Marie Bydžovská, EUROSKOP, 5. srpna 2011
„Žádný jiný rozsudek německého ústavního soudu není očekáván s takovým napětím jako rozhodnutí o již více než rok starých stížnostech proti řeckému záchrannému balíčku a následně zřízenému dočasnému záchrannému mechanismu eurozóny, tvrdí Der Spiegel.
Německý ústavní soud jedná o dvou stížnostech proti účasti Německa na záchranném mechanismu eurozóny (EFSF) a na záchraně Řecka. Jednu podal poslanec vládní CSU Peter Gauweiler, druhou pět významných profesorů ekonomie a práva. Podle žalob bylo porušeno evropské právo i německá ústava. Rozhodnutí by měl soud vynést na podzim.
Pokud dají soudci žalobcům za pravdu, bude to mít vážné důsledky pro trvalý záchranný mechanismus eurozóny, jenž by měl zahájit činnost po roce 2013, i pro samotnou budoucnost měnové unie.
Německo ručí polovinou ročního rozpočtu
Německé hospodářství je největší v Evropě a jeho účast v záchranných balíčcích je proto zásadní. V rámci záchranného mechanismu EFSF Spolková republika může ručit za záchranné úvěry až do výše 147,6 miliard eur a v první půjčce Řecku z května 2010 ručí za úvěry v hodnotě 22,4 miliard eur.
Žalobci upozorňují, že tyto částky představují polovinu letošního německého rozpočtu. Podle nich německá ústava neumožňuje, aby parlament schválil tak enormní garance. Nesmí se stát, že „parlament v budoucnosti ztratí možnost nakládat s polovinou rozpočtu a tím i prostor pro naplnění úkolů státu, vyjádřil se právní zástupce Gauweilera Dietrich Murswiek.
I někteří poslanci vládních stran, především Svobodných demokratů, požadují, aby každou příští půjčku schvaloval parlament. Jinak nastane „dalekosáhle vlastní zbavení se moci, které překročí neměnný demokratický princip v ústavě, tvrdí finanční právník Joachim Wieland.
„Ano, ale soudu v Karlsruhe?
Magazín Spiegel považuje za velmi nepravděpodobné, že ústavní soud zastaví politiky při záchraně eura a finanční pomoci Řecku. „Nejspíše pomoc Řecku a dalším problematickým členům měnové unie za protiústavní neprohlásí, napsal Der Spiegel. Očekává však, že soud stanoví hranice další integrace a bude od vlády požadovat silnější zapojení parlamentu do rozhodování.
Soud z Karlsruhe nejspíše půjde v linii svých předchozích rozhodnutí a podobně jako v rozsudku k Lisabonské smlouvě vynese rozsudek „Ano, ale. Latentní napětí mezi německým ústavním soudem a postupem evropské integrace však bude pokračovat.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop