Petr Placák, EUROSKOP, 22. srpna 2011
Výročí okupace Československa státy Varšavské smlouvy pod vedením Moskvy 21. srpna 1968 je rovněž každoroční připomínkou krachu československé vnitřní i zahraniční politiky po druhé světové válce.
Po mnichovské dohodě, odtržení českého pohraničí a následné okupaci zbytku Československa nacisty se komunistické propagandě podařilo přesvědčit značnou část českého národa o tom, že právě KSČ je tou nejlepší obranou národních zájmů a čs. státní suverenity. Komunistům v tom bezpochyby pomohl fakt, že většina území Československa byla osvobozena sovětskou Rudou armádou.
O Moskvě jako protektorovi československé suverenity nebyli ovšem v roce 1945 přesvědčeni jen naivní, politicky nezkušení jedinci, kteří vstupovali do KSČ z vlasteneckých pohnutek, ale například i bezpochyby mezinárodně nejostřílenější československý státník Edvard Beneš, který po únoru 1948 dštil síru na Stalina a domácí komunisty za to, že ho podvedli. Byl to ale on, kdo se podvést nechal.
Byl to až 21. srpen 1968, který tento kardinální omyl čs. zahraniční politiky, který měl pro zemi katastrofální důsledky, s definitivní platností pohřbil. Moskva svým násilným zásahem proti Pražskému jaru demonstrovala, že čs. suverenita pro ni byl jen cár papíru. Zároveň ovšem srpen ukázal, že i ti relativně nejvíce národně myslící reformní komunisté, byli ve skutečnosti (až na čestnou výjimku Františka Kriegla) jen poslušnými služebníky velkého bratra, a to včetně Alexandra Dubčeka.
Praha, 21. srpen 1968: Boj o rozhlas. Foto archiv čtk
Pro Moskvu byl ovšem 21. srpen Pyrrhovo vítězství. Jestli se do té doby dařilo kremelským vládcům úspěšně maskovat stále víc se prohlubující krizi impéria, po roce 1968 to pro ně bylo čím dál obtížnější. Vedle ekonomického a vojenského zaostávání za Západem 21. srpen 1968 znamenal Waterloo pro komunistickou ideologii. Po srpnu 1968 klesla víra ve světlé komunistické zítřky mezi intelektuály na Východě i na Západě na minimum. Z komunismu se stala bezobsažná rutina, kterou při životě udržovala jen technologie moci. Bylo jen otázkou času, kdy se sovětské impérium zhroutí. Od srpna 1968 vede přímá cesta k roku 1989.
Co se týká 21. srpna a vztahu k současnému Rusku, nejde pochopitelně o to Rusko donekonečna démonizovat. Chybou by ovšem stejně tak bylo ztratit vůči němu ostražitost. Nejde ani tak o vysloužilé generály, kteří nostalgicky vzpomínají na zlaté časy, kdy byli posádkou po celé střední Evropě, jako spíš o fakt, že značná část ruské společnosti nebyla dodnes schopna okupaci z roku 1968 nijak reflektovat. I mezi vzdělanými Rusy neustále žijí klišé o tom, že ruská okupace v roce 1968 byla internacionální pomoc, která Československa zachránila před novou německou agresí. Od společnosti, kde jsou podobné názory běžné, je nanejvýš rozumné se držet dál.
Autor: Petr Placák
