Thomas Meyer
Nakladatel Suhrkamp Verlag 2004
Problematika národních identit je v Evropské unii dlouhodobě jedním z hlavních témat dnešních diskusí a Evropská unie se ve svých dokumentech opakovaně zavázala, že bude národní identity chránit a pečovat o ně.
RECENZE
Postupně, především v souvislosti s rozšiřováním společenství, se stává aktuální také otázka po identitě Evropské unie. Vytvořily se dva názorové proudy, jeden z nich zdůrazňuje roli osvícenství a jeho idejí lidských a občanských práv pro racionální politickou, demokratickou identitu Evropy a druhý význam křesťanství a víry pro uchopení evropských hodnot a tudíž také pro vymezení evropských hranic. Ani jeden z těchto proudů však v evropských diskusích nepřevládnul.
Nejdůležitější otázkou pak je dnes schopnost Evropské unie vytvářet politickou identitu svých občanů, kteří jinak patří k nejrůznějším kulturním a sociálním identitám. V dobách římské říše tvořilo politickou identitu římské občanství, určitý společný právní prostor, demokratické Evropské unii doposud taková identita chybí, protože evropské společnosti jsou zatím spojeny pouze smlouvami a většina demokratických procesů probíhá uvnitř jednotlivých států.
Podle Thomase Meyera, autora knihy Die Identität Europas, je hlavním předpokladem pro vytvoření politické identity EU existence společných institucí politického rozhodování a evropské politické veřejnosti. Společná evropská komunikace, společné rozhodování a nezbytnost společného jednání ve stále větším počtu oblastí pak přispívají k vytváření vědomí evropské politické identity, sounáležitosti a solidarity. Problémem ovšem zůstává, že stále lze rozlišovat mezi před – moderní, moderní a post – moderní identitou.
První z nich lpí na národních hodnotách a jejich údajných přednostech oproti jiným národům. Druhá klade důraz na národní politické instituce, které pokládá za jediný prostor kvalitní demokracie. Třetí nezůstává pouze v rámci národního státu, ale vztahuje se i na širší politické identifikace v regionálním nebo globálním rozměru. Tomuto typu identifikace jde hlavně o základní občanská práva a širší souvislosti odpovědnosti. Pro vytváření evropské identity je samozřejmě nejvhodnější post-moderní typ, protože není vázán na konkrétní opory, ale je spíše reflexní povahy. Nicméně dnešní doba umožňuje mnohotvárnost politických identit, jejich prolínání a vzájemné ovlivňování. Hlavním nebezpečím pak zůstává nacionalismus jako záměrná politická mobilizace před – moderní identity.
Klíčovou otázkou politické kultury dnešní Evropské unie je vztah mezi náboženstvím, kulturou a demokracií právního státu. Pod politickou kulturou musíme především vidět strukturované diskusní prostory, v nichž se vytvářejí určitá minima politické kultury demokracie. Ta jsou ovšem v poslední době ohrožena politickou instrumentalizací kulturních rozdílů, což také znamená, že přirozený „etnicko-kulturní pluralismus se dostává do úzkých souvislostí problému integrace imigrantů. Politická integrace kulturně rozdílných skupin obyvatelstva je přitom nesmírně obtížná a dlouhodobá záležitost. Evropská unie by přitom měla být chápána jako fungující politicko – právní společenství, které přesahuje snahu o stále se zvyšující blahobyt, protože pak se teprve může začít vytvářet skutečně nová společná politická identita.
V závěrečné části své knihy Hans Meyer mluví o hranicích EU. Ta nemá žádné přírodní hranice, pouze politické, přičemž je zjevné, že závisí na hodnotově definované identitě Evropy. Evropská unie neprezentuje své hodnoty jako nějaké vyšší nebo nadřazené, pouze jako to, co musí spojovat občany EU. Nejde o geografii, ale o společnou politickou vůli k právnímu státu, demokracii a lidským právům. K těmto snahám také patří vytváření identity na dalších rovinách, především symbolické nebo instituční. Politická identita ve federativním útvaru nemůže ovšem jednoduše vést k participativní mentalitě nebo k nějakým aktivním občanským postojům. Nutná je především evropská politická veřejnost, která bude zainteresovaná na vnímání a reflexi evropských procesů rozhodování. Proto musí být tyto procesy co nejvíce veřejné a transparentní. Kabinetní politika v Evropské unii může mít velmi negativní důsledky právě pro politickou identitu. Informovanost, vědomí propojenosti a vzájemné závislosti, solidarity a identifikace mohou vznikat jen v procesech evropské komunikace.
Pro politickou identitu Evropské unie přitom nestačí ani politické instituce, ani společná práva evropských občanů, ale – a to potvrzují empirické výzkumy – hlavně reálně prožívaná politická kultura společenství. Ta rozhoduje, zda se lidé za společenství, jeho hodnoty, jeho instituce a cíle staví nebo proti nim bojují. Politická kultura znamená politické zvyky a mravy politického jednání a to zvláště v případě Evropské unie, která neposkytuje žádnou společnou státnost, ale spíše společný trh. Evropa nebude mít společnou ústavu a zůstane společenstvím na základě řady smluv mezi členskými státy. Mnohem větší důležitost budou tedy mít občané, úroveň jejich evropské identity a jejich schopnost a vůle se angažovat i na evropské úrovni. Podle Hanse Mayera můžeme čekat něco na první pohled paradoxního. Čím zřetelnější a srozumitelnější bude omezení moci Unie, o to větší bude šance občanských identifikací s ní. Čím bude patrnější, kde a jak vznikají rozhodnutí, týkající se všech občanů, tím budou občané bližší Evropě.
Dr. Rudolf Kučera
Institut pro středoevropskou kulturu a politiku
Die Identität Europas, 239 stran, vydání první 2004