Polské nadšení pro břidlicový plyn se dá pochopit. Stejně jako další země v regionu nemá vlastní ložiska zemního plynu. Letos také začne fungovat plynovod Nord Stream, který povede z Ruska přímo do Německa, a bude obcházet Polsko. Varšava proto doufá, že dokáže využít zkušenosti ze Spojených států, které se díky těžbě břidlicového plynu zbavily závislosti na dovozu.
Je to hezký sen, který se může stát realitou. Rozhodně ne brzo, myslí si analytik Peter Zeihan ze Stratforu. Co Polákům chybí? Zásobníky plynu, plynovody, zařízení na výrobu elektrické energie (v Polsku se 90 procent energie vyrábí z uhlí) i chemické továrny. Tedy hodně z toho, co umožňuje břidlicový plyn využít.
Stratfor vidí kromě infrastruktury další čtyři důležité otázky, před kterými Polsko stojí. V prvé řadě je třeba spousta peněz a vody. Technologie těžby je nová a tedy i drahá. Získání plynu z břidlice je také složitější než klasická těžba zemního plynu. Na stejné množství zdrojů je potřeba větší investice v eurech či přesněji zlotých. K těžbě musí být i spousta vody, která se promísí s chemikáliemi a dostane břidlici z útrob země (vody má Polsko zatím dost).
Polská energetická společnost PGNiG začne z průzkumnými vrty v Pomořanech již tento měsíc. Výsledky mohou být známy koncem letošního roku. Pak se teprve uvidí, jak je koncentrace břidlice dostatečná, aby se dala se ziskem využít. To je logický problém – Poláci jsou v průzkumech teprve na počátku.
Stratfor vidí slabinu Polska i v neexistenci americké tradice malých těžebních společností, které dokážou a hlavně chtějí využít každou molekulu plynu v claimu. Velké společnosti – jako PGNiG – uvažují ve velkém a soustředí se pouze na nejproduktivnější a nejlevnější části.
