Cristina Sampaio, Expresso, 15. 2. 2012 (převzato z Presseurop)
Ten, kdo včera sledoval záběry z pravidelné bitvy mezi demonstranty a řeckou policií na známém náměstí Ústavy a slyšel zprávy o protichůdných reakcích řeckých politických stran na nový balík úsporných opatření, dojde zcela jistě k závěru, že nejsme Řecko.
U nás vládne politický konsenzus, na němž se podílí 80 % poslanců. Podařilo se dosáhnout sociální dohody směřující k uskutečnění reforem trhu práce, které požadovala trojka [EU, ECB, MMF], jmenovitě zpružnění pravidel při propouštění zaměstnanců. Vláda se se svými sociálními partnery dohodla na snížení počtu svátků a dnů pracovního klidu. Byly sníženy dávky v nezaměstnanosti. Byl novelizován zákon o nájemném [snazší vystěhování neplatících nájemníků, možnost zvýšit nájem, rušení regulovaných nájmů]. Státní podíly v energetických podnicích EDP (Energias de Portugal) a REN (Rede Eléctrica Nacional) získali Číňané. To vše (a ještě mnohem více) proběhlo bez velkých nepokojů a otřesů, tím méně pak bylo přítomno násilí.
Portugalsko není Řecko
Vzhledem ke všem těmto důvodům Portugalsko není Řecko. Ne všichni jsou však o tom přesvědčeni. Zejména se začíná šířit obava, že Portugalsko nebude s to vrátit se v roce 2013 na trhy. V tomto směru byl poučný důvěrný rozhovor mezi ministry financí Německa a Portugalska, který omylem natočila stanice TVI. Sám Wolfgang Schäuble v něm naznačil možnost provést v záchranném programu pro Portugalsko dodatečné úpravy a svému protějšku zaručil, že Německo na ně přistoupí. Kuriózní je, že tato indiskrétnost viditelně stačila k tomu, aby se trhy uklidnily a úroková sazba portugalských dluhopisů klesla.
Nedělejme si ale iluze. Myšlenka, že všechno půjde hladce, která se tu začíná šířit, je nebezpečná, protože existuje mnoho faktorů, které nemáme pod kontrolou. Tak jako například bankrot Řecka a jeho odchod z eurozóny. Nebo ještě hlubší hospodářská recese v Evropě, než s jakou se dnes počítá.
Není žádných pochyb o tom, že pokud stát, který byl kolébkou západní demokracie, zbankrotuje, bude Evropská unie hledat jiný příklad, který by dokázal, že politika úsporných opatření vedená trojkou je úspěšná. Portugalsko by se tímto dokonalým příkladem mohlo stát.
Cesta plná kamení
Musíme být ale připraveni na to, že od nás naši partneři budou před tím, než nám poskytnou další díl pomoci, požadovat nové oběti. Chceme-li vědět jaké, není nic snazšího, než nahlédnout do deseti přikázání, které trojka předložila k podpisu řeckým stranám.
Vidíme tak, že jsme ještě nebyli vyzváni ke snížení minimální mzdy (v Portugalsku 485 eur, v Řecku 750 eur), ke zrušení třináctých a čtrnáctých platů v soukromém sektoru, k omezení placené dovolené, ani k propouštění ve státní správě.
Posedlost snížením Taxa social única [příspěvek zaměstnanců a podniků na sociální pojištění] se zatím nijak nekonkretizovala. To, že trhy soudí, že Portugalsko není Řecko, je skvělá zpráva. Ale mezi představou, že do klidného přístavu vede cesta jako do Damašku, a nikoliv stezka plná kamení, je velký rozdíl.
Autor: Cristina Sampaio, Expresso (převzato z Presseurop)