27.01.2011
čtk
Belgie, kterou poslední roky zmítají takřka nekončící politické otřesy, se do krize ponořila ještě o něco hlouběji. Ve středu podal demisi Johan Vande Lanotte, který měl od krále pověření pokusit se najít přijatelný kompromis a otevřít tím cestu ke zformování nové vlády. Na ní Belgie čeká od červnových předčasných voleb. Dnešní belgický tisk se ptá, co bude dál. Vesměs hovoří o slepé uličce, z níž žádná jasná východiska nejsou.
Žádný kompromis = žádná země hlásá titulek deníku Le Soir, který vnitropolitické belgické krizi věnuje hned prvních sedm stran. Naprosto bezvýchodná situace, píše La Libre Belgique, pro který jde také o jasné hlavní téma celého listu.
Kvůli sporům o přerozdělení volebních práv, pravomocí a peněz mezi jednotlivé regiony se už v červnu konaly předčasné volby. V nich zvítězila nacionalisticky laděná Nová vlámská aliance (N-VA). Belgii s více než 10,5 milionu obyvatel tvoří dvě dost nesourodé jazykové skupiny. Na jedné straně jsou většinoví Vlámové (sever), jejichž region je bohatší a chce víc pravomocí, na straně druhé francouzsky hovořící Valoni obývající jih i většinu Bruselu.
Belgie již zlomila evropský rekord bezvládí
Obě komunity mají vlastní politické strany, které se pak po volbách vzhledem k rozložení sil musí dohodnout na nové vládě. Její zformování ale tentokrát souvisí s nutnými ústavními i dalšími reformami, které jdou ještě nad rámec tradičních ideologických sporů mezi pravicovými a levicovými seskupeními. Jednání o kompromisu od června už několikrát zkrachovalo a Belgie kvůli tomu drží evropský rekord v délce, jakou země potřebuje po volbách ke zformování vlády.
Není možné se na něčem dohodnout bez toho, aniž bychom se sešli k vyjednávání kolem jednoho stolu, komentoval důvody rezignace na dojednávací post Vande Lanotte. Obdobně hovořili i jeho předchůdci v této roli, kteří podobně jako on se tohoto úkolu vzdali.
Scénáře budoucího vývoje
A co teď? ptá se deník Le Soir. Scénářů je podle něj hned několik.
Frankofonní strany asi začnou připravovat to, co se zde v Belgii označuje jako plán B. Jde v podstatě o možnost, že by se frankofonní část mohla odtrhnout, přičemž to právě Valoni ještě do nedávné minulosti ostře odmítali a nehodlali přistoupit na žádnou debatu, která by byť jen teoreticky takovou možnost připouštěla.
Ve hře je také představa, že se volby v Belgii zopakují. Vzhledem k rozložení sil i průzkumům ale nelze čekat, že se politická mapa po případném hlasování nějak zvlášť překreslí tak, aby současné spory zmizely. K alternativám patří i to, že by do jednání, do něhož se zapojovalo sedm valonských a vlámských stran, zapojí nově i liberálové.
A je také možné, že král Albert II. zahájí další kolo vyjednání této sedmičky stran. Jenže všechna ta předchozí, jak bylo řečeno výše, žádný úspěch nepřinesla.
Finanční trhy znejistěly
Belgie nyní musí doufat, že finanční trhy s ní prozatím neztratí trpělivost. Belgie má totiž jedno z největších zadlužení v rámci EU. Politická stabilita trhům, které jsou nyní velmi citlivé, nijak zvlášť nepřidává. Navíc možnost případného rozpadu země vedví, ač většina Belgičanů ji stále považuje spíš za nepravděpodobnou, s sebou nese otázku, jak by se dluh pohybující se kolem 100 procent HDP Belgie pak přerozděloval.
Autor: Euroskop
