Petr Zahradník, Hospodářské noviny, 2. srpna 2011
Získávat peníze z evropských fondů bude složitější Evropská komise chce zavést nové podmínky čerpání
Tvrdší, modernější a v každém případě vyrovnaný by měl být rozpočet Evropské unie. Tak to vyplývá z víceletého finančního rámce, který před nedávnem zveřejnila Evropská komise. Z pohledu našich zájmů může s návrhem panovat poměrná spokojenost.
Budoucí rozpočet unie by měl klást daleko vyšší důraz na kvalitu a měřitelnost výsledků a dopadů těch oblastí, které svými výdaji podpoří, a na jejich významnější udržitelnost v čase (aby takto vynaložené zdroje pouze jednorázově neprotekly). Není pochyb o tom, že každá země, která bude chtít na jeho výdajích participovat, bude daleko pečlivěji testována a tuto participaci si bude muset daleko tvrději odpracovat.
Trochu jiný rozpočet
Rozpočet EU nelze mechanicky porovnávat s rozpočty národních států. V relativním vyjádření k HDP je nesrovnatelně menší (v současném období přibližně 1 % HDP EU oproti průměrné složené daňové kvótě členského státu EU, jež činí přes 42 % HDP průměrného členského státu unie) a na rozdíl od národních rozpočtů (majících v roce 2010 průměrný schodek až 8 % HDP) je ten unijní vyrovnán.
Ani jeho věcnou strukturu nelze porovnávat s tou na národní úrovni; rozpočet EU se dominantně zaměřuje na kohezní politiku (fondy EU) a na financování zemědělství a venkova, v menšině pak na významné celoevropské projekty podporující konkurenceschopnost a na aktivnější roli EU ve světě. Naopak v něm chybí klíčové položky národních rozpočtů (důchodové a sociální systémy, zdravotnictví, životní prostředí, školství apod.). Na rozdíl od národních rozpočtů nemá ten evropský vlastní významný příjem, a žije ponejvíce z příspěvků členských států, jež berou v úvahu jejich velikost a hospodářskou sílu – je tak zřejmé, že největším přispěvatelem je Německo.
Tvrdší, modernější a v každém případě vyrovnaný by měl být rozpočet Evropské unie. Ilustrační foto archiv čtk
Podoba a struktura rozpočtu EU se v čase mění, modernizují. Ještě před dvěma desítkami let šly přibližně tři pětiny jeho výdajů na podporu zemědělství a venkova. Teď se situace obrací. Za návrhem komise je cítit snaha, aby rozpočet EU rozhýbal taková odvětví a činnosti, v nichž může Evropa obstát v klíčových globálních výzvách (energetika, výzkum a vývoj, informační technologie, životní prostředí), a nikoliv pouze konzervoval stav ekonomických aktivit, jež by bez podpory byly jinak obtížně konkurenceschopné.
Rozpočet EU by se měl v poměru k HDP mírně zredukovat z 1,06 % na 1,0 % unijního hrubého domácího produktu. Jenže tato na pohled nicotná změna znamená, že se objem rozpočtu sníží o více než 50 miliard eur. Z českého pohledu tedy zdánlivě nic pozitivního, neboť významná část výdajů rozpočtu EU směřuje vůči chudším zemím našeho typu. Ovšem současně je nutné si uvědomit svízelný problém uvolněné fiskální disciplíny napříč unií a silnou roli čistých plátců do rozpočtu (pro některé z nich – Británii, Dánsko či Švédsko – je i tato navržená redukce stále nedostatečná; Poláci ji naopak považují za přehnaně tvrdou).
Jednoznačně dobrou zprávou pro nás je to, že prostředky na kohezní politiku by měly být zachovány; již od roku 2008 je právě tato kapitola tou největší v unijním rozpočtu a Česká republika se na jejích výdajích podílí téměř 8 % (což je pro zemi s necelými 2 % podílu na unijním HDP docela dobrý „obchod).
Je ovšem potřeba dodat, že využívání fondů má podléhat kvalitativně přísnějším pravidlům z pohledu jejich efektivního dopadu a udržitelnosti; jinak řečeno – bude nutné přesně vyčíslit přínosy a efekty, které tato podpora vyvolá. Důraz na vyšší efekt těchto prostředků má být provázen existencí řady kvalitativních omezení a dodatečných podmínek – tzv. kondicionalit.
Rozsah podporovaných témat má být podstatněji zúžen. Ve větší míře by se měly uplatnit návratné nástroje finančního inženýrství (jako doplněk dominantních dotací). Respektován by měl být tzv. integrovaný přístup, který bude usilovat o to, aby podpořené projekty v rámci jednoho území spolu vykazovaly vzájemnou souvislost, propojenost a tím i dodatečnou synergii.
Na zemědělce zbude méně
Velkým rizikem z našeho pohledu je návrh na zavedení nových celounijních fondů pro infrastrukturu, energetiku, případně životní prostředí. Tento návrh by zásadně ztížil a zúžil možnosti získání těchto prostředků do České republiky. Právě na infrastrukturu i životní prostředí k nám teď přitéká nejvíc prostředků, o které bychom zavedením těchto nově pojatých fondů mohli částečně přijít.
Návrh též předpokládá výrazné oslabení podílu výdajů na zemědělství a jejich spravedlivější rozdělování. První část tohoto bodu určitě nepotěší žádného zemědělce v celé unii, ona druhá část je snad relativně potěšitelná pro zemědělce v naší části Evropy, neboť výrazné škrty se předpokládají zejména u velkých a silně zemědělsky orientovaných států.
Výraznou změnou v novém návrhu Evropské komise je viditelné navýšení výdajů na zahraniční politiku (což je výhodné především pro silné státy s pronikavou diplomacií, tedy pro nás nepříliš) a naopak redukce výdajů na administrativu.
Hodně kontroverzním tématem jsou úvahy o zavedení vlastního příjmového zdroje, jako například daně z finančních transakcí (případnou alternativou by mohla být zvláštní obratová či ekologická daň). Zejména první typ příkladu je pro nás při nynější konstelaci zcela neakceptovatelný.
Návrh rozpočtu EU vzbudil již krátce po zveřejnění emotivní diskuse a reakce. V jeho konečné podobě, kterou spatříme přibližně ve druhé polovině roku 2013, se projeví zájmy a pozice nejenom členských států, ale i korporací a dalších vlivových sfér.
Autor: Petr Zahradník