29.11.2011
Euroskop
Podle francouzského prezidenta Sarkozyho a dalších vrcholných evropských politiků pokud padne euro, padne i evropský projekt, který zajišťuje mír a stabilitu kontinentu. Mohl by opravdu konec měnové unie rozpoutat nacionalistické vášně a vést k ničivé válce podobně jako hospodářská krize ve 30. letech 20. století? Komentátor Financial Times Gideon Rachman tvrdí, že ne, a nabízí 3 důvody proč.
Po pádu banky Lehman Brothers v roce 2008 celý svět prohlédl, že představa, že „věci mohou jít pouze k lepšímu je mylná, píše Rachman. Otázkou zůstává, jak špatný směr můžou události nabrat, dodává.
Ponaučení z 30. let 20. století zní, že globální hospodářská deprese oslabuje demokracie, vede k posilování extremistických politických sil a zvyšuje riziko mezinárodních konfliktů. Mnoho okolností nasvědčuje tomu, že by se události 30. let v Evropě mohly opakovat – objevuje se nová generace nacionalistických politiků, roste napětí v Evropě a celosvětová ekonomická situace se zhoršuje. Přesto podle Rachmana Evropa k válce nesměřuje.
Prvním důvodem je samotná zkušenost 30.let, která politiky odvádí od toho, aby opakovali stejné chyby. Například čínské tvrzení o nutnosti mírového růstu podle Rachmana nevyplývá z ničeho jiného než ze znalosti ohromných chyb, kterých se dopustilo imperiální Japonsko.
Věrohodným je i argument, že 66 let míru mezi hlavními velmocemi a rozvinutými zeměmi po roce 1945 je odrazem pokroku civilizace, spíš než šťastného období historie.
Posledním důležitým rozdílem oproti 30. letům je mnohem vyšší míra bohatství Evropanů. I když mnoho lidí může přijít o úspory či o zaměstnání, velmi pravděpodobně se nepropadnou do krajní nouze jako tisíce Američanů a Evropanů ve 30. letech. Nebudou proto tolik náchylní k hlasům extremistů. Ukázaly to mimo jiné nedávné volby ve Španělsku. Přestože je v něm 22 procent nezaměstnaných, drtivě zvítězila středo-pravicová strana.
Autor: Euroskop
