Marie Bydžovská, EUROSKOP, 30. září 2011
Není jisté, zda národní parlamenty států eurozóny odsouhlasí navýšení záchranného mechanismu EFSF z 440 miliard na 780 miliard eur, na kterém se shodli šéfové vlád členských států na summitu 21. července. Současně však eurozóna připravuje mechanismus, který by fondu umožnil získat závratnou sumu 2 bilionů eur.
Experti uznávají, že současný objem prostředků v záchranném fondu je nedostatečný. Ani pokud národní parlamenty schválí jeho navýšení na 780 miliard eur, nebude to dostatečná suma na záchranu států jako Itálie nebo Španělsko. Další navýšení finančních prostředků pro záchranný fond je ale politicky neprosaditelné.
Eurozóna proto hledá možnosti, jak peníze pro záchranný fond získat nepřímou cestou. Magickou formulí těchto plánů je tzv. „leveraging neboli pákový efekt. Myšleno tím je, že fond EFSF by se mohl sám zadlužit a znásobit tím množství disponibilních finančních prostředků.
Vzorem pro navýšení fondu EFSF je akce amerického ministerstva financí a centrální banky FED při krizi v roce 2008. FED vyhlásil úvěrový program ve výši 200 miliard dolarů, který ministerstvo garantovalo pouze 20 miliardami dolarů. Finanční prostředky se tím znásobily, zároveň ale výrazně vzrostlo i riziko.
Experti nabízejí různé možnosti, jak využít pákový efekt na prostředky ve fondu EFSF. Částečně se mohou tyto návrhy i překrývat. Financial Times Deutschland (FTD) načrtl tři varianty.
1. Fond získá bankovní licenci
EFSF by mohl použít část ze 440 miliard eur k nákupu například španělských nebo italských dluhopisů. Ty stejně jako jiné banky dá do zástavy Evropské centrální bance (ECB) a půjčí si za ně další finance. Za nové peníze koupí další dluhopisy. Ze 440 miliard by mohly „vzniknout 2 biliony. Smlouva o EFSF však o bankovní licenci nemluví. Háček tohoto řešení je v tom, že s takovým postupem nesouhlasí ECB. Považuje jej za „monetizaci státních dluhů.
2. EFSF jako pojišťovna
I bez souhlasu ECB by fond mohl využít pákový efekt. Musel by nejdříve založit novou společnost, která by nakoupila dluhopisy předlužených zemí eurozóny. Nákupy by financovala prostřednictvím emise vlastních dluhopisů. EFSF by ji v této činnosti zajišťoval, mohl by ale přijmout jen omezené ručení.
Například pokud by určité portugalské dluhopisy měly tržní hodnotu 80 procent nominální hodnoty, riziko ztráty by bylo 20 procent. EFSF by ručil jen za těchto 20 procent a za 20 miliard eur by tak mohl nakoupit dluhopisy v ceně 100 miliard eur.
Tento postup používá produkt, který dělá některým politikům těžkou hlavu – CDO, „Collateralized Debt Obligation neboli zajištěná dluhová obligace. Je to investiční nástroj, který podle mnohých prohloubil finanční krizi.
3. Evropský stabilizační mechanismus již v roce 2012
Eurozóna chce od poloviny roku 2013 nahradit dočasný záchranný fond EFSF stálým Evropským stabilizačním mechanismem (ESM). Jeho základ bude tvořit 500 miliard eur, část bude ale vyplacena v hotovosti. Spolu s ESM bude součástí nových dluhopisů tzv. doložka kolektivní akce. Ta zavazuje držitele dluhopisů k jednání o řízeném bankrotu v případě, že stát, který dluhopis vydal, se dostane do problémů. Na řešení dluhové krize by se tím podíleli i soukromí věřitelé.
Německý ministr financí Wolfgang Schäuble podle informací Financial Times Deutschland tento týden jednal s předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem o tom, že by permanentní mechanismus mohl začít působit již dříve. Podle FTD je ale realistické posunout vznik mechanismu pouze o půl roku na začátek roku 2013, protože nejdříve musí dohodu ratifikovat všech 27 parlamentů zemí EU.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop
