Herman van Rompuy, Lidové noviny, 9. května 2011
Evropa je od nepaměti proslulá svou kulturou a vybraným vkusem. Avšak po staletí měla i svoji odvrácenou tvář. Na jedné straně geniální umělci a mistrovská díla, na druhé straně krvavé bitvy a střety. Na jedné straně Shakespeare, Velázquez či Beethoven, na druhé Stalingrad, Verdun a Berezina. Po hrůzách druhé světové války ale „starý kontinent“ našel sám sebe a stal se hnací silou prosperity a míru.
Tento úspěch zapůsobil jako magnet a v zemích východní Evropy pomohl svrhnout komunismus. Jednotlivé vlny rozšíření jsou důkazem, že svobodná a jednotná Evropa pro nás není bezobsažným pojmem. Unii dnes tvoří 27 demokratických zemí s více než 500 miliony obyvatel, kteří sdílejí instituce, měnu a pojetí práva. Další země klepou na dveře.
Prožíváme těžké časy
Základy úspěšného evropského projektu byly položeny před 61 lety, 9. května 1950. Jeho uskutečňování však ani zdaleka není u konce. Jsem přesvědčen, že je stále co zlepšovat a že i v budoucnu můžeme být pro ostatní inspirací a příkladem. Domnívám se, že Evropa bude muset v nadcházejících letech čelit dvěma významným výzvám: zajistit svým občanům všestranně dobré životní podmínky a šířit prosperitu a stabilitu i do zbylých částí světa, zejména do našeho nejbližšího sousedství.
Od roku 2008, kdy propukla bankovní krize, se Evropské unii podařilo odvrátit hrozbu hospodářského kolapsu, vytvořit základní podmínky pro dlouhodobý růst a zaměstnanost a za cenu obrovského úsilí udržovat stabilitu eurozóny. Krize veřejného dluhu, již bylo třeba řešit uprostřed bouře rozpoutané mimo Evropu, byla velkou zkouškou naší rozhodnosti. Ve hře je totiž mnoho. Odvážná rozhodnutí, která dnes přijímáme, mají klíčový význam pro zajištění naší budoucí prosperity a životní úrovně. Za pozitivní signál lze považovat skutečnost, že navzdory obtížné situaci, ve které se ocitly ekonomiky některých členských států, zaznamenává hospodářský růst i zaměstnanost v Evropě významný vzestup.
Herman van Rompuy: Evropské unii se podařilo odvrátit hrozbu hospodářského kolapsu, vytvořit základní podmínky pro dlouhodobý růst a zaměstnanost a udržovat stabilitu eurozóny. Foto AP
Uvědomuji si, že prožíváme těžké časy. Někteří lidé přišli o práci, jiní se vyrovnávají s výrazným poklesem životní úrovně, tvrdé prostředí globální hospodářské soutěže si vybírá svou daň. Na druhé straně jsou zde však mladí lidé, kteří začínají podnikat, inteligentní a ambiciózní ženy a muži aktivně využívají nových příležitostí, příslušníci různých společenství si vzájemně pomáhají. Odvaha, s jakou se sami Evropané krizi postavili, a jejich odolnost jsou nejpádnějším důkazem naší síly.
Druhá výzva se týká zahraniční politiky Evropské unie, jejímž nejvýznamnějším prvkem jsou vztahy se sousedními zeměmi. Chceme-li, aby nás svět vnímal jako důvěryhodného partnera, je třeba s budováním důvěry začít u našich nejbližších sousedů, východních, severních i jižních.
Demokratické procitnutí, jež zažívá arabský svět, otřásá zastaralým a stereotypním vnímáním světa. Před 20 lety byli mnozí z nás překvapeni, když se východní polovina našeho kontinentu zbavila komunistických okovů, nyní žasneme nad událostmi v zemích jižního Středomoří. Je velmi povzbudivé, že demokratická povstání v Tunisu, Káhiře a Benghází nemají nic společného s extremismem – protestující občané požadují práci, spravedlnost a lepší budoucnost pro svoji zemi. Právě proto vize a ideologie Al Kajdy ztratily vliv a význam nikoliv smrtí Usámy bin Ládina, ale už v prosinci loňského roku, kdy mladý Tunisan Mohammed Bouazizi svým zoufalým činem zahájil arabské jaro. Právě proto musí skončit hrůzovláda libyjského diktátora Muammara Kaddáfího. Členské státy EU stály v čele diplomatického a vojenského úsilí, jehož cílem bylo zastavit krveprolití v Benghází, a přesvědčily ostatní země, aby toto úsilí podpořily.
Musíme si však přiznat, že v minulosti jsme se v některých případech neřídili našimi hodnotami, ale spíše snahou zachovat stabilitu v daném regionu. Někdy jsme dokonce tolerovali nedemokratické režimy, abychom zamezili nástupu fanatických diktátorů. Probudily nás až hlasy arabské mládeže, požadující univerzálně platné hodnoty svobody a demokracie. Evropská unie nyní podpoří veškerá opatření, jejichž cílem je přechod k demokracii a hospodářské reformy ve prospěch lidu. Chceme, aby země severní Afriky a Blízkého východu prosperovaly. Obchod a investice mohou napomoci vytvořit prostředí vhodné pro svobodné podnikání, nikoliv pro kapitalismus založený na klientelismu. Mladým lidem od Alžírska po Jemen je třeba dát příležitost, aby sami určili směr, kterým se jejich země budou v budoucnu ubírat.
Nejlepší místo pro život
Pokud chce Evropská unie v těchto dvou zkouškách – domácí i zahraničněpolitické – obstát se ctí, musí posílit své schopnosti i kapacity. Členské státy Evropské unie k tomu mají vše potřebné, alespoň teoreticky a „na papíře. Společný trh a svoboda pohybu nabízí mnoho příležitostí, z nichž řada zůstává nevyužita. Jakožto hospodářské uskupení máme ve světě značnou váhu. Nová diplomatická služba Evropské unie spolu s 27 diplomatickými službami z jednotlivých členských států dohromady tvoří sbor, jenž ve světě nemá obdoby. V případě potřeby máme značný potenciál i ve vojenské oblasti. K tomu, abychom přeměnili slova v konkrétní činy, je zapotřebí spolupráce všech zúčastněných stran a využití všech dostupných nástrojů. Hlavy států a předsedové vlád 27 členských států zasedající v Evropské radě o to v současnosti usilují více než kdy předtím.
Jsem pevně přesvědčen, že Evropská unie může obě zmíněné výzvy úspěšně zvládnout a zajistit, aby naše „stará, ale dynamická Evropa zůstala tím nejlepším místem pro život. Stejně jako ostatní úkoly a vize, které si Unie vytyčila, nebude ani tato uskutečněna ze dne na den, nýbrž postupně, krok za krokem. Jak prohlásil Robert Schuman ve své deklaraci: „ Evropa se nevytvoří najednou nebo podle jednoho plánu. Uskuteční se naplňováním konkrétních cílů, vytvářejíc nejprve skutečnou solidaritu.
Autor: Herman van Rompuy