03.10.2011
Euroskop
Krize eurozóny žene Evropu k zoufalým návrhům. Posledním z nich bylo navýšení finančních prostředků k záchraně eurozóny přeměnou fondu EFSF (eurovalu) v pojišťovnu, či dokonce vydáváním tzv. CDO – finančních nástrojů, které stály za hypotéční krizí v roce 2008. To by vedlo ke katastrofě, varuje v pravidelném komentáři Financial Times Wolfgang Münchau.
Zajištěné úvěrové obligace (v angličtině „Collateralized Debt Obligations) známé pod zkratkou CDO lákaly investory, aby uložili peníze do hypoték. CDO měly nejvyšší rating AAA, přestože investovaly do rizikových aktiv. Celkové riziko bylo totiž nižší než jednoduchý matematický součet rizika jednotlivých částí. Když ale praskla bublina na finančním trhu, musely zasáhnout vlády, aby zabránily katastrofě.
Eurozóna potřebuje znásobit záchranný fond
Záchranný fond eurozóny EFSF může poskytnout půjčky do výše 440 miliard eur. Tato suma ale nestačí na pomoc Itálii a Španělsku, kterým hrozí, že budou pomoc potřebovat. Experti tvrdí, že eurozóna by potřebovala záchranný mechanismu, který by mohl poskytnout až 2 bilióny eur.
Pokud by EFSF využil mechanismu CDO, prostřednictví pákového efektu by mohl ze 440 miliard eur získat i několikanásobnou sumu. Jenomže zásadní rozdíl mezi CDO složenými z hypoték a CDO pro eurozónu by byl v tom, kdo by byl posledním ručitelem. Pokud by CDO eurozóny padly, nemohly by zasáhnout vlády, protože samy by byly jejich vlastníky. Záchranu by mohla nabídnout jedině Evropská centrální banka (ECB).
Podle Münchau je proto lepší, aby EFSF získal bankovní licenci, která by mu umožnila půjčovat si peníze z ECB. Podporuje návrh George Sorose, aby euroval pouze rekapitalizoval banky a nový mechanismus by umožnil, že by členské země eurozóny vydávaly krátkodobé dluhopisy s nízkými úroky. Jenomže to předpokládá spolupráci s ECB. Ta to podle Münchaua nepřijme, protože to je proti jejímu mandátu stanoveném v evropském právu.
Kdo ustoupí?
Existují pouze dvě cesty z krize – fiskální a monetární. Politici odmítají první z nich, evropské právo blokuje druhou. Myšlenka použít CDO se tváří, že nabízí třetí cestu. To ale podle uznávaného ekonoma není pravda. Břemeno záchrany leží totiž na ECB, stejně jako při hypotéční krizi leželo na státech.
Za myšlenkou použít pro záchranu eurozóny CDO podle Münchau stojí snaha vyhnout se „nepříjemným překážkám jako demokratická opozice, ústavní právo nebo mezinárodní smlouvy.
„Evropské právo a současné politické preference nejsou v souladu s přežitím eurozóny. Něco musí ustoupit. Zajištěné úvěrové obligace nejsou řešením krize. Je to poslední trik k získání důvěry v zásobníku opravdu zoufalých, uzavírá Münchau.
Autor: Euroskop
