Martin Ehl, Hospodářské noviny, 8. února 2011
Prezident Komorowski obnovil Výmarský trojúhelník
Poláci by rádi viděli, aby jejich stát hrál stejnou ligu jako Francie a Německo přinejmenším v evropské politice. Tento jejich pocit včera podpořila vrcholná schůzka politiků tzv. Výmarského trojúhelníku, tedy francouzského a polského prezidenta s německou kancléřkou ve Varšavě.
Naposledy se podobný summit konal v roce 2006. Za vlády prezidenta Lecha Kaczyńského se Nicolas Sarkozy a Angela Merkelová nesnažili nijak oživit tradici vrcholných schůzek poté, co Kaczyński v roce 2008 odmítl na summit přijet s tím, že ho německá média zesměšňují.
Postoje jako tento vedou i nyní řadu polských analytiků k úvahám, k čemu je spolupráce Polska s Německem a Francií kromě příležitosti politiků se vyfotit v dobré společnosti. „Paříž a Berlín mají dost problémů mezi sebou, natož aby si k tomu ještě přidávaly dohodu s Varšavou, domnívá se Wawrzyniec Smoczyński z týdeníku Polityka. Podle něho podobné schůzky postrádají konkrétní náplň, když polská ekonomika je v porovnání s francouzskou či německou slabá a Polsko není členem eurozóny.
„Jsme malí a směšní. Z nějakého důvodu se s námi přesto chtějí přátelit. Najděme ten důvod a využijme ho, řekl v debatě rozhlasové stanice TOK FM Jaroslaw Gugala, analytik a šéfredaktor zpravodajství televizní stanice Polsat.
Hlavně nedělejte problémy s Rusy! Na archivním snímku Angela Merkelová a Sarkozy s ruským prezidentem Medveděvem po trojstranné schůzce během setkání skupiny G20 27. čevna 2010 v kanadském Torontu. Foto AP
Vstřícněji vůči Rusku
Polský prezident Bronislaw Komorowski včera oficiálně představil svým hostům priority polského předsednictví Evropské unii, které se bude konat v druhé polovině letošního roku. Francouzský prezident pochválil Komorowského za jeho „odvážnou a inteligentní politiku vůči Rusku. Politici se shodli, že by měli na příští schůzku pozvat svého ruského kolegu a domluvit se na drobných krocích spolupráce, jako je společné vzdělávání diplomatů, výměna skupin mládeže nebo spolupráce polské státní televize s uměleckým kanálem Arte.
Témata jsou to neporovnatelná s rokem 1991, kdy výmarská skupina vznikla. Tehdy to byl způsob, jak vtáhnout Polsko do evropské politiky a zajistit si jeho souhlas se sjednocením Německa.
Dnes Polsko neví, zda je velkou nebo malou zemí, a to je zdrojem jistého napětí v politické reprezentaci i mezi obyvateli jak ve vztahu k velmocem a EU, tak k nejbližšímu okolí.
Nejmilejší národ? Češi
Polská politická a národovecká sebestřednost v poslední době směřuje k tomu, že vztahy se sousedy se postupně ochlazují. Z průzkumu agentury CBOS, zveřejněného minulý týden, vyplývá, že nejoblíbenějšími národy mezi Poláky jsou Češi (51 %) a Slováci (49 %), což je více sympatií, než Poláci tradičně cítili třeba vůči Američanům (nyní 43 %).
Vzhledem k tomu, jaké mají Poláci vztahy s jinými sousedy, to až zas tak velké překvapení není, i když polská veřejnost díky několika nově vydaným knihám a přílivu českých filmů prožívá něco jako malou vlnu čechofilie.
Němcům a Rusům jako velkým hráčům Poláci tradičně nedůvěřují. Varšava vede politický spor o obranu své menšiny s diktátorským režimem Alexandra Lukašenka v Bělorusku. Od druhé poloviny loňského roku se vztahy zhoršily i s tradičním spojencem, Litevci – také kvůli polské menšině. Polské vládě oficiálně vadí způsob přepisu jmen litevských občanů polské národnosti tak, že se nikdo z nejvyšších polských představitelů nezúčastnil v lednu ve Vilniusu oslav dvacátého výročí obnovení nezávislosti.
„Když se kdysi ochladily vztahy s Německem, tak němečtí politici se ptali nejdříve, kde udělali chybu oni. Polákům taková reflexe, trpělivost a pokora chybí, napsal Jacek Pawlicki, komentátor listu Gazeta Wyborcza o vztahu k Litvě a vlastně celkově o pohledu Poláků na vztahy s okolními státy a národy.
Autor: Martin Ehl