Marie Bydžovská, Euroskop, 2. 3. 2012
Dánský expert na vztahy Evropy a Číny Jonas Parello-Plesner z think tanku European Council on Foreign Relations v rozhovoru pro Euroskop ukazuje, jakou roli může hrát Čína v záchraně eurozóny a nastiňuje budoucnost vztahů EU a Číny. Jonas Parello-Plesner se v Praze zúčastnil kulatého stolu organizovaného Asociací pro mezinárodní otázky (AMO) ve spolupráci s Europe China Research and Advice Network (ECRAN).
Pro jednotlivé firmy jsou vítané jako každé jiné peníze. Nemusíme mít velké obavy. Obezřetní musíme být vůči investicím, které přinášejí státem vlastněné podniky. Objevují se totiž otazníky ohledně jejich správy a řízení a vazby na komunistickou stranu. Čím více se Čína bude angažovat, tím více otázek se vynoří. Podobné to bylo před dvaceti lety, kdy se Evropané obávali japonských investic. V případě Číny ale vyvstává více neznámých kvůli státní kontrole systému.
Je hospodářský růst Číny na úkor zemí Západu?
Západní spotřebitelé měli po dlouhou dobu levnější zboží, protože jej dováželi za nízké ceny z Číny. Znamenalo to ale i stěhování pracovních míst do Asie. Čínská práce je levná, protože Číňané pracují v nedůstojných podmínkách za nízké mzdy, což zvyšuje konkurenceschopnost jejich zboží. Navíc Čína manipuluje s měnovým kurzem. Podhodnocená měna jí přináší komparativní výhodu, na což dlouhodobě poukazují Spojené státy americké.
Bude Čína zachráncem eurozóny?
Pokud posloucháte, co říkají čínští vůdcové, tak čekají řešení vzešlé z Evropy. Evropa si musí vyřešit problémy a splnit domácí úkoly sama. Čína má obrovské finanční rezervy, a proto může být součástí řešení; ať skrze Mezinárodní měnový fond, přispěním do záchranného fondu eurozóny či v rámci bilaterálních vztahů. Neměli bychom ale od Číny čekat příliš moc.
Obejde se ale eurozóna bez čínských peněz?
Stále jsou v EU země, které mají stejně jako Čína přebytek běžného účtu, například Německo. Evropský problém je především otázkou vnitřní politické solidarity. Číňané si kladou otázku, proč by měli poskytovat finance, když si země vzájemně provázané uvnitř EU nepomohou sami. Evropa sama musí přijít s řešením, především vůdčí rolí Německa. To je zásadní podmínka zapojení Číny.
Mnozí experti ale tvrdí, že je i čínským zájmem, aby krize eurozóny byla vyřešena.
Pro Čínu je vývoj v Evropě důležitý, protože tam směřuje velká část jejího exportu. Pokud se Evropa dostane do recese, což se nyní zdá velmi pravděpodobné, ovlivní to čínský vývoz. V tomto ohledu je v čínském zájmu, aby se Evropa ekonomicky vzpamatovala. Neočekávám ale, že Peking bude na záchranu eurozóny investovat velkou část svých devizových rezerv. To je jiná věc.
Jak hodnotíte poslední summit EU-Čína konaný 14. února? Zklamalo Vás to, že Peking neslíbil žádnou konkrétní částku na pomoc Evropě?
Nemůžeme očekávat od každého evropsko-čínského summitu převratná rozhodnutí. Summit se konal na den svatého Valentýna, ale žádná láska mezi dvěma partnery ani nevznikla, ani se neztratila. Číňané veřejně slíbili budoucí pomoc, ale ne konkrétní částku. Neřekli navíc ani to, kolik již investovali do dluhopisů států eurozóny, což nezveřejňuje ani EU.
Co si myslíte o nedávné cestě kancléřky Merkelové do Číny? Není koncentrace Německa na obchodní vztahy s Čínou pro zbytek Evropy nežádoucí?
Německo tvoří největší díl ekonomických vztahů s Čínou. Téměř polovina evropského vývozu do Číny pochází z Německa. Merkelová se navíc v dluhové krizi ukázala jako de facto lídr Evropy. Číňané proto hodně naslouchají německému hlasu. V určitém smyslu se vyvíjí zvláštní vztah Číny a Německa. Otázkou zůstává, zda to Německo využije k užitku celé Evropy nebo jen pro vlastní užitek.
Co si myslíte Vy?
Minulý rok jsme viděli některé negativní znaky, například v otázce Libye, kde se (německý ministr zahraničí) Westerwelle nepřipojil k většině Evropy a spolupracoval s Čínou ve skupině, která se zdržela hlasování. Tento rok byla Merkelová relativně konsistentní s evropským postojem v širokém spektru otázek od lidských práv po obchod a investice. Až budoucnost ukáže, jak Německo využije tuto novou páku ve vztazích s Čínou.
Má Evropská unie společnou politiku vůči EU nebo s Čínou jednají především jednotlivé členské státy?
Stále více jsou zásadní bilaterální vztahy – to je jeden z definujících elementů vzešlých z krize. Tyto vztahy jsou budovány oboustranně. V Číně vzrůstá důraz na investice v Evropě, a proto Peking mnohem více pěstuje vztahy s jednotlivými zeměmi nebo firmami. Některé evropské země zase nevyhledávají pomoc pouze v Bruselu, ale obrací se i na Peking.
Není to chybou? Nepotřebuje EU mít vůči Číně jeden hlas?
Byl by to nejlepší scénář. Existují nové oblasti, v kterých musí EU s Čínou vyjednávat společně jedním hlasem. Jsou to otázky, které před pěti lety nebyly tak důležité a o kterých se musí mluvit jedním hlasem. Jedná se například o investiční politiku, finančnictví a další. Úspěchem by bylo, kdyby z Evropy vycházely různé hlasy, které by ale vydávaly stejnou zprávu.
Jak hodnotíte aktivity Číny v rozvojovém světě, především úsilí o zisk nerostných surovin?
Pozitivním aspektem je to, že se na trh dostane více surovin a sníží se tím jejich cena. Negativní stranou jsou podmínky rozvojové pomoci. Peking nemá stejné požadavky jako EU co se týče lidských práv nebo dobrého vládnutí. Africkým zemím to dává možnost přiklonit se k čínské nabídce a vyhnout se nutnosti dodržovat Evropou požadovaná lidská práva.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop