Hana Kopecká, EUROSKOP, 12. října 2011
Podle studie je export vlastního modelu vládnutí a sociálních standardů pro roli EU ve světě nezbytný. I to je důvod, proč Brusel odsuzuje počínání Číny v Africe, ať už jde o normy životního prostředí, či pracovní podmínky. Evropa přitom zdaleka nemá na srdci jen zájmy Afričanů. Budou-li globální konkurenti odmítat unijní standardy, jako to dělají dnes, budou evropští podnikatelé v nevýhodě. Výrobní ceny jejich produktů, které na rozdíl od těch čínských takové standardy splňují, jsou proto logicky vyšší.
Evropské hodnoty netáhnou
Jak globální role Číny posiluje, žádá také větší slovo při formulaci mezinárodních vztahů na multilaterální úrovni, přirozeně nejen v Africe. Společné principy EU i z pohledu Pekingu přežitou vůdčí roli Západu proto vnímá jako omezující. Evropa se zase stále pokládá za nadřazeného hráče a dialog s Čínou chápe spíše jako jednosměrný proces, v ideálním případě zakončený úspěšnou socializací Pekingu, tvrdí studie.
Čínský zájem o africké nerosty roste. EU se to ne úplně líbí… (reprofoto)
Nejen ropná konkurence
Model čínského podnikání v Africe je čím dál pestřejší. Zahrnuje už i low-tech obory, jako oděvní průmysl, dopravu, rybolov, či potravinářství. Čína zakládá speciální ekonomické zóny např. na Mauriciu, v Angole, Ethiopii, či Nigérii s cílem zabránit protekcionismu vůči vlastním produktům.
Ve vztahu k Africe se Číňané rádi označují za předního obchodního partnera, ale jejich podíl na obchodních aktivitách Pekingu je relativně nízký; podle výzkumu ISS nakupuje Čína jen 4,67% afrického vývozu, přičemž na druhé straně jsou to jen 3%. Obchody mezi Afrikou a EU oproti tomu rostou, především díky africké ropě. Výměnou za ni unie dodává techniku, kterou Afrika potřebuje pro těžbu. Ve vztazích Pekingu a Bruselu je ropa místem střetu zájmů. Rostoucí energetická poptávka Číny se kryje se změnou ropných dodavatelů Evropy po 11. září, kdy se unie z obavy z možné energetické krize přesunula ze Středního východu do Afriky.
Podle BP Statistical Review of World Energy byla Afrika v roce 2008 druhým největším dodavatelem ropy do Evropy (po zemích bývalého Sovětského svazu:
|
Obchod Afrika – EU (mld. USD) |
1998 |
2008 |
Nárůst |
|
Afrika do EU |
39,99 |
149,96 |
376% |
|
EU do Afriky |
51,33 |
156,40 |
319% |
Zdroj: BP Statistical Review of World Energy 2008
Zatímco Čína se orientuje na subsaharskou oblast, odkud odebírá naprostou většinu ropy, priority EU už tak černobílé nejsou. Ačkoli ropu dováží převážně z arabských států, angažuje se i ve východní Africe. Súdán není členem OPEC a pomineme-li Japonsko, měla Čína v této oblasti dlouhodobě takřka monopolní postavení. To se změnilo s růstem súdánského ropného exportu, který mezi léty 1998-2008 stoupl o 300% z 0,6 na 23,7 milionů tun. Ropa je politická komodita a ke konfliktu zájmů mezi Bruselem a Pekingem dochází v Africe stále častěji. I to je důvodem, proč Evropa tamní čínské obchodní aktivity odsuzuje.
|
Odběr ropy (2008) |
Afrika celkem (mil. tun) |
Sever |
Jih a východ |
|
EU |
151,4 |
66,91% |
33,09% |
|
Čína |
53,99 |
7,79% |
92,21% |
Zdroj: BP Statistical Review of World Energy 2008
Rozděl a panuj
Ačkoli Peking s Bruselem v Africe soupeří, status konkurenta Číně dveře do Evropy nezavřel. Podobně jako další třetí země, i ona chytře využívá neshody uvnitř sedmadvacítky, kde se přou zastánci volného obchodu s protekcionisty a přizpůsobitelé s podmínkáři. Protože současný mezinárodní systém nenutí Číňany ke spolupráci s celou EU, zaměřují se na bilaterální dohody s jednotlivými členskými státy a podkopávají tak jak společnou zahraniční, tak i obchodní politiku.
Autor: Hana Kopecká, Euroskop