Prezident Francie? Raději Sarkozy, než někdo jiný


Hana Kopecká, EUROSKOP, 14. září 2011

Letošní intervence v Libyi měla Nicolasi Sarkozymu zajistit mezinárodní kredit i domácí voliče. Kaddáfího pád však očekávané politické body nepřinesl a prezident si zatím v průzkumech moc dobře nevede. The Economist se zamýšlí nad důvody, ale zatím Sarkozyho neodepisuje.

Bombardování Libye nebyl Sarkozyho první vojenský zásah. Francouzské vojáky už dříve poslal do Afghánistánu i na Pobřeží slonoviny. Byla to však první akce toho druhu, na které měl vlastní zájem. Důvody prezidentova tažení jsou převážně kajícné. V minulosti si uškodil podporou zdiskreditovaných režimů v Tunisku a Egyptě, stejně jako přijetím Muammara Kaddáfího v roce 2007.

Libyjská krize, populismu šance

Pragmatik Sarkozy vycítil v libyjské krizi šanci udělat správnou věc a vylepšit image Francie i sebe sama. Jako první, bez vědomí svého ministra zahraničí, uznal povstaleckou vládu a spolu s Davidem Cameronem se přimlouval za intervenci Američanů, kteří mu na jaře vytýkali, že je žene do války kvůli vlastním politickým cílům. Pokud to byla pravda, pak jeho záměr nevyšel. Ačkoli Libyjci mávají transparenty Merci, Sarkozy, francouzští voliči už tak vděční nejsou.

Útoky na Tripolis schvalovalo 66% Francouzů, ale Sarkozyho šance na znovuzvolení jsou zatím ze všech prezidentů Páté republiky nejmenší. Úsporná opatření v kombinaci se skomírajícím ekonomickým růstem vzbuzují u voličů pocit, že současnému prezidentovi nemají být za co vděční. Ačkoli opoziční socialisté ve Strauss-Kahnovi ztratili svého nejlepšího kandidáta, François Hollande i Martine Aubryová, které místo něho do primárek nasadili, mohou Sarkozyho ve druhém kole hladce porazit, v případě Hollandea i 59:41%, tvrdí The Economist.

Nepopulární, ale zkušený

Přesto by bylo chybou prezidenta odepsat. Podle výzkumu agentury LH2, praktikuje Sarkozy strategii reprezidence, aby napravil své někdejší přešlapy. Místo toho, aby jako dříve vystavoval na odiv svůj osobní život, přidal na zdrženlivost a jeho někdejší hyperaktivitu nahradilo střízlivé rozdělení pravomocí; nebyl to prezident, ale premiér François Fillon, který v srpnu představil úsporná opatření a rozdělení rolí ve francouzské politice se tak vrátilo zpět k tradici.

Podle The Economist zůstává Sarkozy nejdůvěryhodnějším prezidentským kandidátem. Nemusíte mě mít rádi, ale když bude potřeba, umím pomoci, jakoby říkal. Vojenská kampaň v Libyi nebyla jen ukázkou jeho neústupnosti, ale v době prohlubující se krize eurozóny také upozornila na nedostatek zkušeností nové generace socialistů. Pro nerozhodnuté Francouze tak může být nový prezidentský čert horší, než ten starý, kterého už dobře znají.

Autor: Hana Kopecká, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality