Petr Placák, EUROSKOP, 31. října 2011
Takřka k narozeninám Lva Davidoviče Trockého (narodil se 7. listopadu 1879 na ukrajinském venkově) vydalo nakladatelství Paseka studii Bertranda M. Patenaudea, vědeckého pracovníka Hoover Institutu ve Stanfordu, o tomto předním činiteli bolševické revoluce.
Trockij, nejbližší spolupracovník Lenina za bolševické revoluce v Rusku, byl podle názorů některých historiků vůbec její hlavní mozek. Po smrti vůdce bolševiků Lenina ale podlehl v boji o moc se Stalinem. V roce 1927 byl vyloučen z komunistické strany, vykázán na periferii a posléze donucen odejít do exilu, do Turecka, Paříže a Norska, odkud byl na nátlak Moskvy vypovězen, aby nakonec našel útočiště až za oceánem.
Mexičtí levičáci, malíři Diego Rivera a jeho žena Frida Kahlo, mu u levicového prezidenta Lázara Cárdenase vyjednali v Mexicu asyl. Frida Kahlo manželům Trockým poskytla rodinný dům ve vilové čtvrti Coyocán, na předměstí Mexico City. Po ideové a zřejmě i osobně laděné roztržce Trockého s Riverou v roce 1939 poté, co měl mít Trocký románek s Fridou Kahlo (o celé této historii viz film Julie Taymor Frida, kde hlavní roli ztvárnila Salma Hayek), se revolucionář v dubnu 1939 přestěhoval do jiného domu v Coyocánu, který se mu ovšem stal osudový.
Trockij se snažil z Mexica vybudovat celosvětovou protistalinskou internacionálu a velký generalissimus si něco podobného pochopitelně nemohl nechat líbit. Rozkaz z Moskvy zněl: Odstranit Trockého jakýmkoli možným způsobem. V květnu 1940 zaútočila na Trockého dům v Coyocánu skupina mužů vedená mexickým stalinistou, malířem Davidem Alfarem Siqueirosem. I když ložnici domu doslova rozstříleli, Trockij se svou ženou jako zázrakem útok přečkali bez úhony, když se stačili schovat pod postel.
„Dělnická třída se může přiblížit k socialismu jedině za cenu velkých obětí, s vypětím všech sil, za cenu své krve a svých nervů.
Druhý pokus o atentát už byl ale úspěšný. Španělský komunista Ramón Mercader, agent NKVD vystupující jako novinář, Trockého v nestřeženém okamžiku uhodil do hlavy cepínem. Mercader byl v Mexicu odsouzen na dvacet let vězení, po svém propuštění pobýval nějakou dobu v Československu a nakonec skončil v SSSR, kde mu bylo uděleno vyznamenání hrdina Sovětského svazu.
Úderem cepínu ale Trockého role světového revolucionáře neskončila. Po své smrti se stal Trocký jednou z ikon západního intelektuálního levičáctví, a my se můžeme ptát, zda právem. Trocký byl bezpochyby jedním z největších a nejfundovanějších (pochopitelně) kritiků stalinismu, stranické byrokracie a stalinské praxe, ale sám jako velitel Rudé armády proslul nemilosrdností a krutostí.
Na prvním místě u něho byla ideologie a vše ostatní muselo jít stranou. Kritizoval tak Leninův projekt Nové ekonomické politiky (NEP), který v době hluboké hospodářské krize povoloval v zemědělství některé tržní prvky. Trockij odmítal jakékoli prvky kapitalismu, byť jen na přechodnou dobu, proti kterým stavěl absolutní platnost státního plánu, který měl určovat veškerý chod ekonomiky země s důrazem na maximálně možnou centralizaci. Trockij si socialistickou ekonomiku představoval jako válečné tažení, průmyslové oblasti měly být organizovány jako vojenské divize a v nejdůležitějších výrobních odvětvích chtěl zřídit speciální úderné oddíly, které měly svým nasazením a represemi hnát průmyslovou výrobu k maximálnímu výkonu.
Mexický policejní důstojník ukazuje novinářům Mercaderovu vražednou zbraň, 28. srpen 1940. Foto Ap
Stalin ovšem hleděl na Trockého-ideologa přezíravě. Jeho zkušenost bandity mu přikazovala rozhodovat se podle momentální potřeby, co bylo podle něj v dané chvíli výhodné – pokud mu ovšem mozek zrovna nezastřela jeho paranoia. Trocký byl narozdíl od Stalina na sto procent komunista. Ve svém spisu Zrazená revoluce měl pravdu, že Stalin bolševickou revoluci ukradl. Otázka ovšem je, zda by bolševické Rusko pod vedením Trockého nezažilo ještě větší hrůzovládu než za Stalina, i když se to jeví jako skoro nemožné. Trockého inteligence, ideová neústupnost, chladnokrevnost, cyničnost a lhostejnost k osudu celých lidských společenství byla ovšem směsí vskutku ďábelskou. Trockij si podle všeho představoval zemi jako jeden obrovský koncentrák.
Díky Mercaderovi se o výše uvedeném můžeme jen dohadovat. Velmi dobře nám však k tomu poslouží právě vydaná Patenaudeova práce, která je založena na důkladném studiu pramenů. Je to vůbec první monografie o této klíčové postavě bolševismu, která byla vydána v češtině.
Frida Kahlo, Autoportrét se Stalinem. – Další drb. Diego se už rozhádal se Čtvrtou (internacionálou; pozn. aut.) a poslal do háje toho ‚všiváka‘ Trockého. Ještě vám o celé patálii povím osobně. Frida Kahlo v dopise přátelům 17. března 1939
Autor: Petr Placák