Reform or Decline
Alberto Alesina, Francesco Giavazzi
Nakladatel The MIT Press 2006
Protekcionismus, silný sociální stát a slabá míra liberalizace trhu se zbožím a službami – tak by se dala v kostce charakterizovat současná Evropa a Evropská unie. Naopak Američané považují svobodu a ekonomiku volného trhu za svoje priority. Jaká je budoucnost současné Evropy, je otázka, kterou si klade kniha Alberta Alesiny a Franceska Giavazziho nazvaná Budoucnost Evropy – reforma nebo úpadek.
ANOTACE
Kniha se zaměřuje na jednotlivé konkrétní oblasti, ve kterých se Evropa a USA odlišují, a snaží se najít realistické odpovědi, proč tomu tak je, a možná východiska. Alesina a Giavazzi připomínají, že ekonomický boom, který Evropa zažívala po druhé světové válce, je dávno pryč a starý kontinent dnes silně zaostává za USA hlavně technologiemi a vojenskou silou.
Dynamičtějšímu ekonomickému rozvoji brání přílišná regulativní politika, která pramení především z evropského sociálního modelu a protekcionismu. Je příznačné, že když EU slavila padesáté výročí podpisu Římských smluv, sociální model byl hodnocen kladně a v březnu 2007 byl zahrnut i do Berlínské deklarace, která jej nazývá „společným úspěchem“.
Evropané vnímají nerovnost a sociální ochranu jinak nežli Američané. Pro chudého má Američan jediné východisko – práci. Naproti tomu Evropan má pochopení pro složitost situace a uvěznění chudých v systému, přičemž cítí jakousi povinnost jim z této pasti pomoci prostřednictvím sociálních programů. Evropa na tyto programy dnes vynakládá až 50 % svého hrubého domácího produktu.
Evropa patří stejně jako USA mezi multietnické společnosti. Ostatně na obou kontinentech hraje důležitou roli imigrační politika. Spojené státy si uvědomují národnostní (rasovou) konfliktní linii, která určuje také politické preference. Evropa naproti tomu podle Alesiny a Giavazziho trpí v oblasti imigrační politiky a sociální problematiky s ní spojené komplexem nadřazenosti. Měla by se otevřít imigrantům, kteří budou kvalifikovanou pracovní silou zvyšující konkurenci na trhu práce a budou stimulovat inovaci. Totéž platí pro otevření pracovního trhu novým členským státům, jelikož není pravda, že by po rozšíření Unie jejich občané zaplavili své západní sousedy.
Slabiny Evropy Alesina a Giavazzi spatřují i v oblasti vzdělání a výzkumu. Stejně jako jinde i zde vede k vytváření lepších technologií, produktů a služeb konkurence. Při porovnání těchto oblastí se Spojenými státy došli autoři k závěru, že vhodné podmínky v Evropě téměř neexistují.
V souvislosti s právními garancemi Alesina a Giavazzi připomínají, že regulace, dotace, odbory, zájmové skupiny, nedostatečná antimonopolní opatření a slabá politická vůle jsou v Evropě příčinou existence prostředí „nepřátelského“ vůči hospodářskému růstu. V Evropě je stále nedostatečná tzv. kreativní destrukce, která by umožňovala jednodušší výměnu firem na trhu, kdy nová a dynamická firma nahradí tu neprosperující.
Sjednocená Evropa tíhne k centralismu a protekcionismu. Na poli samotné EU je to patrné z nárůstu moci Bruselu a počtu vydaných směrnic a nařízení. Autoři kritizují také ztuhlost evropské zemědělské politiky, která spotřebuje až polovinu rozpočtu EU, přičemž mezi největší příjemce prostředků patří Francie (až 9 mld. euro) a velké evropské koncerny. Inovovaný protekcionismus lze také spatřovat ve vztahu k euru.
Alesina a Giavazzi na otázku zmíněnou v úvodu přímo neodpovídají. Až překvapivě srozumitelně však analyzují oblasti, které jsou největšími slabostmi Evropské unie a nabízejí možná řešení, jež jsou obdobně jako celá jejich kniha „tak jasná“. Alesina a Giavazzi umožňují nahlédnout do problematiky svěžím a nezaujatým způsobem, což zvláště v textech o Evropské unii není příliš samozřejmé.
Pro Euroskop napsal Ondřej Krutílek