Životní prostředí v červenci 2011

02.08.2011
Euroskop

EP schválil usnesení umožňující členským států zakázat či omezit pěstování GMO, Rada přijala směrnici o nakládaní s radioaktivním odpadem, Rada stvrdila první čtení revize směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních

EP schválil usnesení umožňující členským států zakázat či omezit pěstování GMO

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění směrnice 2001/18/ES, pokud jde o možnost členských států zakázat či omezit pěstování geneticky modifikovaných organismů na jejich území (KOM(2010)375)

EP na plenárním zasedání 5. 7. 2011 přijal poměrem 548:84:31 usnesení ke zprávě Corinne Lepage. Zpráva se týkala návrhu nařízení, kterým se Komise rozhodla změnit dosud platnou směrnici č. 2001/18. Členské státy by podle návrhu měly mít právo zakázat nebo omezit pěstování GMO na svém území.

Pozadí

Komise v červenci 2010 přijala balík návrhů, který obsahuje sdělení, podle něhož by rozhodujícím aktérem v oblasti pěstování GMO měly být členské státy, doporučení týka­jící se národních norem pro koexistenci GMO a konvenčního zemědělství a návrh nařízení, kterým se mění stávající směrnice č. 2001/18 o záměrném uvolňování GMO do životního prostředí, pokud jde o možnost člen­ských států omezovat či zakazovat pěstování GMO na svém území.

Komise navrhuje, aby rozhodnutí o povolení či zákazu pěstování GMO spočívalo na úrovni členských států, text se však vztahuje pouze na GM plodiny autorizované na úrovni EU. Komise přistupuje též k posílení krité­rií, která byla stanovena v rámci doporučení z roku 2003, jež se týká rámcových směrů pro národní stra­tegie zajišťující koexistenci GM plodin s produkty konvenčního a ekologického zemědělství. Členské státy tak budou mít možnost zakázat pěstování GMO na rozsáhlých částech svého území (oblasti bez GMO), aby tak zabránily náhodné kontaminaci produktů konvenčního či ekologického zemědělství (více v příspěvku „Komise: O omezení či zákazu GMO mají rozhodovat členské státy).

Zatímco Rada při projednávání těchto návrhů často kriticky poukazovala na možné problémy týkající se slučitelnosti s pravidly WTO či vyjadřovala obavy o dopad nových norem na vnitřní trh (více v příspěvku „Rada má pochybnosti o nových návrzích Komise v oblasti GMO), EP signalizoval svoji podporu návrhům Komise již prostřednictvím hlasování výboru ENVI o návrhu zprávy Corinne Lepage (ve znění pozměňovacích návrhů), které se odehrálo v dubnu 2011 (více v příspěvku „EP: Podpora návrhům Komise ohledně GMO).

Klíčové body a stav projednávání

V souladu se zprávou Corinne Lepage mohou členské státy zakázat pěstování GMO na svém území či na části svého území s odvoláním na důvody, které se týkají životního prostředí, k nimž mohou patřit odolnost GM plodin vůči pesticidům, ochrana biologické rozmanitosti, ale i jen poukaz na nedostatek údajů týkajících se potenciálních negativních dopadů, které by pěstování příslušné GM plodiny mohlo mít na životní prostředí, a to v souladu se zásadou předběžné opatrnosti. EP shledává, že dostatečně legitimním důvodem pro zákaz GMO by mohly být i důvody socioekonomické, např. možnost nekontrolované kontaminace produktů konvenčního či ekologického zemědělství, která by v příslušné oblasti mohla ohrožovat tradiční zemědělskou produkci. Všechny členské státy by proto měly přijmout příslušná opatření, která by této kontaminaci zabránily. Osoby odpovědné za takový incident by dle usnesení EP měly dokonce čelit finančním postihům, dle zásady „znečišťovatel platí, což by opět měly po právní stránce zajistit členské státy.

V souladu s původními návrhy Komise – a oproti současné praxi – by ovšem nemělo být přípustné, aby členské státy zakázaly GMO z čistě zdravotních důvodů, protože by se tak EU mohla dostat do sporů na půdě WTO. Členové WTO, kteří náleží k producentům GMO i GM osiva dlouhodobě poukazují na to, že snaha EU a některých členských států omezovat dovoz či pěstování GMO do určité míry zneužívá ochrany zdraví spotřebitelů k zavedení opatření, jež netarifním způsobem omezují obchod anebo konkurenci v odvětví zemědělské produkce.

Pozice EU a jejích členských států ke GMO je značně ambivalentní již od dob vzniku prvních legislativních úprav v této oblasti. Dle v současnosti platné legislativy na centrální úrovni uděluje autorizaci pro pěstování GM plodin Komise, a to na základě hodnocení rizik, které vypracovává Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Navzdory tomu, že autorizace pro pěstování GM plodin určených převážně k technickým účelům či ke zkrmování hospodářskými zvířaty byla v EU již udělena některým plodinám, jako je kukuřice či brambory, některé členské státy jsou stále výraznými odpůrci GMO (např. Rakousko) a využívají klauzuli obsaženou v platné směrnici z roku 2001, která umožňuje zakázat pěstování určitých GMO z důvodu poškození zdraví či životního prostředí.

Na druhé straně jsou členy EU také státy, které ke GMO přistupují velmi vstřícně, příkladem může být ČR, která experimentuje jak s pěstováním GM kukuřice, tak i GM brambor. Přijetí příslušné legislativy může dále zvýraznit dichotomii mezi státy, které odmítají a které naopak nebrání produkci GMO, příp. může částečně zkomplikovat situaci pěstitelů v příhraničních oblastech (pokud spolu sousedí stát povolující a stát zakazující pěstování GMO).

Předpokládaný další vývoj

Návrh má za sebou první čtení v EP. Po hlasování pléna EP tak bude o společném postoji jednat ještě Rada. Pokud jde o postoj Komise k pozměňovacím návrhům EP, jedná se o částečnou shodu s těmito návrhy. Rada tedy dle spolurozhodovací procedury musí přijmout ty pozměňovací návrhy, s nimiž se ztotožnila Komise, kvalifikovanou většinou. Ty, které Komise nepodpořila, musí Rada schválit jednomyslně. Pokud na půdě Rady nedojde ke schválení návrhu ve znění pozměňovacích návrhů EP, bude nutno svolat dohodovací výbor.

Odkazy

Rada přijala směrnici o nakládaní s radioaktivním odpadem

Návrh směrnice Rady o bezpečném nakládání s vyhořelým palivem a s radioaktivním odpadem (KOM(2010) 618)

Rada 19. 7. 2011 přijala směrnici o bezpečném nakládání s radioaktivní odpadem a použitým jaderným palivem. Nová norma se týká nejen radioaktivního odpadu, který vzniká při provozu jaderných reaktorů, ale také ve zdravotnictví, výzkumu, průmyslu či zemědělství. Nakládání s radioaktivním odpadem a použitým jaderným palivem je sice podle ní v kompetenci členských států EU, směrnice jim ovšem ukládá některé důležité povinnosti.

Pozadí

Návrh směrnice zveřejnila Komise v listopadu 2010. V červnu 2011 potom EP na plenárním zasedání přijal usnesení na základě zprávy Romany Jordany Cizelj týkající se tohoto návrhu, přičemž úloha EP zde byla pouze konzultační, vzhledem k tomu, že primárněprávní bází pro příslušný návrh byla Smlouva o Euratom. (Více v příspěvku „Plénum EP hlasovalo o nakládání s vyhořelým jaderným palivem a radioaktivním odpadem).

Klíčové body a stav projednávání

Nová norma se vztahuje nejen na radioaktivní odpad, který vzniká při provozu jaderných reaktorů, ale také na použitý jaderný materiál ve zdravotnictví, výzkumu, průmyslu či zemědělství. Týká se tedy prakticky všech členských států, nejen těch, které využívají jádra k výrobě energie.

Směrnice ukládá členským státům některé povinnosti spojené především s problémem finálních úložišť radioaktivního odpadu. Bezpečnostní standardy Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) se v EU stávají na základě nové normy právně závaznými. Členské státy dále musí ustanovit nezávislé regulatorní orgány, které budou mít nakládání s radioaktivním odpadem a použitým palivem na starosti.

Pokud jde o spornou otázku exportu radioaktivního odpadu, který původní návrh Komise zcela zakazoval a k podobně striktnímu stanovisku se přikláněl také EP, Rada se přiklonila k variantě povolit vývoz, ovšem pouze za velmi přísných podmínek: stát, do kterého by byl odpad vyvážen, musí disponovat finálními úložišti. Vysoce radioaktivní odpad navíc může být dle mezinárodních standardů uskladněn pouze v hloubkových úložištích. Směrnice dále explicitně zakazuje vývoz použitého radioaktivního materiálu do zemí Afriky, Karibiku a Pacifiku a také do Antarktidy, která má bezjaderný status.

Předpokládaný další vývoj

Nová směrnice má vstoupit v platnost v září 2011.

Odkazy

Rada stvrdila první čtení revize směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (KOM(2008)810)

Rada 19. 7. 2011 stvrdila první čtení revize směrnice č. 2002/96 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (tzv. WEEE Directive).

Kontext

Komise svůj návrh předložila v prosinci 2008 s cílem „napojit jej věcně na směrnici č. 2002/95 o omezení používání nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (tzv. RoHS Directive), jejíž revizi předložila rovněž. Ve výsledku by měl vzniknout koherentní legislativní rámec ke snížení nebezpečných látek (mj. olova, rtuti či kadmia) v elektrických a elektronických zařízeních, resp. ke zvýšení míry jejich znovuvyužití a recyklace v případě, že daná zařízení vyjdou z užívání.

Členské státy se dlouhodobě stavěly proti propojení směrnic RoHS a WEEE, resp. byly spíše pro 2 separátní normy s různým záběrem a různými cíli. Výbor ENVI však již v červnu 2010 demonstroval zcela opačný postoj (více v příspěvku „ENVI: směrnice o elektrických a elektronických zařízeních musí být přísnější, Životní prostředí v červnu 2010). Potvrdilo se to jak v listopadu 2010, kdy plénum EP přijalo svou pozici k prvnímu čtení návrhu, jež by měl revidovat směrnici RoHS (více v příspěvku „EP: směrnice o elektrických a elektronických zařízeních musí být přísnější, Životní prostředí v listopadu 2010), tak v únoru 2011, kdy plénum EP završilo první čtení revize směrnice WEEE (více v příspěvku „EP: Odpadní elektrická a elektronická zařízení musíme sbírat a recyklovat, Životní prostředí v únoru 2011). Rada politické dohody dosáhla až v březnu 2011 (více v příspěvku „Rada završila první čtení revize směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních, Životní prostředí v březnu 2011).

Obsah

Rada se shodla na tom, že v každém členském státě by se měla ročně sesbírat WEEE odpovídající alespoň 45 % průměrné hmotnosti všech elektrických a elektronických zařízení uvedených na daný (národní) trh v předchozích 3 letech.

Dané opatření by se mělo uplatnit po 4 letech od vstupu revidované směrnice v platnost (nejspíše v roce 2016). Po dalších 4 letech by se měl uvedený „cíl zvýšit na 65 %.

V zemích, v nichž spotřebitelé používají elektrická a elektronická zařízení v menší míře (kromě Maďarska, Malty, Polska, Rumunska, Slovenska, Litvy a Lotyšska také v ČR) by měly být oba cíle „flexibilnější: do roku 2016 40-45 %, 65 % do roku 2022.

Po 6 letech od vstupu směrnice v platnost by se měla norma vztahovat prakticky na všechna elektrická a elektronická zařízení včetně solárních panelů, jež by navíc měly být sbírány odděleně (k revizím v tomto směru by mělo docházet nejvýše v intervalu 3 let). „Znovuvyužití WEEE (počítaje v to recyklaci) by mělo vzrůst o 5 % do 3 let od vstupu směrnice v platnost.

Odpovědnost za nakládání s WEEE a jejich potenciální vývoz by měly mít podle Rady úřady příslušné členské země. Na sběru WEEE by se měli finančně podílet zejm. výrobci, ideálně i svozem WEEE přímo od zákazníků (zatímco Rada však tuto eventualitu považuje za možnost, EP za povinnost).

Sporné body

Rada původní návrh Komise výrazně rozvolnila. Zvlášť patrné je to v porovnání s kvantitativními i kvalitativními požadavky EP. Podle EP by měl např. do roku 2016 vzrůst objem sběru WEEE na 85 % všech elektrických a elektronických zařízení vyrobených v EU, tj. měl by být o 40 procentních bodů vyšší, než požaduje Rada, a o 20 procentních bodu vyšší, než původně navrhovala Komise.

Již v roce 2012 by se měly vybrat alespoň 4 kg WEEE na hlavu, popř. ekvivalentní množství odvozené ze sběrů WEEE v roce 2010 (měl by se uplatnit vyšší cíl; obecně se odhaduje, že ročně se v EU vyprodukuje 17-20 kg WEEE na hlavu).

Podle EP by se také měla WEEE více „znovuvyužívat a recyklovat; měly by se zpřísnit jak požadavky na kvalitu sběru, tak na jeho objem. Současně by se neměla zvyšovat byrokratická zátěž, byť bude nezbytné účinněji vystupovat proti vývozu WEEE do třetích (zejm. rozvojových a rozvíjejících se) zemí.

EP (v kontrastu s Radou) striktně odděluje recyklaci a znovuvyužití, což z praktického hlediska znamená zpřísnění cílů jak pro recyklaci, tak pro znovuvyužití WEEE.

Primární by měla být recyklace (50-75 %; v závislosti na druhu WEEE), znovuvyužití by postupně mělo růst až na 5 %.

Rada a EP se neshodnou ani na tom, na která WEEE by se měla nová norma vztahovat.

EP počítá s výjimkou pro rozsáhlé fixní průmyslové instalace, vojenskou techniku a zejm. solární panely (zařízení k produkci energie z obnovitelných zdrojů).

Pokud jde o sběr WEEE, EP požaduje, aby se na něm finančně podíleli nejen výrobci, ale i členské státy.

Na druhé straně EP tvrdí, že sběr WEEE by se měl řídit principem „znečišťovatel platí a „znečišťovatelem by neměl být daňový poplatník, ale výrobce, obchodník a spotřebitel.

Při vývozu WEEE do třetích zemí by mělo podle EP důkazní břemeno (dokazování, že WEEE tam budou znovuvyužita) primárně spočívat na vývozcích.

Další vývoj

Jednání mezi zástupci EP a Rady vedoucí v ideálním případě ke kompromisu by měly být zahájeny na podzim 2011.

Podle zainteresovaných je většina sporných bodů k jednání, zpravodaj Karl-Heinz Florenz nicméně bude mít patrně problém s tím, že Rada ve svém textu nepočítá s jeho inovací: jedinou registrační procedurou výrobců elektrických a elektronických zařízení v EU. Členské státy si kvůli případným právním sporům s výrobci (nebo mezi výrobci a spotřebiteli) hodlají ponechat vlastní/národní online registrační procedury.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality