Marie Bydžovská, EUROSKOP, 23.2. 2012
Komentátor deníku Financial Times Wolfgang Münchau vysvětluje pro Euroskop příčiny krize eurozóny a navrhuje její řešení.
Je nově vyjednaný fiskální pakt krokem správným směrem?
Je to jako plastická operace, nebyl vůbec potřeba. Jeho opatření bylo možné prosadit současnou legislativou. Mohl by přitom způsobit škody – nutí země, aby byly méně flexibilní v době, kdy je třeba udělat opak. Například může donutit Španělsko příliš přiškrtit rozpočet.
Zadlužení EU je nižší než americké nebo japonské. Proč se tedy svět bojí nejvíce o krizi v eurozóně?
V eurozóně se totiž nejedná o krizi státních dluhů, ale krizi chybějící koordinace. Celkové zadlužení eurozóny není tak vysoké. Chybějící koordinace ale v některých případech vedla k takovému nárůstu státního zadlužení, že jej země nejsou schopné splácet. Například Španělsko, které je krizí silně postižené, bylo rozpočtově zodpovědné. Vznikla v něm ale obrovská bublina na privátním trhu, která vedla k soukromému zadlužení, z kterého se stal bankovní dluh. A ztráty bank na sebe vzal stát.
Co je hlavní příčinou krize?
Krize eurozóny pramení především z nerovnováh v privátním sektoru. Máme decentralizované politiky – každá země má vlastní sazby daně, systém regulace, atd.. Proto bylo možné, aby německé banky financovaly bublinu na španělském realitním trhu. Peníze, které posílaly banky ze severní Evropy na jih, zvedly původně podhodnocené ceny, což přineslo těmto bankám velké zisky. Vytvořily tím ale bublinu, která když praskla, zanechala po sobě mnoho lidí s obrovskými dluhy. Ty se přesunuly do bankovního sektoru a poté do státního zadlužení a vedly k současné dluhové krizi.
Nemůžeme ji vyřešit, protože nemáme žádný centrální rozhodovací mechanismus. Existuje sice Evropská centrální banka, ale nemáme společného ministra financí a fiskální instituci, pouze skupinu navzájem nesouhlasících lidí. Nebyli jsme schopni krizi vyřešit, a protože jsme jí nechali dále růst, jsme nyní ve velmi obtížné situaci.
Je zajímavé, že říkáte, že kořeny krize jsou v privátním sektoru, respektive v jeho nerovnováhách. Kancléřka Merkelová často zdůrazňuje, že základním problémem je zadlužení států a špatné fiskální politiky. Je to tím, že si Angela Merkelová není vědoma příčin krize, nebo je nechce připustit?
V jakém případě mohou být přebytky obchodní bilance špatné?
Co by bylo pro Německo dražší – zachránit eurozónu nebo ji nechat padnout?
Jakým způsobem byste řešil krizi eurozóny?
Nejdříve je nutné dát Řecku realistické cíle a provést větší sestřih dluhu, na kterém se bude podílet i veřejný sektor. Politici musí jasně říci, že soukromý sektor se nyní bude podílet na ztrátách, ale další náklady ponese veřejný sektor. To je důležité pro udržení důvěry. Stejným procesem musí projít i Portugalsko.
Neznamenalo by to rozpad EU, protože eurozóna by byla oproti zbylým zemím EU-27 příliš integrovaná?
Pokud se podíváte na Smlouvy EU, stojí v nich, že měnou Evropské unie je euro. Zůstat mimo eurozónu není právně akceptovatelnou možností. Pouze Dánsko a Británie si domluvily výjimky. Ostatní země tuto možnost nemají. Očekávám, že EU a eurozóna se časem stanou jedním subjektem.
Eurozóna dříve neměla žádnou organizační strukturu kromě Evropské centrální banky, takže všechno důležité se projednávalo v EU. Když se eurozóna silněji integruje, život členů EU neplatících eurem bude obtížnější. Může to vést k tomu, že nečlenové eurozóny se rozhodnou pro přijetí eura. Z pohledu práva je možná, ale ne příliš pravděpodobná, i varianta, že k eurozóně přistoupí i Británie.
Pokud Británie nevstoupí do eurozóny, může se stát, že časem se „posune“ pryč z EU?
Je to otázka domácí politické volby, zda Britové budou považovat přínosy členství za větší než výhody plynoucí z vystoupení z EU. Reálná je i varianta, že se Británie stane pouze částečným členem EU („semi-detached member“), nebo EU opustí a přesto zůstane součástí vnitřního trhu.
Nevíme, jak bude probíhat ekonomická obnova. Možná, že britská současná pozice nebude udržitelná. Může se stát dokonce i to, že ve vzdálené budoucnosti Británie přijme euro. Není jednoduché existovat s flexibilním měnovým kurzem na okraji takové velké oblasti jako eurozóna. Politická nálada se může změnit a můžou se rozhodnout připojit k euru. Ale očekával bych to tak v horizontu 10 až 20 let.
Záleží na tom, z jakého pohledu se díváte. Británie má sice větší dluhy, ale má i více možností, jaké politiky může provádět. Francie je vázaná politikami eurozóny. To je cena, kterou platí za to, že není úplně suverénní zemí. Británie má vlastní centrální banku, která může tisknout peníze. Evropská centrální banka se jako věřitel poslední instance nechová. Nebezpečím tisku peněz je ale to, že může vést k inflaci.
Nebylo by pro Francii lepší mít vlastní měnovou politiku?
Bylo by lepší, kdyby Evropská centrální banka aktivněji pomáhala euru.
Můžou eurozóně pomoci hospodářsky rychle rostoucí země tzv. skupiny BRIC (Brazílie, Rusko, Indie, Čína)?
A co zvýšení prostředků Mezinárodního měnového fondu? V ČR se o něm vedla vzrušená diskuze. Podle guvernéra České národní banky nic nevyřeší. Jaký je Váš názor?
Může Řecko opustit eurozónu?
Řecko je v pátém roce recese, vystoupení z eurozóny by mu asi nepomohlo. Mohlo by to naopak vést ke katastrofě. Nemyslím si, že Řecko odejde, protože nebude mít jinou možnost. Byla by to politická volba. Asi by to vedlo k podobným následkům jako pád Lehman Brother.
Je to možné, ale není to velmi pravděpodobné. Určitě méně než 50 procent.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop