Energie v březnu 2011

06.04.2011
Euroskop

Komise údajně chystá revizi směrnice o zdanění energetických produktů, Komise zveřejnila akční plán pro energetickou účinnost, Komise chce do roku 2050 „nízkouhlíkovou ekonomiku“, EU bude testovat jaderné elektrárny

Komise údajně chystá revizi směrnice o zdanění energetických produktů

Komise 4. 3. 2011 uzavřela interní debatu o potenciální revizi směrnice o zdanění energetických produktů a elektřiny. Návrh by měl být údajně představen 13. 4. 2011.

Pozadí

Otázka změny směrnice č. 2003/96 je předmětem debat v Komisi (a neformálně i mezi členskými státy) již od roku 2009. Revize by obecně měla sladit danou normu s cíli EU na snižování emisí skleníkových plynů vně rámec systému obchodování s emisními povolenkami, jenž je definován zejm. směrnicí č. 2003/87 a směrnicí č. 2009/29, a s cíli na zvýšení podílu využívání energie z obnovitelných zdrojů (podle směrnice č. 2009/28).

Klíčové body

Nová norma by měla zvýšit minimální sazby zdanění energetických produktů a elektřiny. Současně by se měla i rozšířit škála energetických produktů, na něž by se měla revidovaná směrnice vztahovat.

Zdanění energetických produktů a elektřiny by mělo mít 2 složky: zdanění emisí CO2 a zdanění spotřeby. První složka by měla činit paušálních 20 € za tunu CO2, výše druhé by měla být závislá na typu paliva, např. 0,15 € za GJ motorových nebo topných paliv, 9,6 € za GJ benzínu, 8,2 € za GJ plynového oleje, 8,6 € za GJ petroleje a 1,5 € za GJ zkapalněného ropného plynu (LPG) a zemního plynu. Uvedené sazby u zdanění spotřeby by se měly sjednotit 1. 1. 2018, a to na 9,6 € za GJ.

Obecně by zdanění energetických produktů a elektřiny nemělo být diskriminační vůči různým energetickým zdrojům. Toho by mělo být dosaženo zdaněním energetického obsahu konkrétního paliva, ne zdaněním jeho objemu.

Jedinou obecnou odchylkou od uvedeného pravidla by mělo být nulové zdanění emisí CO2 z biomasy. Na druhou stranu se ale údajně počítá i s úlevami na daních z emisí CO2 v těch případech, kdy by zdanění mohlo mít dopad na relokaci podnikání mimo EU.

Revizí čl. 18 směrnice č. 2003/96 by měly některé členské státy získat (teritoriální) výjimky.

Ve Španělsku a Francii by např. jednotlivé regiony mohly zdanění spotřeby navýšit až o 15 % oproti stanovenému národnímu/unijnímu standardu. Portugalské Azory a Madeira by naopak mohl provést snížení (kvůli snížení nákladů na dopravu po ostrovech). Řecko by si zase mělo moci snížit zdanění spotřeby plynového oleje a benzínu o 0,6 € za GJ, protože obého se v zemi masivně využívá coby paliva.

9 států včetně ČR (Bulharsko, Rumunsko, ČR, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Estonsko, Litva a Lotyšsko) by mělo získat oprávnění zavést zdanění emisí CO2 až s 8letým odkladem (namísto 1. 1. 2013 až od 1. 1. 2021).

Naopak by mělo skončit dosavadní daňové zvýhodnění LPG a zemního plynu využívaných jako paliv.

Důvodem je podle Komise to, že se mezitím rozvinul trh s biopalivy a ty jsou s to LPG a zemní plyn nahradit. Výjimka je tak nadbytečná a měla by postupně (mezi lety 2018-2023) skončit. Obdobný proces by se měl dotknout také veškerých výjimek ze zdanění spotřeby energetických produktů a elektřiny v zemědělství a lesnictví.

Předpokládaný další vývoj

Pokud Komise návrh 13. 4. 2011 skutečně uveřejní, Rada, která o něm musí i podle Lisabonské smlouvy rozhodovat jednomyslně za konzultace EP, by o něm mohla poprvé jednat ještě za maďarského předsednictví v červnu 2011.

Pokud by Komise návrh představila později, zahájení jednání by bylo na polském předsednictví a patrně by se nestihl termín implementace nové směrnice do 31. 12. 2012, aby se mohla uplatnit od 1. 1. 2013. O vývoji budeme informovat v dalších monitorinzích.

Odkazy

Komise zveřejnila akční plán pro energetickou účinnost

Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions. Energy Efficiency Plan 2011 (COM(2011)109)

Komise 8. 3. 2011 zveřejnila formou sdělení akční plán pro energetickou účinnost. Energetické úspory jsou podle akčního plánu nejefektivnější cestou nejen k zabezpečení dodávek energií, ale také ke snížení emisí skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek.

Pozadí

Nový akční plán pro energetickou účinnost má revidovat stávající akční plán z roku 2006.

Již v roce 2007 si EU stanovila cíl v podobě 20% úspor energií do roku 2020. Tento cíl potvrdila i v rámci nové strategie pro energetickou politiku EU do roku 2020, jedná se ovšem o cíl právně nezávazný, členské státy nesouhlasily s tím, aby byly pro energetické úspory do roku 2020 stanoveny závazné limity. (Více v příspěvku „Komise zveřejnila novou energetickou strategii EU do roku 2020)

20% zvýšení energetické účinnosti by dle Komise mělo EU přinést úsporu až 368 mil. t ropného ekvivalentu (Mtoe) do roku 2020. Původně se v tomto roce dle dlouhodobých předpovědí v EU počítalo se spotřebou 1842 Mtoe. Současný vývoj v oblasti energetické účinnosti by měl přinést snížení spotřeby na cca 1678 Mtoe v roce 2020, to je však dle Komise málo, namísto toho by mělo dojít ke snížení až na 1474 Mtoe, což je i pod současnou spotřebou přesahující 1650 Mtoe (výsledek vlivu hospodářské krize v letech 2009 a 2010, která spontánně způsobila pokles spotřeby ropy v EU oproti období před 5 lety).

Dle Komise je ovšem problematika energetické účinnosti stále nedostatečně zohledňována, pokud jde o politické strategie vlád členských států, ale i v praxi. Má se jednat především o stavebnictví, kde při výstavbě komerčních i rezidenčních budov nejsou dostatečně využívány stávající možnosti pro financování nákladů na energetické úspory. Totéž platí i pro oblast průmyslu.

Klíčové body a stav projednávání

Nový akční plán zdůrazňuje především úspory u domácností, v dopravě a v terciárním sektoru. Méně možností k dispozici konstatuje v oblasti průmyslu. Komise plánuje v roce 2013 provést revizi plnění nezávazného cíle stanoveného do roku 2020. Pokud se ukáží výrazné nedostatky, Komise zváží návrh na zavedení cílů závazných.

Pro veřejné budovy Komise navrhuje, aby úřady byly povinny renovovat každoročně minimálně 3 % budov ve veřejném vlastnictví, což je dvojnásobek oproti současnému stavu. Budovy zakoupené či pronajaté jakožto sídla úřadů by měly vždy splňovat co nejvyšší standardy z hlediska energetických úspor. Je otázkou, do jaké míry je v pozadí těchto návrhů i snaha podpořit například stavební sektor a firmy orientující se na zateplování budov a další druhy energetických úspor v době doznívajících efektů finanční krize.

Vysoké standardy energetické účinnosti by též měly být ve veřejném sektoru systematicky aplikovány při nákupu kancelářských zařízení a služeb (především energetických, ale také při úpravách budov).

Pokud jde o soukromý sektor v oblasti stavebnictví, zde jsou členské státy vyzývány k přijetí norem, které by se dotýkaly též vlastnického práva a řešily například problém, jak rozdělit náklady na renovaci budov mezi nájemníky a majitele nemovitostí v případě pronajatých budov a bytů.

Energetické společnosti by měly umožnit svým zákazníkům, aby snížili svoji energetickou spotřebu, čehož lze dosáhnout různými formami. Například v některých členských státech zákon nařizuje velkým společnostem, které dodávají svým spotřebitelům elektřinu či plyn, aby o určitý, předem definovaný stupeň snižovaly svým zákazníkům spotřebu třeba tím, že v soukromých domech zaplatí za instalaci oken umožňujících energetické úspory. Společnosti jsou potom sanovány prostřednictvím vyšších cen energie.

Velkým průmyslovým společnostem akční plán nařizuje provádět pravidelné nezávislé energetické audity. Členské státy by měly prostřednictvím pobídek podporovat ty společnosti, které si vypracují řídící systémy pro racionální využívání energií. Malé a střední podniky by si měly vyměňovat zkušenosti v oblasti energetické účinnosti (podporovány by měly být projekty zaměřené právě na management v oblasti energetiky).

Spotřebitelům by podle akčního plánu měla důsledná implementace nových i stávajících opatření v oblasti energetické účinnosti přinést roční finanční úspory ve výši 1000 € na domácnost. Dále se počítá s posílením konkurenceschopnosti evropského průmyslu a s vytvořením nových pracovních míst.

Předpokládaný další vývoj

Sdělení neobsahuje konkrétní legislativní návrhy, nastiňuje spíše, jaké by měly být strategie pro případné stanovení závazných norem týkajících se energetických úspor. Na základě akčního plánu mají být v následujících měsících předloženy legislativní návrhy týkající se především energetické účinnosti ve stavebnictví (renovace veřejných i soukromých budov) a v průmyslu.

Odkazy

Komise chce do roku 2050 „nízkouhlíkovou ekonomiku

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Plán přechodu na konkurenceschopné nízkouhlíkové hospodářství do roku 2050 (KOM(2011) 112)

Komise 8. 3. 2011 zveřejnila tzv. strategii 2050, která počítá s vybudováním „konkurenceschopné nízkouhlíkové ekonomiky v EU do roku 2050. Dokument předkládá nízkouhlíkové strategie na celostátní i regionální úrovni, součástí je i plán na rozsáhlé investice do energetických technologií, které by umožnily zvýšit energetickou účinnost a naplnit cíle týkající se snižování emisí skleníkových plynů.¨Podle „cestovní mapy pro přechod k nízkouhlíkové ekonomice mají být náklady na investice pokryty z úspor vyplývajících ze snižování dovozu ropy.

Na přechodu k nízkouhlíkové ekonomice by se měla podílet všechna hospodářská odvětví včetně zemědělství, kde ovšem největším problémem nejsou emise CO2, ale například oxidu dusného (N2O) v důsledku používání hnojiv, stavebnictví, kde se počítá zejména se zvýšením energetické účinnosti budov, či dopravy, kde se do budoucna počítá s posílením elektrifikace, v případě letecké dopravy potom se zvýšením používání biopaliv. Mimo záběr strategie stojí mezinárodní námořní doprava.

Pozadí

Dokument se opírá o strategii pro evropskou energetickou politiku do roku 2020 uveřejněnou v roce 2010, která počítá se snížením emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 20 %, zvýšením podílu obnovitelných zdrojů do roku 2020 na spotřebě energie na 20 % a s nepovinným závazkem pro členské státy zvýšit energetickou účinnost o 20 % (více v příspěvku „Komise zveřejnila novou energetickou strategii EU do roku 2020). Plán by měl nabídnout, jak těchto cílů dosáhnout co nejefektivněji.

Strategie se mimo jiné odvolává na současný vývoj ceny ropy, která stoupá i v souvislosti se situací na Blízkém východě a v severní Africe (v následujících 40 letech se dále počítá s jejím zdvojnásobením). Přechod EU na „nízkouhlíkovou ekonomiku by se tak podle slov komisařky pro klimatické změny Connie Hedegaard měl vyplatit i ekonomicky. Nízkouhlíková ekonomika podle ní nevyžaduje využívání sofistikovaných technologických objevů, ale je jí možné dosáhnout již nyní, rozvojem v současnosti dostupných technologií. Dle vyjádření Komise tak k dosažení stanovených cílů kupříkladu nebude potřeba ani většího využívání výroby energie z jádra, s níž ve své energetické strategii do budoucna počítá například ČR.

Komise se dále odvolává na vědecké poznatky naznačující, že za účelem zabránění závažným změnám klimatu je třeba udržet globální nárůst teplot pod úrovní 2 oC ve srovnání se stavem před industrializací. Za tímto účelem by měla snížit emise skleníkových plynů každá země, rozvinuté státy však mají jít příkladem.

Klíčové body a stav projednávání

Strategie 2050 (či „cestovní mapa) předkládá ambici EU snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů o 80-95 % ve srovnání s rokem 1990. EU má k tomuto cíli směřovat především pomocí domácích opatření, aby nemusela rozsáhle využívat mezinárodních kreditů, a pouze touto cestou dosáhnout do roku 2050 snížení emisí o 80 % oproti roku 1990.

Model, s nímž strategie pracuje, je rozložen do dílčích etap: do roku 2030 by mělo být dosaženo snížení emisí skleníkových plynů o 40 %, do roku 2040 o 60 % oproti roku 1990. Nejvýznamnějšího snížení emisí by mělo být dosaženo při výrobě elektrické energie, dále u domácností a ve službách.

Snižování emisí podle tzv. strategie 2050 (oproti roku 1990)

2005

2030

2050

Energetika (CO2)

-7 %

-54 až -68 %

-93 až -99 %

Průmysl (CO2)

-20 %

-34 až -40 %

-83 až -87 %

Doprava (včetně emisí CO2 z letecké dopravy; vyjma námořní)

+30 %

+20 až -9 %

-54 až -67 %

Domácnosti a služby (CO2)

-12 %

-37 až -53 %

-88 až -91 %

Zemědělství (bez CO2)

-20 %

-36 až -37 %

-42 až -49 %

Ostatní emise bez CO2

-30 %

-72 až -73 %

-70 až -78 %

Celkem

-7 %

-40 až -44 %

-79 až -82 %

Zdroj: Komise

Komise odhaduje, že v příštích 40 letech bude třeba za účelem stanovených cílů navýšit každoročně investice do odvětví, jako je výroba elektrické energie, doprava (hybridní vozidla, elektromobily apod.), stavebnictví (především budovy a jejich renovace, používání „energeticky účinných stavebních materiálů a budování infrastruktury), a také do průmyslu o cca 1,5 % ročního HDP EU, tedy v absolutních číslech o cca 270 mld. €.

Investice by měly proudit především do tzv. inteligentních elektrických sítí, které lze využít i k efektivnímu přenosu energie vyrobené z OZE, do tzv. čistých technologií (solární a větrná energie a bioenergie), do projektů nízkoenergetických domů, tzv. inteligentních měst, která se mají do roku 2050 stát páteří nízkouhlíkového hospodářství či do ochrany životního prostředí. Investice mají směřovat i do kontroverzní technologie CCS (zachycování a sladování emisí CO2).

Většina financí by měla být hrazena nejen soukromým sektorem, ale také spotřebiteli. K pobídce soukromých investorů by mohly být využity systémy půjček, záruk, nástrojů pro sdílení rizik zajišťujících návratnost části investice do náročných technologií či daňové slevy. Volby spotřebitelů by měly „usměrnit regulativní opatření obdobné již existující legislativě týkající se energetické účinnosti (tzv. směrnice o ekodesignu, předpisy omezující emise CO2 v dopravě apod.)

Dodatečné investice by se měly „vrátit také v podobě úspor za nákup fosilních paliv, především ropy a zemního plynu, které EU musí většinou dovážet zvnějšku, protože nedisponuje patřičnými zdroji. Podle odhadů Komise by tyto úspory měly činit 175 – 320 mld. € ročně. Rozhodně tedy nemá jít pouze o environmentální hledisko, ale ve své podstatě i o otázku snížení závislosti EU na dovozu energetických zdrojů. Realizace plánu by dokonce dle Komise měla přinést do roku 2050 pokles celkového dovozu ropy a zemního plynu do EU o více než polovinu. Komise si slibuje také podporu vytváření nových pracovních míst v oblasti výroby energie z OZE, ve stavebnictví či v souvislosti s tím, že vlády mají využívat příjmy z dražeb povolenek v systému obchodování s emisemi a zdanění CO2 ke snížení pracovních nákladů.

A jak toho chce EU dosáhnout? Cíle týkající se energetické účinnosti chce Komise nejen splnit, ale i „předehnat (nikoli 20 %, ale minimálně 25 % do roku 2020) prostřednictvím zpřísnění evropského systému obchodování s emisními povolenkami. Budou tedy zrušeny některé emisní povolenky, s nimiž mají členské státy obchodovat formou aukcí od roku 2013 v rámci systému EU pro obchodování s emisemi. Rušení povolenek má probíhat postupně, přičemž má být zohledněno dosavadní vlastnictví povolenek podniky. Postupné snižování počtu vydávaných povolenek v letech 2013-2020 má zabránit snižování jejich ceny a naopak dále prodražovat emise skleníkových plynů. Do roku 2050 by tak cena měla dosáhnout hodnoty 100-370 € za tunu CO2 (případně ekvivalentního objemu jiných skleníkových plynů). Tímto způsobem by mělo dojít k dalšímu omezování jejich emisí. Současně se počítá s tím, že regulace na trhu s emisními povolenkami podpoří další investice do energetických technologií za účelem úspor a zvýšení energetické účinnosti.

Cestovní mapa se již setkala s kritikou nejen u producentů, ale také u ekologických organizací, které se naopak domnívají, že EU je v dané oblasti stále ještě málo ambiciózní. Producentská organizace BusinessEurope zdůrazňuje, že regulace dále podváže schopnost evropských firem čelit konkurenci ze třetích zemí, především z USA a Číny.

Problematickou otázkou je také předpokládané ztrojnásobení výroby bioenergie, pokud by EU v období 2010-2050 přecházela na nízkouhlíkové hospodářství. Zvýšená poptávka po bioenergii by přitom byla uspokojována nejen využíváním zbytků ze zemědělství, dřevné biomasy, odpadních materiálů a produkcí tzv. biopaliv druhé generace, ale také zvýšenou produkcí biopaliv ze zemědělských plodin. Takový vývoj by měl vliv na využívání půdy v EU určené k produkci potravin, krmiv, půdy způsobilé k zalesnění apod. Problematické jsou také emise s obsahem dusíku, které vznikají při využívání biopaliv, k jejichž produkci je užito zemědělských plodin. Dle Komise lze však poptávku EU po bioenergii uspokojit také prostřednictvím dovozu, což by snížilo dopady na životní prostředí v EU, ale přesunulo je na třetí země. Komise by měla do konce roku 2011 v této věci představit další iniciativu.

Předpokládaný další vývoj

Sdělení bylo předloženo členským státům, aby k plánu nízkouhlíkové ekonomiky do roku 2050 přihlédly nejen při další tvorbě politik svých, ale i politik EU. Instituce EU se nyní mají ke sdělení vyjádřit. Dle Komise bude také potřeba vytvořit specifické plány pro jednotlivá odvětví ekonomiky. I když hlavní finanční zátěž má nést soukromý sektor a spotřebitelé, podpora financování nízkouhlíkových technologií by se měla stát i součástí diskuse o nové finanční perspektivě po roce 2013, stejně jako diskuse o reformě SZP.

V průběhu roku 2011 by ještě mělo následovat sdělení Komise o účinném využívání zdrojů a energetický plán do roku 2050.

Odkazy

EU bude testovat jaderné elektrárny

Tisková zpráva. Mimořádné zasedání Rady. Doprava, telekomunikace a energetika. Body týkající se energetiky, Brusel 21. března 2011 (8004/11)

Závěry Evropské rady, 24. a 25. března 2011, Brusel

Havárie v japonské jaderné elektrárně Fukušima, k níž došlo v důsledku silného zemětřesení a vln tsunami, vyvolala v EU ostrou vlnu diskusí o bezpečnosti a budoucnosti jaderné energetiky. Na 21. 3. 2011 byla svolána mimořádná schůzka Rady pro energetiku, již 15. 3. 2011 se uskutečnila koordinační schůzka za účasti ministrů pro energetiku, zástupců národních úřadů pro jadernou bezpečnost, průmyslu a regulačních orgánů. Komisař pro energetiku Günther Oettinger následně přislíbil prověřit fungování a provést zátěžové testy všech dosud fungujících jaderných elektráren v EU, a to na základě společných kritérií.

Téma bylo diskutováno také na summitu Evropské rady ve dnech 24.-25. 3. 2011.

Pozadí

V současnosti je v EU v provozu více než 140 jaderných reaktorů. Nejvíce jich provozuje Francie (58), následuje Německo, Velká Británie a Švédsko. Hned za nimi je Belgie se 7 a ČR se 6 funkčními reaktory. Výstavba dalších jaderných elektráren a reaktorů byla před nehodou ve Fukušimě plánována, stavbu JE zvažovaly Itálie a Polsko, v ČR měly být postaveny další reaktory JE Temelín a s budováním se počítalo také v JE Dukovany.

Z legislativního hlediska má EU určité rámcové standardy týkající se bezpečnosti jaderných zařízení zakotveny ve směrnici č. 2009/71, která přebírá některé bezpečnostní standardy IAEA a činí je závaznými a vymahatelnými i v EU. Jinak je ale jaderná energie, stejně jako pravomoc rozhodovat o výstavbě nových zařízení a provádět kontrolu nad stávajícími, v rukou členských států v souladu se zásadou, kterou v primárním právu zachovala i Lisabonská smlouva: že složení energetického mixu je záležitostí členských států, ty tedy mohou rozhodnout, zda v něm chtějí, či nechtějí využívat i jaderné energie.

Klíčové body a stav projednávání

Zátěžové testy pro evropské jaderné elektrárny byly vedle situace v Libyi a jejích dopadů na zvyšování světových cen ropy, hlavními tématy mimořádného zasedání Rady 21. 3. 2011. Prozatím nebylo dosaženo shody týkající se podrobných kritérií zátěžových testů, ale také s nimi spojených nákladů či nezávislého statusu příslušných kontrolorů. Testy by však měly brát v úvahu nejširší škálu možných rizik, včetně zemětřesení, tsunami, možných teroristických útoků, nehod letadel, záplav, ale také eventuelních technických závad typu výpadku pohotovostních zabezpečovacích zařízení, poruch na chladícím zařízení, poruch způsobených chybou lidského faktoru či dokonce kybernetickým útokem. Povaha testů by měla brát v úvahu také stáří reaktorů a lokaci elektráren. Zajímavé je, že komisař požaduje prověřit nejen jaderná zařízení na území EU, ale také v sousedních zemích, jak je zmíněno v závěrech březnové Evropské rady.

Závěry březnové Evropské rady, která jednala převážně o finančních otázkách a problematice energetiky se věnovala až během druhého jednacího dne (25. 3. 2011), spíše obecně vyzývají k tomu, aby v EU byly implementovány nejvyšší standardy jaderné bezpečnosti, které mají být ještě dále zlepšovány a prosazovány EU i na mezinárodní úrovni.

Parametry testů má připravovat Evropská skupina regulátorů pro jadernou bezpečnost (ENSREG). Má se tak dít koordinovaně a s plným zapojením členských států. Vyhodnocení mají být prováděna na úrovni států, jejich výsledky však mají být předány a dále zpracovány Komisí a ENSREG. Jaderná bezpečnost by dle závěrů březnového summitu měla být plně zapracována i do sousedské politiky EU.

Závěry summitu také vyzvaly Komisi k revizi existujících norem a pravidel týkajících se jaderné bezpečnosti.

Předpokládaný další vývoj

Zátěžové testy a kontroly jaderných zařízení by se měly uskutečnit v druhé polovině roku 2011. Konkrétní návrhy týkající se testování a posuzovaných kritérií mají být k dispozici na přelomu dubna a května 2011. Podle Komise členské státy s testy dobrovolně souhlasily. EU nedisponuje pravomocí členy k takovýmto testům donutit, v praxi se ovšem nepočítá s tím, že by členská země testy odmítla. Otevřenou otázkou zůstává také to, co bude následovat, pokud testy zjistí závažnou chybu, zda (a opět na jakém právním základě) by stát mohl být donucen elektrárnu uzavřít.

Komisař Oettinger má dále v plánu novelizovat nejpozději v průběhu roku 2012 stávající směrnici č. 2009/71, je ale třeba podotknout, že k revizi jej vyzvaly i závěry Evropské rady ze dne 25. 3. 2011.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality