Veřejné zdraví v lednu 2011

04.02.2011
Euroskop

Vliv dioxinové kauzy na SZP a politiku ochrany zdraví a spotřebitele, EP dal zelenou přeshraničnímu poskytování zdravotní péče

Vliv dioxinové kauzy na SZP a politiku ochrany zdraví a spotřebitele

John Dalli: Dioxin incident: what new measures could we envisage? European Parliament Plenary Session, Strasbourg, 17 January 2011 (SPEECH/11/24)

Press release: 3063rd Council meeting Agriculture and Fisheries, Brussels, 24 January 2011 (5432/11)

Problém přítomnosti nadlimitního množství dioxinů v mase a vejcích v důsledku kontaminace krmiva, který měl původ v Německu a dotkl se i dalších členských států EU, byl v průběhu ledna hojně medializován, zabývala se jím přirozeně ale i jednání jednotlivých institucí EU. Rozprava o důsledcích incidentu s kontaminovaným krmivem pro EU se dostala i na pořad jednání pléna EP 17. 1. 2011, v souvislosti se vzniklou situací na evropském trhu s vepřovým masem o problému jednala i Rada ministrů pro oblast zemědělství a rybolovu 24. 1. 2011.

Komisi případ podnítil k úvahám nad novou legislativou, která by měla zefektivnit především zabezpečení výroby živočišných krmiv v EU, zpřísnit kontroly v různých fázích potravinového řetězce a kontroly nakládání s vysoce nebezpečnými látkami.

Pozadí

Dle informací Komise německé úřady 27. 12. 2010 doručily EK prostřednictvím systému včasného varování zprávu o tom, že došlo ke kontaminaci při produkci krmiva přísadami na bázi mastných kyselin, které nebyly určeny k potravinářskému, ale pouze k technickému využití. Šlo o odpadní produkty vzniklé při výrobě biopaliva, které byly ovšem dodány německé firmě Harles und Jentzsch vyrábějící krmivo. Krmivo tak bylo kontaminováno vysokými dávkami dioxinů, které překračují limity povolené platnou legislativou EU.

Dle Komise bylo nejprve informováno o jednorázové kontaminaci, následně ovšem bylo odhaleno dalších 6 podezřelých dávek masných kyselin pocházejících z téže firmy produkující biopalivo a dodaných společnosti Harles und Jentzsch. Z toho důvodu bylo vydáno rozhodnutí považovat veškeré krmivo vyrobené příslušnou firmou od 12. 11. 2010 za kontaminované a německá strana zahájila laboratorní testy ověřující přítomnost dioxinů.

Následně se zjistilo, že kontaminované složky pro výrobu krmivářské směsi byly dodány dalším 25 zpracovatelům krmiva, Komise však vyvrátila podezření, že by byly vyvezeny mimo německé území. Kontaminované krmivo bylo určeno ke krmení slepic a další drůbeže, ale také prasat a hovězího dobytka v Německu. Postupně byla kontaminace zjištěna ve většině spolkových zemí. Postižené Německo reagovalo zablokováním dodávek vajec a masa na trh z tisícovek farem, které prokazatelně odebíraly kontaminované krmivo

V případě dalších členských zemí se prošetřovaly dodávky z Německa na jejich trh. Do Nizozemska bylo dle zpráv Komise dopraveno 136 tis. potenciálně kontaminovaných vajec k výrobě dalších vaječných produktů a tato ingredience byla následně prodána též do Velké Británie a zde použita například k výrobě pečiva. V následujících dnech byla přítomnost německých produktů kontaminovaných dioxiny zjištěna i ve Francii a v Dánsku.

Nejradikálnějším způsobem zareagovalo Slovensko, jehož ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova vydalo 7. 1. 2011 tiskové prohlášení o dočasném pozastavení dovozu německého vepřového masa a vajec, dokud nebudou známy výsledky laboratorních testů, které prováděly slovenské diagnostické ústavy. Ve slovenských supermarketech totiž byla zachycena vadná vejce. Přijetí prozatímních opatření, i ve formě zákazu nebo omezení dovozu zboží, navzdory fungování jednotného trhu umožňuje primární právo, a to v odůvodněných případech, kdy se jedná například o ohrožení veřejné mravnosti, bezpečnosti, pořádku, kulturního dědictví, průmyslového vlastnictví a právě i ochrany zdraví a života lidí a zvířat (čl. 34, 35 a 114 Smlouvy o fungování Evropské unie). Platí ovšem, že tyto zákazy nebo omezení nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy.

Maďarsko sice nepřikročilo k takto radikálnímu kroku, zavedlo ale systematické testování produktů dovážených z Německa.

V EU existuje komplexní sekundární legislativa z roku 2006, která upravuje mj. problematiku maximálních limitů množství dioxinů v potravinách. Jedná se především o nařízení č. 1881/2006, kterým se stanoví maximální limity některých kontaminujících látek v potravinách, a o doplňující právní předpisy, kterými jsou nařízení č. 1883/2006, jímž se stanoví metody odběru vzorků a analýzy pro úřední kontrolu množství dioxinů a PCB s dioxinovým efektem v určitých potravinách, doporučení č. 2006/88 o snižování přítomnosti dioxinů, furanů a PCB v krmivech a potravinách a doporučení č. 2006/794 o monitorování pozaďových hodnot dioxinů, PCB s dioxinovým efektem a jiných PCB než s dioxinovým efektem v potravinách.

Nařízení č. 1881/2006 hovoří o tom, že je v zájmu ochrany veřejného zdraví nezbytné udržet množství kontaminujících látek na toxikologicky přijatelných úrovních. Mezi tyto kontaminující látky přitom nařízení explicitně zařazuje dioxiny a PCB s dioxinovým účinkem. V zájmu ochrany veřejného zdraví by dle platného nařízení produkty, jež obsahují kontaminující látky překračující maximální limity, neměly být uvedeny na trh ani jako složky jiných potravin.

Klíčové body a stav projednávání

Vzhledem k povánočnímu období, v němž německý dioxinový skandál propukl, byla reakce institucí EU zpočátku poměrně vlažná. Komisař pro zdraví a ochranu spotřebitele John Dalli v prvním lednovém týdnu reagoval pouze prostřednictvím krátkého prohlášení, v němž označil zvládnutí „dioxinového incidentu v Německu za otázku prvořadé důležitosti pro EK a uvedl, že jeho generální ředitelství je v permanentním kontaktu s německým ministerstvem pro oblast potravinářství, zemědělství a ochranu spotřebitele.

Německá strana měla o dalším pokroku při vyšetřování případu informovat na zasedáních Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat (Standing Committee on the Food Chain and Animal Health; SCFCAH). Jednání se zástupci výrobců krmiv, zpracovatelů živočišných produktů i výrobců biopaliv, která se měla týkat dalších opatření pro účinnější monitorování výskytu dioxinů v potravinovém řetězci a zejména v olejích, tucích a dalších vedlejších produktech, měla probíhat na úrovni servisních složek Komise. Komise v debatě navrhla buďto zavést opatření pro zlepšení monitoringu v potravinovém řetězci, nebo zavedení přísné separace při zpracovávání olejů tak, aby nemohlo dojít ke kontaminaci potravinářských výrobků průmyslovými oleji.

Podle vyjádření Komise navzdory tomu celá kauza nebyla důvodem k omezení volného trhu EU, protože nepředstavuje pro spotřebitele bezprostřední ohrožení. Prokázání nadlimitních hodnot v německých výrobcích dle prohlášení komisaře Dalliho na jednání Rady ministrů zemědělství 24. 1. 2011 naopak svědčí o správném fungování kontrolních mechanismů v EU.

Problém dioxinů se dostal i na pořad jednání pléna EP 17. 1. 2011. Komisař Dalli zde oznámil, že zvažuje přijetí legislativy, která by měla zefektivnit především zabezpečení výroby živočišných krmiv v EU. Změny by se tedy měly týkat hlavně provozů vyrábějících jednotlivé komponenty pro živočišná krmiva. Další předpisy by se měly týkat zpřísnění kontrol v různých fázích potravinového řetězce.

Pozice ČR

České ministerstvo zemědělství se nerozhodlo k radikálnímu postupu, kterým by bylo omezení dovozu, přestože se volání po takové akci objevila. Německo je největším dovozním teritoriem pro potravinářské výrobky v ČR (na celkovém dovozu do ČR se podílí 26-28 %). Je především největším vývozcem vepřového masa (například za rok 2009 ho bylo podle analýzy Ministerstva zemědělství ČR dovezeno 84 716 t).

Státní veterinární správa, Státní zemědělská a potravinářská inspekce a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský byly ministerstvem vyzvány k zintenzivnění kontrol zboží dováženého do ČR, především masa, drůbeže a vepřového masa (poté, co byla na německé straně zjištěna kontaminace i u vepřového). Zpřísněné kontroly se týkaly vybraných distribučních center i obchodní sítě na území ČR, zejména prodejců s vazbou na dodávky z Německa. Sledována byla také krmiva a výrobny olejů registrované jako krmivářské provozy. Dle vyhodnocení laboratorních zkoušek problém na českém území zjištěn nebyl, v médiích se ale objevovaly informace o tom, že vadné maso se do ČR nemuselo dostat cestou z Německa, ale přes Polsko, kam bylo dovezeno, zpracováno a v ČR následně pouze přebaleno. 14. 1. 2011 tak na základě informací z německých zdrojů zveřejnila česká média zprávu, že na počátku ledna 2011 bylo do ČR a také do Polska z Německa dovezeno vepřové maso, které mohlo být kontaminováno. Do ČR se mělo dostat 4 500 kg tohoto masa, přičemž část této zásilky již v době vypuknutí paniky a zahájení příslušných kontrol byla s největší pravděpodobností zkonzumována. Zprávu následně potvrdilo i Ministerstvo zemědělství ČR.

Ministr zemědělství Ivan Fuksa se 21. 1. 2011 sešel v Berlíně u příležitosti veletrhu Grüne Woche se spolkovou ministryní zemědělství Ilse Aigner, která vyslovila nad dopadem dioxinové aféry politování, připustila, že došlo k selhání nikoli monitorovacího systému samotného, ale nahlášení do systému a přislíbila další zintenzívnění kontrol tak, aby se podobný případ v budoucnu neopakoval. Český ministr Fuksa následně na jednání Rady 24. 1. 2011 navrhl zlepšit v EU systém informování o původu vajec, drůbežího a vepřového masa, který by měl být jasně deklarován, podobně, jako je tomu u masa hovězího, kde k podobným krokům motivovala v předcházejících letech situace okolo nemoci BSE.

Předpokládaný další vývoj

Komise hodlá v nejbližší době vypracovat a představit 4 nové legislativní návrhy týkající se mj. zpřísnění kontrol nakládání s vysoce nebezpečnými látkami. I pro soukromé laboratoře by měla platit povinnost oznámit příslušným úřadům zjištěné pozitivní výsledky testů na přítomnost dioxinů. Lépe kontrolována by měla být také činnost provozů, které vyrábějí tuky a mastné kyseliny, Komise plánuje zavedení povinné autorizace jejich činnosti. Komise by také chtěla maximálně zabránit ať již náhodné či úmyslné kontaminaci jedlých tuků produkty určenými pouze pro průmyslové využití, jak se stalo v tomto případě.

Vzhledem k tomu, že kauza dioxinů ve vepřovém mase způsobila další problémy v sektoru, který již dříve trpěl značnými potížemi v rámci společného trhu se zemědělskými výrobky (na nějž nyní začínají doléhat i rostoucí světové ceny obilovin), rozhodl komisař pro zemědělství a rozvoj venkova Dacian Ciolos o poskytnutí podpory soukromému skladování produktů z vepřového masa.

Odkazy

EP dal zelenou přeshraničnímu poskytování zdravotní péče

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o uplatňování práv pacientů v přeshraniční zdravotní péči (KOM(2008)414)

Plénum EP potvrdilo 19. 1. 2011 kompromis týkající se přeshraničního poskytování zdravotní péče.

Pozadí

Komise svůj návrh předložila v červenci 2008 s cílem posílit práva pacientů, nikoliv vytvořit společný trh se zdravotní péčí v EU.

Důvodem pro předložení návrhu se stalo zejm. vyloučení otázky neakutní zdravotní péče ze směrnice č. 2006/123 (tzv. směrnice o službách) a rozsudky ESD (které obecně požadují takové náhrady přeshraniční zdravotní péče, jež odpovídají náhradám, které by pacient získal, nechal-li by se ošetřit ve svém domovském členském státě). Náklady na přeshraniční zdravotní péči se podle Komise pohybují okolo 1 % všech výdajů na zdravotnictví v EU (v absolutních číslech to znamená cca 10 mld. € ročně).

Plénum EP své první čtení završilo v dubnu 2009 přijetím zprávy Johna Bowise z výboru ENVI. Rada k neformálnímu kompromisu dospěla v červnu 2010 a potvrdila jej (za nesouhlasu Polska, Slovenska, Portugalska a abstence Rumunska) v září 2010 (více v příspěvku Vnitřní trh v červnu 2010 a v příspěvku Vnitřní trh v září 2010). Společného kompromisu obě dotčené instituce dosáhly (za mediace Komise) v prosinci 2010 (více v příspěvku Vnitřní trh v prosinci 2010).

Klíčové body a stav projednávání

Obecně řečeno, pacient by měl při ošetření v zahraničí vždy dostat náhradu, pokud je daný zákrok poskytován i v jeho domovské zemi (a to do výše, jakou daný zákrok právě doma stojí). Členské státy by si nicméně měly zachovat možnost ovlivňovat tok příchozích pacientů prostřednictvím předchozí autorizace (aby mohly zabránit potenciální „zdravotní turistice).

Autorizace by měla být obligatorní v případě jakékoli hospitalizace, resp. alespoň jednoho „přenocování v nemocnici, v případě speciální péče a léčby, jež představuje riziko pro pacienta nebo populaci. Výjimky z tohoto pravidla by měly být na žádost EP jen řídké a měly by respektovat zdravotní hledisko toho kterého pacienta. Členské státy na druhou stranu získaly ujištění, že s ohledem na čl. 168 Smlouvy o fungování EU by standardy kvality a bezpečnosti zdravotní péče měly být definovány primárně na národní úrovni, stejně jako standardy elektronické komunikace mezi zdravotníky (užší spolupráce mezi členskými státy by tím ale dotčena být neměla).

Dlouhodobým sporným bodem mezi EP a Radou byla otázka výjimky pro pacienty se vzácnými chorobami.

Zatímco členské státy byly proti (tj. požadovaly standardní předchozí autorizaci), EP je podporoval (v daném případě by se neměla požadovat plná autorizace, resp. domovské členské státy by měly pacientům platit veškerou péči – i v případech, kdy ji samy neposkytují).

Kompromisem je plnění členských států v souladu s nařízením č. 883/2004 (za zdravotní péči by měl být odpovědný stát, v němž pacient se vzácnou chorobou reálně žije, byť není jeho občan).

Přijetí směrnice bylo v EP doprovozeno kritikou levice, že norma bude nahrávat bohatším před chudšími.

Zdravotnická veřejnost kritizovala zejm. fakt, že norma údajně nepamatuje na potenciální problémy, jež mohou vzniknout v důsledku předepisování různých (různě nazvaných) léčiv v jednotlivých členských státech. Komise to nicméně uveřejněním tiskové zprávy, věnující se směrnici jako celku, vyvrátila.

Spotřebitelská organizace BEUC kritizovala řadu (podle ní) vágních ustanovení nové normy (přiměřená lhůta, rychlé vyplacení náhrad ap.).

Předpokládaný další vývoj

V následujícím období by měla kompromis formálně potvrdit i Rada.

Implementační lhůta směrnice bude delší, než předpokládal původní návrh – nikoliv 12, ale 30 měsíců. Členské státy by ji tedy měly provést zhruba do poloviny roku 2013.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality