Daně v září 2011

07.10.2011
Euroskop

Komise předložila návrh na zavedení daně z finančních transakcí

Komise předložila návrh na zavedení daně z finančních transakcí

Proposal for a Council directive on a common system of financial transaction tax and amending Directive 2008/7/EC (COM(2011)594)

Komise 28. 9. 2011 v návaznosti na prohlubující se dluhovou krizi v eurozóně a jednání o nové finanční perspektivě na roky 2014-2020 (k oběma tématům více níže) předložila konkrétní návrh na zavedení daně z finančních transakcí, tedy potenciálního nového příjmového zdroje rozpočtu EU a „biče na finanční sektor.

Ten by měl podle Komise za pomoc poskytnutou v průběhu krize z veřejných prostředků nyní zaplatit „svůj spravedlivý díl. Členské státy EU (tedy nikoliv EU jako taková) se podle Komise dosud zavázaly přispět k vyvedení finančního sektoru z krize částkou ve výši 4 600 mld. €.

Pozadí

O problematice potenciálního zavedení daně z finančních transakcí (která by se, jak již v roce 1971 navrhoval James Tobin, ekonom a držitel Nobelovy ceny za ekonomii, vztahovala na separátní přeshraniční operace) a/nebo bankovní daně (která by se vztahovala na finanční instituce jako takové) se na úrovni EU intenzivně diskutuje již minimálně rok (více v příspěvku „EP opět podpořil zavedení daně z finančních transakcí, Daně v březnu 2011), ovšem až v poslední době začala tato otázka získávat konkrétnější obrysy: Komise začala navzdory řadě svých původních prohlášení z úst odpovědných komisařů (jejich sumarizaci lze nalézt v boxu „Finanční daně: dvě možnosti a jejich pro a proti) preferovat právě variantu daně z finančních transakcí. V jejím úsilí ji navíc několikrát výrazně podpořil jak EP, tak údajně i 65 % občanů členských států EU (viz výsledky průzkumu Eurobarometer 75).

Finanční daně: dvě možnosti a jejich pro a proti

Daň z finančních aktivit („bankovní daň ze zisku)

  • 5% zdanění zisku
  • příjmy ve výši 25 mld. € ročně (v případě celosvětového zavedení 75 mld. € ročně)
  • snazší zavedení
  • nižší riziko odmítnutí (ze strany dotčených společností)
  • riziko, že daň zatíží spotřebitele
  • obtížný výběr (různá účetní pravidla v jednotlivých členských státech)

Daň z finančních transakcí (daň z obratu)

  • 0,1% zdanění měnových transakcí a transakcí s cennými papíry a dluhopisy
  • příjmy ve výši 20 mld. € (v případě zahrnutí derivátů 150 mld. €) ročně (v případě celosvětového zavedení 60 mld. €, resp. 600 mld. € ročně)
  • komplikované zavedení
  • riziko odmítnutí (ze strany dotčených společností) a zvýšení jejich nákladů
  • nejasnost, koho daň zatíží (obchodníky, společnosti, zákazníky?)
  • právní překážky (volný pohyb kapitálu)

Zdroj: Issues Note. Financial Sector Taxation (nonpaper Komise); Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru region. Zdanění finančního sektoru (KOM(2010)549)

Komise samotné předložení legislativního návrhu odůvodnila (1) tím, že finanční sektor by měl „spravedlivým dílem přispívat ke konsolidaci veřejných financí v členských státech, protože hrál roli při vzniku hospodářské krize, (2) tím, že je tento sektor „ve srovnání s jinými v současné době daněn nedostatečně (nevztahuje se na něj DPH, a tak údajně „ušetří až 18 mld. € ročně), a (3) poněkud nelogickým argumentem, že „koordinovaný rámec na úrovni EU napomůže posílení jednotného trhu EU (údajně zabrání daňovým únikům, zamezí dvojímu zdanění a omezí riziko narušení hospodářské soutěže), protože „v současné době má daň z finančních transakcí zavedenu v nějaké formě (jen, pozn. aut.) 10 členských států (Belgie, Kypr, Francie, Finsko, Řecko, Irsko, Itálie, Rumunsko, Polsko a Velká Británie).

Nadto Komise počítá s tím, že „daň z finančních transakcí na úrovni EU posílí pozici EU při podpoře společných pravidel pro zavedení takové daně na celosvětové úrovni, zejména prostřednictvím skupiny G20, byť takové tvrzení nemá oporu v realitě a nic nenaznačuje tomu, že by se na tom mělo v dohledné době něco zásadního změnit. (Fakt, že na úrovni G20 se o dané problematice od roku 2009 debatovalo nejméně dvakrát – na setkání v Pittsburghu v září 2009 a Torontu v červnu 2010 – je v tomto ohledu irelevantní.)

Klíčové body

Daň by měla zatížit každou transakci s finančními nástroji mezi finančními institucemi (investičními podniky, organizovanými trhy, úvěrovými institucemi, pojišťovnami, subjekty kolektivního investování a jejich manažery, alternativními, např. hedgeovými investiční fondy, společnostmi poskytujícími finanční leasing či „jednotkami pro speciální účel), přičemž postačí, pokud v EU bude usazena jen jedna ze stran této transakce (pokud budou v EU usazeny obě strany, zaplatí daň obě).

Důsledky zavedení daně by se tedy měly do jisté míry projevit i exteritoriálně, tedy mimo EU jako takovou. Na druhou stranu by se neměla vztahovat na občany a podniky, ani na transakce finančních institucí s národními centrálními bankami nebo s ECB. (Daň z finančních transakcí by měla pokrýt 85 % všech transakcí, ovšem neměla by se dotknout hypoték, bankovních úvěrů, pojistných smluv a „jiných běžných finančních činností prováděných jednotlivci nebo malými podniky. Budou-li ale občané nebo podniky obchodovat s dluhopisy nebo akciemi, daň se na ně vztahovat bude.)

Výměna akcií a dluhopisů by měla být zdaněna (minimální) sazbou 0,1 % a deriváty sazbou 0,01 %. Základ daně by měl být definován „na základě obchodních činností prováděných finančními institucemi. Právě to, že sazba daně by měla být relativně nízká a její základ poměrně široký, podle Komise zajistí, že finanční instituce nebudou hromadně opouštět teritorium EU.

Finanční instituce by měly daň z finančních transakcí platit členským státům ihned na základě provedených transakcí, před vzájemným započtením a vypořádáním. V případě elektronických transakcí by měla být daň hrazena ve stejný den, kdy nastane její splatnost, v případě transakcí neelektronických do 3 dnů.

Finanční instituce by měly příslušným finančním úřadům podávat daňová přiznání. Krom toho by měly kvůli nové dani mj. také vést podrobné záznamy o provedených finančních transakcích.

Výnos daně by měl (po jejím zavedení 1. 1. 2014) činit přibližně 57 mld. € ročně. Příjmy z daně by měly být (na základě chystané separátní legislativní normy) rozděleny mezi EU a členské státy.

Část prostředků (s největší pravděpodobností ta majoritní) by měla být využita jako vlastní zdroj EU, který by „snižoval příspěvky členských států. Krom toho by členské státy měly mít možnost se rozhodnout o zvýšení „svého výnosu zdaněním finančních transakcí vyšší sazbou (ideálně proto, aby poté mohly financovat projekty typu boje proti globálnímu oteplování či rozvojové pomoci, jak si představuje nejen odpovědný komisař Algirdas Šemeta, ale i řada zainteresovaných neziskových organizací typu Oxfam).

Stav projednávání

Záměr zavést v EU (a potenciálně i mimo ni) daň z finančních transakcí je problematický z mnoha důvodů, přičemž fakt, že návrh musejí schválit všechny členské státy jednomyslně, je tím relativně méně významným. Zarážející je nejen názorový obrat Komise z prakticky jasného „ne Tobinově dani, ale i argumentace, jíž Komise svůj návrh doprovodila (např. tvrzení, že zavedení daně posílí jednotný trh EU a přesvědčí země mimo něj, že se jedná o „dobrý nápad). Veškerou kritiku pak rámuje precedens, jež by zavedením unijní daně z finančních transakcí vznikl: členské státy EU by ztratily výhradní postavení být jedinými entitami, které vybírají daně a mohou jimi bez dalšího disponovat.

Za zavedení daně z finančních transakcí (minimálně) v EU se postavilo již 9. 9. 2011 dopisem Komisi Německo s Francií, jež krom socialistů v EP podporují např. Belgie, Finsko, Lucembursko, Rakousko, Maďarsko, Řecko, Portugalsko, Španělsko (patrně nikoliv náhodou země potýkající se vysokým veřejným zadlužením a/nebo ty, které se v rámci eurozóny pokoušejí s tímto zadlužením – v rámci svých omezených možností – bojovat).

Naopak jednoznačně proti dani z finančních transakcí se staví zejm. Velká Británie podporovaná např. ČR, Polskem, Nizozemskem, Švédskem či Maltou. Velká Británie svůj souhlas s daní z finančních transakcí podmiňuje (nereálným) připojením významných světových finančních center – Hongkongu, Šanghaje, Singapure či New Yorku – k dané iniciativě (tj. akceptováním argumentu že daň z finančních transakcí má smysl jedině tehdy, je-li zavedena globálně). Švédsko je proti proto, že mezi lety 1984-1991 mělo daň z finančních transakcí zavedenu (byť byla vázána pouze na transakce uskutečněné na jeho území, ne na konkrétní švédské subjekty) a jejím hlavní výsledkem bylo to, že většina zásadních finančních operací se tehdy ze Švédska přesunula právě do Londýna.

Z nestátních aktérů se proti dani postavil např. CFA Institute, sdružující profesionály zabývající se investicemi, který v závěrech svého šetření mezi svými členy konstatoval, že pozitivní přínos zavedení daně bude zanedbatelný a ještě dojde k zatížení koncových uživatelů finančních služeb. Zavedení daně z finančních transakcí výhradně v EU podpořilo jen 5 % členů CFA Institute, kteří se do šetření zapojili. Pokud již daň zavádět, pak minimálně na úrovni zemí G20 – a i tuto variantu podpořilo jen 44 % respondentů.

Postoj ČR

ČR zavedení daně z finančních transakcí nepodporuje. V tomto smyslu se dlouhodobě a konzistentně vyjadřují jak předseda vlády Petr Nečas, tak ministr financí Miroslav Kalousek. Argumentují tím, že EU by z mnoha důvodů neměla získat právo výběru daní (což by zavedení Tobinovy daně fakticky přineslo), nehledě na důvody, jimiž Komise předložení svého návrhu doprovodila. Např. ČR coby členský stát EU v průběhu probíhající (finanční, hospodářské a dluhové) krize svůj bankovní sektor z veřejných prostředků nepodporovala.

Na druhou stranu je třeba upozornit, že diplomatický úspěch, jejž ČR dosáhla v červnu 2010 na summitu Evropské rady tím, že odmítla zavedení tzv. bankovní daně (více v příspěvku „ČR odmítla novou bankovní daň, Daně v červnu 2010), je v současnosti, zdá se, zcela bezcenný, neboť v následujícím období se bude diskutovat primárně o dani z finančních transakcí, která v rámci EU byla a je považována vůči tzv. bankovní dani za „konkurenční (více výše v boxu „Finanční daně: dvě možnosti a jejich pro a proti).

Předpokládaný další vývoj

Rada bude o návrhu Komise rozhodovat jednomyslně. Francie hodlá na summitu G20 ve dnech 3.-4. 11. 2011 v Cannes nalézt pro obsah návrhu na zavedení daně z finančních transakcí podporu napříč státy světa (tj. nejen v rámci EU).

Nadto komisař Šemeta uvažuje – krom globálního zavedení daně z finančních transakcí – i o tom, aby byl finanční sektor zahrnut rovněž do systému odvodů DPH.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality