01.06.2011
čtk
Pokud Řecko nezíská další část úvěru, který si loni v květnu dohodlo s Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem (MMF), do poloviny července bude v platební neschopnosti. Vzhledem k tomu, že úrok u dvouletých dluhopisů řecké vlády už se vyšplhal na zhruba 26 procent ročně, trh dává jasně najevo, že počítá se státním bankrotem Řecka. Je jedno, jestli tomu budeme eufemisticky říkat restrukturalizace nebo reprofilace, napsal v listu The Wall Street Journal (WSJ) člen institutu Freeman-Spogli Josef Joffe.
Tak jako předchozí záchranné úvěry, i ten příští (a po něm další) jen oddálí soudný den. Z nynějších problémů, s nimiž se Řecko potýká, podle autora existují v zásadě tři východiska: 1) Evropa bude napořád krvácet a Řecko pro ni bude něco jako trvalý sociální případ; 2) Evropská unie spolkne platební neschopnost Řecka, nebo přistoupí na zmíněnou reprofilaci, tedy mírnější formu restrukturalizace státního dluhu; anebo 3) Řecko odejde z eurozóny a vrátí se k drachmě.
Trvalá infuze je politicky neprosaditelná
Co je tedy podle autora nejlepším ze špatných řešení? Zapomeňte na podporu. Bohatší státy Evropy už teď pociťují problémy, které jim způsobují jejich vlastní úsporná opatření. Nebudou tedy za Řecko platit, když nevědí, jak dlouho by tak musely činit, míní autor. Od Francie po Finsko se navíc lidé ptají, proč oni by si teď měli utrhovat od úst, zatímco jiní rozmařile utráceli, když na to neměli. I kdyby bylo ekonomicky možné držet Řecko na trvalé infúzi, politicky to možné nebude, píše dále autor.
Německá kancléřka Angela Merkelová podle svých dosavadních komentářů dává asi přednost druhé z uvedených možností. Tedy reprofilaci, která by Řecku zajistila víc času na to, aby si dalo finance do pořádku. Kdyby se tato možnost přirovnala k řízenému bankrotu, jehož využívají firmy v USA, asi by se dalo říci, že by to mohlo fungovat. V případě Řecka se ale takový scénář jako příliš reálný nejeví, přemítá autor článku.
Euro přineslo past levných úvěrů
Řecká ekonomika vykazovala silný růst bezprostředně po přijetí eura. Rostla rychleji než celá eurozóna, ať to měříte, z jakého úhlu chcete. Ale tak jako v jiných evropských zemích, které teď mají problémy, dar v podobě eura přišel spolu s otrávenou pilulkou: když Řecko vyměnilo drachmy za eura, najednou si mohlo půjčovat za nízké úroky. A také to činilo, a rovnou ve velkých objemech, připomíná Joffe období před zhruba deseti lety, kdy mělo Řecko vysoké úrokové sazby, a tedy i drahé úvěry. Ty ale se vstupem do eurozóny prudce zlevnily, protože eurozóna měla úroky mnohem nižší.
Problém Řecka není jen v nedostatku likvidity, což by šlo řešit pořádnou injekcí ze zahraničí. Dluhová krize Řecka je zakořeněna v jeho základních ekonomických parametrech, a vyhlídky země tudíž nevyřeší nic jiného, než právě reforma základního fungování státu, tvrdí Joffe.
Na začátku minulého desetiletí se Řecko v mnoha aspektech podobalo Argentině, která si později prošla státním bankrotem. Ten má z valné části za sebou a chystá se na návrat na kapitálové trhy. V případě Řecka se podle autora takový šťastný konec čekat nedá, a to z více důvodů. Návrat Řecka k drachmě je podle Joffeho asi nejméně bolestivé řešení, které mu umožní jeho problémy řešit mimo jiné zvýšením konkurenční schopnosti.
Autor: Euroskop
