20.01.2012
Euroskop
Vývoj středoevropských stran a politických systémů po roce 1990 byl hlavním tématem jednoho z panelů zahajující konference Centra středoevropských studií, společného pracoviště vysoké školy CEVRO Institut, Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR.
Z výzkumu zaměřeného na vládní koalice v České republice, Slovensku, Polsku a Maďarsku vyplynulo, že nejčastějším vládním uspořádáním ve středoevropském regionu po pádu Železné opony byly ideově spřízněné koalice, které získaly minimální většinu v parlamentu. Na druhém místě se umístily menšinové koalice. Výsledky studie, která se věnovala problematice vytváření vládních koalic ve středoevropském prostoru po pádu komunistických režimů, představil politolog Stanislav Balík
Maďarská výjimka, polská nestabilita
Výše zmíněný vývoj vyplývá z poměrných volebních systémů, pro které se rozhodly všechny státy tzv. Visegrádské čtyřky. Mírně se od zbylé trojice odlišuje pouze Maďarsko, které si zvolilo sice poměrný volební systém, nicméně s většinovými prvky. Z toho částečně pramení i jeho odlišný vývoj. Pouze v Maďarsku vzešla z voleb jednobarevná vládní koalice, a to v roce 2010.
Nejméně stabilní byly vládní koalice v Polsku. Od pádu komunistického režimu se v zemi vystřídalo již 19 vlád, které v průměru byly v úřadu pouze 427 dní. Pro porovnání v České republice od sametové revoluce úřadovalo jen 11 vlád s průměrnou dobou vládnutí 666 dní, v Maďarsku se vystřídalo 9 vlád a na Slovensku 12. Zajímavé je i to, že oproti západní Evropě v zemích V4 nevznikla žádná oficiální velká koalice, pouze tzv. opoziční smlouva v České republice.
Křesťanské a konzervativní strany ve střední Evropě
Vývojem konzervativních a křesťanských stran v regionu se zabýval Ladislav Mrklas. Tyto strany podle něj lze rozdělil do skupiny, která preferuje centristickou linii a do skupiny, která se více přiklání k zdůrazňování národní linie. Nicméně ani toto rozdělení neplatilo pro jednotlivé strany po celou dobu jejich existence.
Jednotlivé křesťanské a konzervativní strany v regionu prošly v uplynulých dvaceti letech více či méně výrazným vývojem. Jako příklad Mrklas uvedl Maďarskou občanskou unii známou pod zkratkou Fidesz. V 90. letech začínala jako velmi liberální strana a poté se postupně nakláněla ke konzervativnímu pojetí politiky. Slovinská sociálně demokratická strana zase nejdříve hledala své místo v levicovém politickém spektru, ale později začala směřovat doprava a stala se součástí politického středu.
Politolog se zabýval i otázkou, proč se žádné z těchto stran nepodařilo napodobit německý model, kde křesťansko-demokratická strana se stala hegemonem pravicového politického spektra. Podle Mrklase je to tím, že ve středoevropském regionu mají tyto strany silnou pravicovou alternativu v národně-konzervativních či v liberálních stranách. Navíc je těžké oslovit velkou část voličů s tématy, které silně akcentují katolické prvky.
Činnost Centra středoevropských studií byla zahájena v říjnu 2011. V rámci jeho působení spolupracují vysoká škola CEVRO Institut, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR v oblasti základního a aplikovaného výzkumu, při koncipování a řešení vědeckovýzkumných projektů a při výuce vysokoškolských studentů.
Autor: Euroskop
