23.01.2012
Euroskop
V souvislosti se zamýšleným referendem v otázce přistoupení ČR k eurozóně často zaznívá tvrzení, že jde o postup neobvyklý, ba nestandardní a v Evropě bezprecedentní. Není to pravda. Podobnou cestu zvolilo v minulosti Švédsko.
Švédsko si v rámci vyjednávání o Maastrichtské smlouvě nezajistilo trvalou výjimku z povinnosti přijmout jednotnou měnu euro. Tu mají ze všech 27 členů EU pouze Dánsko a Velká Británie. Přesto se Švédsko rozhodlo neúčastnit se měnové unie od jejího počátku. Stejně jako Česká republika se k eurozóně připojí až poté, co splní konvergenční kritéria. Tomu se zatím Švédsko vyhýbá, jelikož se neúčastní systému ERM II.
Švédská vláda se rozhodla obrátit se v otázce přijetí eura na občany. 23. ledna 2003 předložila zvláštní zákon o referendu s otázkou, zda si občané přejí přijetí eura či nikoli. Z ústavněprávního hlediska se jednalo o tzv. konzultační referendum, jehož výsledek sice nebyl pro švédský parlament závazný (tj. švédský Riksdag se mohl rozhodnout nebýt vázán výsledkem všelidového hlasování), avšak v souladu s ústavní kulturou a zvyklostmi této země byl názor vyjádřený občany respektován.
14. září 2003 Švédové v referendu euro 55,9 % hlasů odmítli, přičemž účast v referendu byla vysoká, přes 82 % oprávněných voličů. Švédsko je nyní v podobné právní pozici jako ČR – ze Smlouvy vyplývá závazek přijmout euro, avšak není specifikováno, kdy přesně by se to mělo stát.
Pokud jde o financování kampaně, rozhodla se švédská vláda pro specifický přístup, když trvala na tom, aby švédští občané byli informováni o důsledcích přijetí eura ze všech možných úhlů. Za tím účelem bylo vyčleněno 42 miliónů švédských korun (SEK), které obdržela kampaň ANO a 48 miliónů SEK, jež obdrželi odpůrci přijetí eura pro jejich kampaň NE.
Autor: Euroskop
