Petr Zenkner, Euroskop, 18. ledna 2011
Pro Českou republiku je Evropská unie dalším nástrojem k prosazování svých zájmů. Na konferenci pořádané Úřadem vlády to řekl náměstek ministra zahraničí Jiří Schneider. Podle něj je evropská politika vždycky směsí pragmatismu a idealismu.
Za důležité české priority Schneider označil prosazení Čechů do evropského systému vládnutí, který zahrnuje nejen instituce EU, ale i různé evropské sítě jako jsou think-tanky apod. „Musíme být připraveni, že taková věc něco stojí,“ zdůraznil Schwarzenbergův náměstek.
Další články z konference „Aktivní evropská politika – klíčový národní zájem ČR„ |
Evropské priority ČR
Pro vyjednávání s členskými státy je důležité mít s každým členem téma, které je společné a kde se shodneme. Za jednu z hlavních priorit Schneider označil infrastrukturní projekty. „Musíme se podílet na všech rozhodnutích o dopravní nebo energetické politice,“ řekl.
Podle člena Národní ekonomické rady vlády Miroslava Zámečníka „živí“ Česko v současné době průmysl. ČR je zároveň otevřená ekonomika orientovaná na export, která má výrazné napojení na evropský trh. Proti českým zájmům je tedy jakákoli evropská regulace průmyslu, která vytváří dodatečné náklady, uvedl Zámečník. Zároveň je pro nás klíčová stabilita a vyřešení problémů eurozony, do nichž se dostala, a mezinárodní obchodní vztahy Evropské unie.
Šéf Microsoft Europe Jan Mühlfeit považuje za hlavní český zájem dokončení projektu vnitřního trhu. Otevřenost české ekonomiky (80% exportu) však postavil do protikladu s „kotlinovým myšlením“, které v Česku stále silně existuje.
Praha musí vytvářet konsenzus
Podle Schneidera se ČR musí systematicky zapojit do rozhodovacích procesů v EU a vytváření konsenzu. Spoléhat pouze na možnost něco zablokovat je kontraproduktivní, protože poté vzniká konsenzus mimo českou politiku a někdy i mimo unijní instituce.
Vytyčování neformálních pravidel probíhá i kvůli Lisabonské smlouvě. Všechny evropské instituce si myslí, že smlouvou posílily a snaží se vytyčit si manévrovací prostor. „Na jedné straně tedy říkáme, že smlouva všechno vyjasnila, není to ale úplně pravda,“ uvedl Schneider.
Využití europoslanců
Jednou z možností jak podpořit české zájmy v Bruselu jsou i europoslanci. Jeden z nich, Jan Zahradil, považuje Evropský parlament za jednoho z vítězů Lisabonské smlouvy, který bude chtít ukázat nabyté svaly – zvláště vůči Evropské radě. Podle Zahradila je řada europoslanců v zajetí institucionálních zájmů EP a tvoří společnou „stranu evropské integrace“.
Česká politika musí v Evropském parlamentu vždy pracovat s předstihem. Klíčové je soustředit se na zpravodaje, stínové zpravodaje a koordinátory hlasování ve výboru. Podle Zahradila jsou mnohem důležitější než oficiální funkce předsedů a místopředsedů výborů.
Na evropské poslance také často více tlačí různé NGO a lobby. Jako příklad uvedl hlasování o obchodní dohodě s Jižní Koreou – česká vláda smlouvu podporovala, zatímco Škoda Auto lobbovala poslance k opačnému postoji.
Podle Zahradila je koordinace s europoslanci mnohem složitější ve strategických otázkách, protože Česko nemá ujasněný názor na evropskou integraci, který se mění s každou vládou. Zahradil si myslí, že je možné tento postoj definovat jako vztah k Lisabonské smlouvě – je její přijetí pro ČR „příliš málo, příliš mnoho, nebo tak akorát“.
Autor: Petr Zenkner, Euroskop