Marie Bydžovská, EUROSKOP, 17.1. 2012
Zpráva o snížení ratingu Francie a dalších zemí není překvapením, stejně jako krach rozhovorů o podílu soukromých věřitelů na snížení řeckého zadlužení, píše Münchau. Přesto jsou obě události důležité, protože ukazují mechanismus, který bude vévodit nejpravděpodobnějšímu vývoji v roce 2012, dodává komentátor.
Eurozóna se dostala do spirály, kterou zahájilo snížení ratingu následované hospodářským poklesem, rostoucím dluhem a dalším snížením ratingu. Recese již začala a podle Münchau je možné, že Řecko bude muset brzy vyhlásit neschopnost splácet závazky a odejde z eurozóny.
Evropský záchranný fond EFSF je nedostatečný a čelí hrozbě snížení ratingu, protože jeho hodnocení je odvozeno od hodnocení států, které jej financují. Ačkoliv snížení francouzského ratingu není překvapením, státy eurozóny nemají připravený žádný alternativní plán, snad jen několik nouzových řešení. Možná zahájí předčasně činnost stálého záchranného fondu ESM. To ale značně zatíží již tak napjaté rozpočty členských států, kritizuje Münchau.
S&P snížila rating Francie a Rakouska, ale ne dalších zemí s nejlepším ratingem – Německa a Nizozemí. Zvýšila tím očekávání možného rozdělení eurozóny. Německo také zůstává jedinou velkou zemí platící eurem s nejlepším ratingem AAA, což podle komentátora posílí jeho postavení v neprospěch Francie.
Politici v paralelním vesmíru
Reakce politiků na rozhodnutí ratingové agentury svědčí o tom, že žijí v nějakém „paralelním vesmíru. Angela Merkelová tvrdí, že urgentní reakcí musí být přijetí fiskálního kompaktu. Jinými slovy, ať se děje cokoliv, správnou odpovědí je vždycky zpřísnění úspor. Jenomže na vnitřní nerovnováze eurozóny má podíl i soukromý sektor. Přijetí fiskální úmluvy je správný krok, v současnosti je to ale přinejmenším „irelevantní odvrácení pozornosti, poznamenává Münchau.
Podle německého ekonoma byl prosincový evropský summit poslední šancí zahájit restrukturalizaci eurozóny. Její součástí mělo být zavedení společných dluhopisů, společného rozpočtu a režimu, který by řešil vnitřní nerovnováhy. Namísto toho se summit shodl pouze na vyrovnání rozmařilých národních rozpočtů. Kancléřka Merkelová tím dosáhla svého cíle, ale systém eurozóny se dále rozkládá.
Eurozónu podle Münchaua nemůže zachránit ani Evropská centrální banka (ECB). Podařilo se jí sice předejít zamrznutí trhu s úvěry, nicméně ani přísun velkého množství likvidity nevyřeší nerovnováhy v makroekonomickém vývoji. Ty podle autora komentáře nevyřeší ani ekonomické reformy, i když jsou nezbytné.
Eurozóna se dostala do bodu, kdy jediným řešením je vznik centrální fiskální autority s pravomocí vybírat daně a rozdělovat příjmy napříč měnovou unií. To je ale politicky neprůchodné, uzavírá Münchau.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop