Institucionální záležitosti v září 2011

07.10.2011
Euroskop

Státy přijímají návrh na navýšení záchranného fondu EFSF, EP a Rada dosáhly kompromisu stran rozpočtových pravidel v eurozóně

Státy přijímají návrh na navýšení záchranného fondu EFSF

Parlamenty členských států eurozóny schvalují posílení pravomocí záchranného mechanismu EFSF, a tedy poskytnutí druhého balíku půjček Řecku.

Pozadí

Zástupci zemí eurozóny se na zasedání 21. 7. 2011 shodli, že Řecku poskytnou druhý záchranný balík v celkové výši 109 mld. €. V této souvislosti se také hovořilo o potřebě navýšit záchranný mechanismus EFSF na 780 mld. €, aby fond mohl půjčit finance v objemu 440 mld. €. Podle ministrů financí má dojít také k navýšení pravomocí mechanismu (více v příspěvku „Řecko získá druhý balík půjček, Institucionální záležitosti v červenci 2011).

Během září 2011 se v souvislosti se záchranným balíkem pro Řecko v EU objevily spekulace o navýšení záchranného mechanismu EFSF až na hodnotu 2 bil. €, a to prostřednictvím ECB, pokud by pomoc potřebovaly Itálie a Španělsko. Tento krok však prozatím nebyl potvrzen.

Klíčové body

Francie, Německo, předseda Komise José Manuel Barosso a komisař Oli Rehn na telekonferenci 14. 9. 2011 zdůraznili, že Řecko by eurozónu nemělo opouštět.

Členské státy eurozóny začaly v září hlasovat o rozšíření EFSF. Finský parlament jej ze 17 zemí schválil jako desátý (po Slovinsku, Belgii, Španělsku, Francii, Řecku, Irsku, Itálii, Lucembursku a Portugalsku). 29. 9. 2011 opatření schválil německý parlament. Německo je největším přispěvatelem do mechanismu. Namísto současných 123 mld. bude nově přispívat 211 mld. €. Návrh podpořilo 523 poslanců, 85 bylo proti a 3 se zdrželi. Kancléřka Angela Merkelová získala na svoji stranu i opoziční strany.

Hlasovat bude ještě Rakousko, Kypr, Estonsko, Malta a Nizozemsko. Nejobtížnější bude zřejmě schvalování ve slovenském parlamentu, který chce hlasovat jako poslední, patrně v polovině října.

Finsko jako jediná země eurozóny podmiňuje navýšení EFSF poskytnutím dodatečných záruk od Řecka. Uzavřelo s Řeckem dvoustrannou dohodu, která byla ostře kritizována zbývajícími členy bloku.

Aby mohla čerpat další půjčky, představila vláda Řecka 21. 9. 2011 další úsporná opatření. Chce tak vyslat signál ostatním členům eurozóny, že si chce euro ponechat. Mezi opatřeními je např. další rozšíření zdanění příjmů, krácení důchodů státních zaměstnanců o 1 200 € měsíčně, stejně jako těm, kteří odejdou do důchodu před 55. rokem věku, zrušení 30 tis. pracovních míst ve veřejném sektoru, urychlení privatizace, liberalizace regulovaných profesí, revize vybírání daní ap.

Řecká veřejnost na tento stav reagovala 22. 9. 2011 vyhlášením 24hodinové generální stávky.

Komise prostřednictvím komisaře pro regionální politiku Johanese Hahna finalizovala akční plán, aby Řecko efektivně využívalo finance ze strukturálních fondů. Řecko může do konce programovacího období v roce 2013 vyčerpat 15 mld. €. (Z peněz na období 2007-2013 doposud vyčerpalo jen 30 %.) Akční plán zahrnuje kolem 100 projektů na posílení rozvoje, vztahuje se na všechny regiony Řecka a zjednodušuje byrokratické procedury k získání dotace. Spolufinancování ze strany EU by se mělo pohybovat až ve výši 95 %.

Otázce poskytnutí další části půjčky Řecku se ve svém projevu 28. 9. 2011 o stavu Unie věnoval i předseda Komise José Manuel Barosso, který tento krok podmínil jasným a odhodlaným postojem Řecka úsporná opatření včas provést. Řecko čeká na vyplacení části půjčky ve výši 8 mld. €.

Předpokládaný další vývoj

Ministři financí eurozóny nebudou na svém zasedání 3. 10. 2011 schopni Řecku uvolnit potřebné finance, neboť budou čekat na připravovanou hodnotící zprávu Komise, MMF a ECB (tzv. trojka) o dosavadním hospodaření Řecka.

Odkazy

EP a Rada dosáhly kompromisu stran rozpočtových pravidel v eurozóně

Návrh nařízení Rady (EU) č. …/…, kterým se mění nařízení (ES) č. 1467/97 o urychlení a vyjasnění postupu při nadměrném schodku (KOM(2010)522)

Návrh směrnice Rady o požadavcích na rozpočtové rámce členských států (KOM(2010)523)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o účinném prosazování rozpočtového dohledu v eurozóně (KOM(2010)524)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o donucovacích opatřeních k nápravě nadměrné makroekonomické nerovnováhy v eurozóně (KOM(2010)525)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1466/97 o posílení dohledu nad stavy rozpočtů a nad hospodářskými politikami a o posílení koordinace hospodářských politik (KOM(2010)526)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o prevenci a nápravě makroekonomické nerovnováhy (KOM(2010)527)

Zástupci Rady a EP dosáhli 14. 9. 2011 po přibližně půl roce intenzivních jednání kompromisu stran „šestibalíku (six pack) – textů, jež mají revidovat a zpřísnit (především) Pakt stability a růstu a výrazně kvalitativně pozměnit dosavadní měnovou integraci v EU (v eurozóně) tím, že dosavadní sankční mechanismy doplní také o účinnou prevenci a do obou (prevence i sankce) zahrne rovněž legislativou dosud nepokrytou otázku „nadměrné makroekonomické nerovnováhy.

Rada kompromis, zprostředkovaný polským předsednictvím a Komisí, fakticky akceptovala na neformálním zasedání ve Vratislavi 16. 9. 2011 a v Coreperu 21. 9. 2011, plénum EP jej stvrdilo 28. 9. 2011, a uzavřelo tak dosud otevřené první čtení.

Pozadí

Návrhy Komise byly předloženy v září 2010 s cílem revidovat a věcně rozšířit dosavadní Pakt stability a růstu (zejm. nařízení č. 1466/97 a č. 1467/97), jenž fakticky požaduje plnění tzv. maastrichtských konvergenčních kriterií nezbytných pro přistoupení k eurozóně i po připojení k této měnové oblasti.

Dosavadní měnová integrace by tak měla získat chybějící ekonomický (nebo lépe řečeno fiskální) legislativou zevrubně ošetřený „pilíř a dostát tak svého pojmenování – hospodářská a měnová unie. V důsledku by měla rovněž zesílit již delší dobu patrná tendence vedoucí eurozónu směrem k určité formě federace.

Komise v září 2010 mj. navrhla, aby státy eurozóny, které překročí hranici ročního rozpočtového schodku ve výši 3 % HDP a/nebo nebudou viditelně (o 5 % ročně během 3 let) snižovat nárůst svého celkové zadlužení (tj. to zadlužení, které překročí hranici 60 % HDP), zaplatily pokutu ve výši 0,2 % HDP. Sankce měly začít platit bezprostředně (fakticky automaticky) poté, co se ukáže, že konkrétní stát uvedená kritéria porušuje (více v příspěvku „Komise chce sankce za porušení rozpočtových pravidel v eurozóně, Institucionální záležitosti v září 2010).

Zásadní komplikací se stala německo-francouzská schůzka v říjnu 2010 v Deauville, kde se obě země neformálně dohodly na prosazování z jejich hlediska příznivějšího (ne tak přísného a především politického) mechanismu (více v příspěvku „Sankce za porušení rozpočtových pravidel v eurozóně dostávají trhliny, Institucionální záležitosti v říjnu 2010), a později i německo-francouzský návrh tzv. paktu pro konkurenceschopnost (jenž byl později přejmenován na pakt pro euro). V obou případech šlo – vedle mnoha dalších méně či více formálních pokusů o řešení tzv. dluhové krize – o iniciativy, které znepřehlednily situaci i samotné legislativní procesy jak pro členské státy, tak pro Komisi a EP.

Zpravodajové příslušných textů z výboru ECON uveřejnili návrhy svých zpráv v lednu 2011 (více v příspěvku „ECON odkryl karty: takhle na porušení rozpočtových pravidel v eurozóně, Institucionální záležitosti v lednu 2011), Rada svůj tzv. obecný přístup, v němž fakticky zopakovala svou pozici artikulovanou již dříve v závěrečné zprávě pracovní skupiny předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye z října 2010, představila v březnu 2011 (více v příspěvku „Rada představila svou pozici k rozpočtovým pravidlům v eurozóně, Institucionální záležitosti v březnu 2011). Plénum EP svou pozici schválilo v červnu 2011, první čtení ale nezavršilo – s argumentem přijmout celý „šestibalík faktickým konsenzem s Radou (více v příspěvku „EP schválil svou pozici k rozpočtovým pravidlům v eurozóně, první čtení ale nezavršil, Institucionální záležitosti v červnu 2011).

Klíčové body a stav projednávání

Výsledkem kompromisu je řada ústupků vůči požadavkům EP.

Jedny z největších sporů vyvolal návrh (KOM(2010)526) mající revidovat preventivní část Paktu stability a růstu, nařízení č. 1466/97. Členské státy EU by měly i nadále sestavovat tzv. střednědobé rozpočtové cíle a každoročně Komisi zasílat stabilizační (v případě členů eurozóny) a konvergenční (v případě ostatních členů EU) programy. V budoucnu (počínaje rokem 2012) ovšem budou muset Komisi v rámci tzv. evropského semestru (procedura posuzování státních rozpočtů členských států EU; více v příspěvku „Komise zahájila evropský semestr výroční zprávou o růstu, Institucionální záležitosti v lednu 2011) zasílat každý duben i návrhy svých ročních rozpočtů a nebudou moci navýšit své výdaje v zásadě více, než činí (v percentuálním vyjádření) růst jejich HDP. Sankce za porušení uvedeného se budou týkat jen členů eurozóny. Komise nejprve vydá varování a po uplynutí 7 měsíců, nedojde-li k nápravě, uplatní – formou úročených vkladů – sankci ve výši 0,2 % HDP, pokud většina států eurozóny (nyní 9) nerozhodne jinak. Příslušná zpráva Corien Wortmann-Kool byla plénem EP přijata poměrem 354:269:34.

Co se týče „nápravné části Paktu stability a růstu, nařízení č. 1467/97, resp. návrhu KOM(2010)522, měl by se do budoucna (počínaje rokem 2012) zpřísnit tzv. postup při nadměrném schodku, tedy v situaci, kdy má členský stát EU rozpočtový deficit vyšší než 3 % HDP a jeho celkové zadlužení překračuje 60 % HDP (v současnosti je v 27členné EU 23 takových států včetně ČR). Pokud členské státy nesníží své zadlužení v průměru 0,5 % HDP v průběhu 3 let, uplatní se postup při nadměrném schodku a v případě zemí eurozóny i sankce (výjimku z tohoto pravidla by mělo představovat pouze zadlužení vzniklé v důsledku realizace důchodové nebo jiné zásadní ekonomické reformy v dané zemi, nový mechanismus by od roku 2012 rovněž neměl ovlivnit již realizované postupy při nadměrném schodku, ty by měly nejprve – nejvýše během 3 let – vypršet). Státy eurozóny by měly být sankcionovány tehdy, pokud dvakrát po sobě nenaplní doporučení Komise na snížení svého deficitu/dluhu, a to pokutou ve výši 0,2 % HDP. Pokud půjde současně o státy nerespektující své střednědobé rozpočtové cíle (viz výše), může sankce dosáhnout až 0,4 % HDP. Navíc přijdou o úroky ze svého vkladu, který právě kvůli nedodržení svého střednědobého rozpočtového cíle poskytli Komisi (viz výše). Na druhou stranu Komise bude moci k sankci přistoupit jedině tehdy, pokud se proti ní nepostaví kvalifikovaná většina členů eurozóny (tj. 12 ze 17 členů se 157 váženými hlasy z 213). Příslušná zpráva Dioga Feia byla plénem EP přijata poměrem 363:268:37.

Další z textů (KOM(2010)524) by měl počínaje rokem 2012 napomoci členské státy eurozóny sankcionovat nejen v případě nadměrného rozpočtového deficitu (viz výše), ale i v případě nadměrného celkového zadlužení (tj. nad 60 % HDP), a to ve výši 0,2-0,5 % HDP z předchozího roku. Musí se na ně ovšem již vztahovat postup při nadměrném schodku. Uvedené sankce by mělo být možné navýšit těm zemím eurozóny, které budou podvádět se statistikami týkajícími se údajů o jejich rozpočtovém schodku a/nebo celkovém dluhu. Sankce by měly nabývat podoby vratných úročených vkladů. Pokud však dotčený členský stát své celkové zadlužení nebude snižovat, měl by (nejprve) přijít jak o úrok, tak (později) o celý vklad, a to ve prospěch EFSF. (Uvedený postup by měl být nicméně po přechodnou dobu 3 let platný jen pro státy, na které se dosud nevztahuje postup při nadměrném schodku podle stávajících pravidel.) Příslušná zpráva Sylvie Goulard byla plénem EP přijata poměrem 352:237:67.

Čtvrtý z návrhů (a po výše uvedeném druhý nový, tj. nerevidující žádnou z norem původního Paktu stability a růstu; KOM(2010)527) se týká prevence (monitorování) a nápravy makroekonomických nerovnováh plynoucích z vývoje soukromého a/nebo veřejného zadlužení, cen nemovitostí, nezaměstnanosti ap. (v zásadě by tedy mělo být lhostejné, jakého charakteru tyto nerovnováhy nabudou). Počínaje rokem 2012 by měl být stát (nikoliv už striktně člen eurozóny), který nezačne během 6 měsíců sjednávat nápravu a ignoruje 2 doporučení Komise, pokutován do výše 0,1 % svého HDP, pokud se proti tomu nepostaví kvalifikovaná většina v Radě. Příslušná zpráva Elisy Ferreira byla plénem EP přijata poměrem 554:90:21.

Pátý text (KOM(2010)525) doplňuje předchozí návrh o sankce pro členské země eurozóny. Při nerespektování doporučení Komise by měl dotčený stát (počínaje rokem 2012) poskytnout (Komisi) vklad ve výši 0,1 % svého HDP. Vklad by měl být úročen, ovšem po doručení druhého doporučení (a jeho ignoraci) také přeměněn v nevratnou pokutu. V obou případech by se měly sankce uplatnit automaticky, pokud se proti nim nepostaví kvalifikovaná většina členů eurozóny (tj. 12 ze 17 členů se 157 váženými hlasy z 213). Příslušná zpráva Carla Haglunda byla plénem EP přijata poměrem 394:63:206.

Konečně poslední text (KOM(2010)523) se týká požadavků na „rozpočtové rámce, resp. stanovení statistických a rozpočtových standardů. Počínaje rokem 2014 by měly nezávisle auditované národní účty pokrývat (také) všechny (státní) agentury a veřejné korporace, měly by být uveřejňovány měsíčně (regionální čtvrtletně), s výjimkou Velké Británie by se součástí národních právních řádů měly stát maximální povolené limity rozpočtových deficitů a celkového zadlužení a rozpočtové plánování by mělo být minimálně tříleté. Příslušná zpráva Vicky Ford byla plénem EP přijata poměrem 442:185:40.

Podrobnější informace lze nalézt ve shrnujícím textu, který bezprostředně po schválení kompromisu plénem EP uveřejnila Komise.

Obecně platí, že členské státy EU (a eurozóny zvlášť) by měly sledovat přísnější fiskální disciplínu. Také by mělo dojít k všeobecnému posílení Komise, a to i v dohledu nad potenciálními makroekonomickými nerovnováhami. Na úrovni EP (resp. jeho výboru ECON) by měl začít fungovat transparentní (veřejnosti otevřený) „hospodářský dialog: členským státům, resp. jejich ministrům financí by měla být nabídnuta „možnost zúčastnit se výměny názorů (nutno nicméně poznamenat, že ve finální verzi kompromisu již nefiguruje původní slovo „dobrovolné). Zásadní změnou je také kodifikace dosud nezávazného mechanismu evropského semestru. Z hlediska postavení členských států je podstatné, že souhlasily se zavedením tzv. obrácené většiny (tj. že Rada by měla mít možnost zvrátit rozhodnutí („varování) Komise založené v zásadě na kterémkoli z textů „šestibalíku jedině v případě, že jej přehlasuje, v některých případech pouhou prostou většinou).

Kompromis podrobila kritice zejm. levice, tj. zelení, socialisté a komunisté v EP (ač řada jejich návrhů do něj byla zakomponována) s argumentem, že úsporná opatření sama o sobě neznamenají impuls pro zvýšení hospodářského růstu a zaměstnanosti. Komunisté hlasovali proti všem 6 návrhům, socialisté podpořili jen zprávu Elisy Ferreira a zelení krom ní také zprávu Vicky Ford a zprávu Carla Haglunda (socialisté se při hlasování o této zprávě zdrželi).

Předpokládaný další vývoj

Rada by mohla kompromis definitivně formálně přijmout 4. 10. 2011, patrně se tak stane ale až po nezbytných zásazích právního oddělení Rady v průběhu listopadu 2011. V praxi to znamená, že celý legislativní balík by se mohl začít uplatňovat, jak se předpokládá, počínaje rokem 2012 (resp. v případě návrhu KOM(2010)523 počínaje rokem 2014).

Debata o „hlubší ekonomické koordinaci v rámci EU by měla pokračovat i nadále. V průběhu října 2011 se např. počítá s předložením návrhu tematické zprávy předsedy Hermana Van Rompuye, o niž byl požádán v červenci 2011 (více v příspěvku „Řecko získá druhý balík půjček, Institucionální záležitosti v červenci 2011).

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality