Hana Kopecká, EUROSKOP, 28. července 2011
Ministr financí George Osborne tento týden vyvolal debatu o spolupráci s eurozónou. Brity má udržet ve středu vnitřního trhu a zároveň daleko od hlubší integrace. Na to reagoval konzervativec John Redwood. Za podporu fiskální unie očekává od Evropy klid a možná i další legislativní výjimky. Kontinentální krize tak možná bude britskou šancí.
Ačkoli Británie vstup do eurozóny zatvrzele odmítá, poslední dobou uznává, že jistá míra spolupráce je žádoucí. I euroskeptici potřebují stabilní a fungující eurozónu, napsal tento týden George Osborne pro konzervativní denník The Telegraph. Nesmíme se nechat vyloučit z klíčových rozhodnutí vnitřního trhu, i pokud se týkají eurozóny, upozornil kancléř. Londýn chce přitáhnout pozornost Bruselu ke svým tématům, tedy vyšší konkurenceschopnosti a tvorbě nových pracovních míst. Tolik oficiální stanovisko.
Méně Británie, více integrace
Hlubší integrace zbaví eurozónu napětí, ale britská vláda slíbila, že další moc unii nepostoupí, vysvětluje na svém bloggu bývalý konzervativní ministr John Redwood, proč Londýn zůstane stranou fiskální unie. Ta prý de facto sjednotí Francii, Německo a Benelux. Podle Redwooda by Británie neměla kontinentu v integraci bránit. Úspěch případné federace vidím především v naší neúčasti. Tou bychom prokázali Evropě velkou laskavost, uvažuje. Za hlubší integraci má Londýn žádat ochranu svých zájmů. Neúčastný souhlas s centralizovanou euro-vládou nám může přinést volnější vztah se vznikajícím kontinentálním kolosem, píše John Redwood’s Diary.
Poslanec John Redwood (foto: Flickr/johnredwood)
Podobné ambice připustil i Osborne. Rozšíření pravomocí záchranného fondu znamená hlubší fiskální integraci, uvedl. Fiskální unii však předcházejí změny evropských smluv a jejich ratifikace. Právě zde může Británie uplatnit právo veta, nebo jej vyměnit za výjimky z mnoha oblastí evropské politiky, které toryům nevyhovují.
Podporu eura za univerzální veto
Náš vztah k unii vychází z předpokladu, že nebudeme-li souhlasit se všemi aspekty integrace, nemůžeme už dále prodávat naše zboží na kontinent, popisuje Redwood největší omyl britské účasti v evropském projektu. Pro potřeby obchodu však politická integrace není nutná. Nemusíme být součástí USA, abychom s nimi mohli obchodovat a totéž platí i v případě EU, uvádí bývalý ministr. Zároveň upozorňuje, že objem obchodu přes La Manche neklesne už proto, že Evropa vyváží do Británie mnohem více zboží, než proudí opačným směrem. O tyto příjmy kontinent nechce přijít.
Bývalý konzervativní ministr nabízí pro vztahy s EU revoluční řešení: reformované univerzální veto, které lze kdykoli použít. Nové ne by šlo vztáhnout na jakýkoli zákon či návrh z Bruselu. Zároveň by však nebránilo pokračování integrace bez britské účasti. Nová pravomoc by možná podpořila i odpovědnější domácí politiku. Vlády by už nemohly omlouvat své chování evropskými směrnicemi, píše Redwood. Výsledkem by byla liberalizace sedmadvacítky a konec poznámkám o britské integrační brzdě. Britské zákony, ať už z Bruselu či z Londýna, by byly pouze takové, jaké bychom je chtěli mít. Měli bychom možnost změnit, či zrušit lokální platnost evropského práva bez ohledu na to, co si myslí unie, uzavírá. Redwoodova vize je možná ambiciózní, ale bude zajímavé sledovat, zda a kolik Britové na fiskální integraci nakonec vydělají.
| John Redwood (60) |
|
Konzervativec John Redwood je od roku 1987 poslancem za Wokingham. Po studiích na Oxfordu začal svou kariéru jako poradce Margaret Thatcherové. Ve své straně proslul jako hlavní zastánce privatizace. V kabinetu Johna Majora působil jako ministr pro místní vládu a státní tajemník pro Wales. V letech 1995 a 1997 se neúspěšně ucházel o stranické předsednictví. Je autorem euroskeptických knih Our Currency, our Country (shrnuje, proč euro není vhodné pro Velkou Británii) a Just Say No (o tom, proč odmítnout další politickou integraci EU) |
Autor: Hana Kopecká, Euroskop