12.05.2011
Řecký veřejný dluh brzy překročí hranici 160 procent HDP a dále roste. Šance, že země bude opět získávat finance na trzích je mizivá. Investoři stěží budou za dnešních podmínek Řecko financovat. Jedinou cestou je proto podle Financial Times restrukturalizace řeckých dluhů, jinými slovy řízený státní bankrot.
Nárůst objemu oficiálních půjček mizérii země ještě prohlubuje. Pokud bude většina řeckého dluhu v rukou tzv. seniorních věřitelů jako Mezinárodní měnový fond (MMF) nebo Evropský stabilizační mechanismus (stálý záchranný fond eurozóny, který má začít působit v roce 2013), v případě bankrotu budou mít přednost před soukromými investory. Investování do řeckého dluhu se tím stává ještě bláznivějším nápadem.
Komentátor Financial Times Martin Wolf argumentuje, že i kdyby výnosy za dlouhodobé řecké dluhopisy nebyly 16 ale pouze 6 procent a HDP by rostl o 4 procenta ročně, země by musela vytvářet rozpočtové přebytky ve výši 3,2 procenta HDP, aby snížila do roku 2040 své zadlužení na 60 procent a splnila tím požadavek Paktu stability a růstu. Nutno dodat, že se jedná o velmi optimistické hodnoty.
Pokud bereme vážně názor, že restrukturalizace dluhů musí být vyloučena, což hájí například vlivný člen vedení Evropské centrální banky Lorenzo Bini Smaghi, budou muset oficiální zdroje financovat Řecko do nekonečna. Neevropští členové MMF stěží s tím budou souhlasit a břímě proto padne na Evropany, tvrdí komentář Financial Times.
Inflace nebo bankrot
Alternativou je preventivní retrukturalizace, například příští rok. Jelikož tržní ceny ukazují, že investoři ji očekávají, nepřinese neočekávaný šok. Řecko tím zvýší svou úvěrovou důvěryhodnost a pobídky k udržení reformního programu.
Restrukturalizace určitě způsobí zmatek. A není zárukou, že se Řecko vrátí k hospodářskému růstu. Země totiž trpí slabou konkurenceschopností. Přesto je jakákoliv alternativa horší. Dluh by musel být financován věčně. A pravděpodobně by se transfery netýkaly jen Řecka.
Předlužené země s vlastní měnou se z dluhů dostanou rostoucí inflací, země, které si půjčují v cizích měnách, bankrotují. Vstupem do eurozóny se státy dostaly do druhé skupiny. Když vyloučíme restrukturalizaci dluhů, budou muset členové měnového klubu financovat a kontrolovat jedni druhé. Přesněji ti velcí a silní budou financovat a kontrolovat malé a slabé. Je to opravdu cesta, kterou chce eurozóna jít? Končí otevřenou otázkou Financial Times.
