Marie Bydžovská, EUROSKOP, 13.1. 2012
Prezident Sarkozy využil téma daně z finančních transakcí v předvolebním boji. Zpoždění v zavádění daně z finančních transakcí je podle Sarkozyho, který v průzkumech veřejného mínění výrazně ztrácí popularitu, „neakceptovatelné.
Sarkozyho předvolební téma
Minulý pátek Sarkozy potvrdil, že jeho vláda usiluje o zavedení této daně ještě před dubnovými prezidentskými volbami. Pokud to bude nutné, udělá tento krok i osamocena. Ještě předtím, v novoročním projevu, jí označil za jednu ze svých tří priorit vedle snížení nákladů na zaměstnávání a školení pro nezaměstnané.
Daň má dva hlavní cíle. Jednak by měla zpomalit finanční trhy, které se podle mnohých „utrhly ze řetězu a navíc má zapojit finanční sektor do nesení nákladů na řešení krize. Tyto dva cíle však mohou jít proti sobě. Podobně jako v případě zvýšení spotřební daně z pohonných hmot může nastat situace, že zavedení daně omezí finanční transakce a výběr daně bude výrazně nižší, než úřady očekávají.
Komise počítá s výnosem 57 miliard eur
Na podzim Evropská komise navrhla, že finanční transakce zahrnující derivátové produkty budou zdaněny ve výši 0,01 % a ostatní finanční transakce ve výši 0,1 %. Výtěžek z těchto daní by se stal příjmem evropského rozpočtu. Komise odhaduje, že celkové příjmy by vynesly 57 miliard eur ročně.
Zásadně se proti zavedení daně z finančních transakcí staví Londýn, sídlo největšího evropského finančního centra s názvem City. Není divu, jelikož i podle výpočtů Komise by většina z 57 miliard získaných z nové daně pocházela z Británie – mezi 62 až 72 procenty. V oblasti daňové politiky musí Evropská unie rozhodovat jednomyslně, a proto je mnohem pravděpodobnější, že finanční daň bude zavedena pouze ve státech eurozóny.
Paradoxně s návrhem zavést daň z finančních transakcí přišel poprvé Brit John Maynard Keynes. V roce 1936 tímto způsoben chtěl omezit finanční spekulace. V roce 1972 na něj navázal Američan James Tobin, který zavedením 1procentní daně na finanční transakce zamýšlel snížit kolísání měnových kurzů. Později se tzv. Tobinova daň stala jedním z hlavních požadavků levicových ekonomů.
Známým zastáncem této daně je nositel Nobelovy ceny za ekonomii Josef Stiglitz. Pro německý deník Frankfurter Allgemeine se vyjádřil, že „pokud Německo, Francie, Španělsko a Itálie zavedou společně daň na finanční spekulace, bude fungovat.
Hrozí úprk finančníků z Evropy
Tobinova daň má ale i mnoho odpůrců. Především v případě, že by byla zavedena pouze v EU, či dokonce jen v eurozóně. Zásadní námitkou proti jejímu zavedení je snížení konkurenceschopnosti evropských investorů a hrozící odchod finančníků z Evropy do jiných finančních center. Částečně chce takovému vývoji Evropská komise zabránit tím, že navrhla, aby byly transakce zdaněny na základě sídla účastníků transakce a ne místa, kde byla transakce provedena.
Nebezpečí odlivu investorů do zahraničních destinací se potvrdilo při zkušenosti Švédska, které zavedlo daň z finančních transakcí v roce 1984. Výnosy z daně byly pouze minimální, protože finančníci přesídlili ze stockholmské burzy do zahraničí. Vrátili se až, když v roce 1991 vláda daň zrušila.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop