Hana Kopecká, EUROSKOP, 3. června 2011
Od roku 1990 Unie poslala svým sousedům hospodářskou pomoc v hodnotě 66 miliard eur. Někteří z nich se později stali členy klubu, další jimi nikdy nebudou. Přesto EU do Severní Afriky a na Střední východ alokovala v rozmezí let 1995-2013 skrze EPS celkem 13,3 miliardy eur.
Politika sousedství usiluje o vytvoření stabilních a přátelské zóny za hranicemi Evropy. Chybějící perspektiva členství, která urychlovala sociální, politické a ekonomické reformy ve státech střední a východní Evropy, však v případě EPS nepomáhá. Podle Open Europe nemá EPS žádné kontrolní páky a finanční prostředky se často vyplácí bez praktického uskutečnění reforem. Jaký je výsledek? Příjemci, ale ani dárci často nemají ze zvolených projektů žádný přínos.
Unie pro Středomoří vznikla v roce 2008. Think-tank Open Europe ji označil za zbytečnou. (foto: Wikipedia)
Velké ztráty a malá kontrola
Prostřednictvím EPS zajistila Evropská Unie 200.000 eur na organizaci Evropského kulturního festivalu v Alžírsku, zatímco dalších 80.000 eur směřovalo na týdny evropského filmu v Maroku. Podle Open Europe takový výběr ukazuje na pochybné priority politiky sousedství, nadto finančně ztrátové. Ačkoli jsou podobné alokace přinejmenším neefektivní, poslední iniciativa EPS přesto zvedla financování pro období 2007-13 o 21% v porovnání s předchozí finanční perspektivou.
I v případě, že EPS zafinancuje užitečný projekt, Unie má velmi omezenou kontrolu, zda peníze, které vyplatí, budou využity podle původního záměru. Nezávislý audit pro Komisi například ukázal, že grant ve výši 40 milionů eur, který palestinská samospráva získala v rámci programu MEDA II (předchůdce EPS) na ekonomický rozvoj, byl využit neznámo kde, přičemž je možné, že peníze podpořily aktivity, které dále destabilizovaly region.
EPS si kupuje stabilitu, ne demokracii
Evropská komise projekt EPS hájí s tím, že napomáhá politickým a ekonomickým reformám států, které splňují přísná kritéria demokratické vlády. Podle Open Europe je toto tvrzení přinejmenším zavádějící. Politika sousedství podpořila evidentně zkorumpované režimy v Egyptě a Tunisku, které jen v roce 2009 získaly celkem 169 milionů eur. Unie v jejich případě zvolila formu rozpočtové podpory, což znamená, že přesné směřování fondů dohledat nelze. Nepokoje v severní Africe ukazují, že preference stability před demokracií byla ze strany Bruselu neuvážená a ve výsledku nedošlo k naplnění ani jedné z nich.
Preference vlastní bezpečnosti před demokratizací evropského sousedství vytvořila blízké vztahy a v některých případech i přímé financování autoritativních režimů v arabském světě. Upřednostnění vládnoucích elit před občanskou společností ukázala například asociační dohoda s Kaddáfího režimem v Libyi v roce 2008. Skrze ní měl Tripolis mezi lety 2011-13 získat 60 milionů eur. V současné politické situaci Brusel financování zastavil. Přes italské ministerstvo vnitra však ještě stihl poskytnout speciální grant, aby Libyjci zadržovali ilegální imigraci. Evropská komise tak v severní Africe sice otevřeně prosazuje spravedlivou vládu, ale spojitost demokratických reforem s evropským financováním je v praxi takřka nulová, uvádí Open Europe.
Vývoj demokratizace a lidských práv v závislosti na financování EPS
|
Stát |
Průměrná alokace a nárůst EPS fondů |
Hodnotící zpráva Evropské komise 2010 |
|
Tunisko |
2007-10: 75 milionů eur/rok 2011-13: 80 milionů eur/rok Nárůst: 6,7% |
|
|
Egypt |
2007-10: 140 milionů eur/rok 2011-13: 150 milionů eur/rok Nárůst: 7,1% |
|
|
Maroko |
2007-10: 170 milionů eur/rok 2011-13: 194 milionů eur/rok Nárůst: 14,1% |
|
(Zdroj: ENP Progress Reports for Tunisia, Egypt and Marocco, květen 2010)
Zrušme Unii pro Středomoří
Podle think-tanku může projekt sousedství nastartovat zavedení dobrovolných příspěvků na místo současného podílu z unijního rozpočtu. Lze předpokládat, že u přímého financování by si členské státy využití fondů lépe pohlídaly. Vzhledem k obsáhlým a často nic neříkajícím prioritám Open Europe rovněž doporučuje menší počet konkrétních a realistických cílů. Mezi ty patří vytvoření středomořské zóny volného obchodu a zrušení bariér, které brání volné výměně zemědělských produktů.
Analýza závěrem navrhuje pohřbít projekt Unie pro Středomoří. Ta vznikla jako diplomatická iniciativa francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ačkoli má teoreticky sloužit jako multilaterální fórum mezi Unií a představiteli středomořských států, podle Open Europe je z praktického hlediska irelevantní a její provázanost s EPS je nejasná.
Autor: Hana Kopecká, Euroskop