ze směrnice č. 2006/123 (tzv. směrnice o službách) a rozsudky ESD (které obecně požadují takové náhrady přeshraniční zdravotní péče, jež odpovídají náhradám, které by pacient získal, nechal-li by se ošetřit ve svém domovském členském státě). Náklady na přeshraniční zdravotní péči se podle Komise pohybují okolo 1 % všech výdajů na zdravotnictví v EU (v absolutních číslech to znamená cca 10 mld. € ročně).

Plénum EP své první čtení završilo v dubnu 2009 přijetím zprávy Johna Bowise z výboru ENVI. Rada k neformálnímu kompromisu dospěla v červnu 2010 a potvrdila jej (za nesouhlasu Polska, Slovenska, Portugalska a abstence Rumunska) v září 2010 (více v příspěvku Vnitřní trh v červnu 2010 a v příspěvku Vnitřní trh v září 2010).

Klíčové body a stav projednávání

Obecně řečeno, pacient by měl při ošetření v zahraničí vždy dostat náhradu, pokud je daný zákrok poskytován i v jeho domovské zemi. Členské státy by si nicméně měly zachovat možnost ovlivňovat tok příchozích pacientů prostřednictvím předchozí autorizace.

Ta by měla být obligatorní v případě jakékoli hospitalizace, resp. alespoň jednoho „přenocování v nemocnici, v případě speciální péče a léčby, jež představuje riziko pro pacienta nebo populaci. Výjimky z tohoto pravidla by měly být na žádost EP jen řídké. Členské státy na druhou stranu získaly ujištění, že s ohledem na čl. 168 Smlouvy o fungování EU by standardy kvality a bezpečnosti zdravotní péče měly být definovány primárně na národní úrovni, stejně jako standardy elektronické komunikace mezi zdravotníky (užší spolupráce mezi členskými státy by tím ale dotčena být neměla).

Dlouhodobým sporným bodem mezi EP a Radou byla otázka výjimky pro pacienty se vzácnými chorobami.

Zatímco členské státy byly proti (tj. požadovaly standardní předchozí autorizaci), EP ji podporoval (v daném případě by se neměla požadovat plná autorizace, resp. domovské členské státy by měly pacientům platit veškerou péči – i v případech, kdy ji samy neposkytují).

Kompromisem je plnění členských států v souladu s nařízením č. 883/2004 (za zdravotní péči by měl být odpovědný stát, v němž pacient se vzácnou chorobou reálně žije, byť není jeho občan).

Předpokládaný další vývoj

Coreper kompromis formálně stvrdil 21. 12. 2010, plénum EP by o něm mělo hlasovat nejspíše 18. 1. 2011.

Pokud bude směrnice přijata, počítá se s roční implementační lhůtou.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality