Stefan Schultz, Der Spiegel, 5.3. 2012 (převzato z Presseurop)
Není tomu tak dávno, co firma Q-Cells platila za energetický koncern budoucnosti. Dříve byla největším výrobcem solárních panelů na světě. Dokonce i během finanční krize platila za továrnu na peníze a kandidáta na německý burzovní index Dax. Kolem továren ve městě Bitterfeld-Wolfen, v bývalé těžební oblasti hnědého uhlí ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, vzniklo takzvané Solar Valley, pojmenované podle kalifornského centra technologií Silicon Valley.
Již nějaký čas se ale ve Slunečním údolí stmívá, s bankrotem Q-Cells zažívá svou zatím nejtemnější hodinku. Energetickému koncernu budoucnosti hrozí, že se stane energetickým koncernem bez budoucnosti. V roce 2011 utrpěla firma Q-Cells ztrátu 846 milionů eur, Solar Valley teď hrozí velké propouštění, stále tam ještě pracuje mnoho ze zhruba 2200 zaměstnanců Q-Cells.
Pro německý solární průmysl je tato insolvence dalším šokem. Je to již čtvrtý velký bankrot, který poukazuje na rozsáhlou krizi v této branži a který zároveň ukazuje, jak se německé solární koncerny stávají závislými na asijské konkurenci. A to i přes miliardové dotace. Je ironií, že se tak děje zrovna teď, kdy se solární energie pozvolna stává konkurenceschopnou. A rány přicházejí stále rychleji.
V prosinci 2011 bankrot vyhlásili dva velikáni této branže: berlínská firma Solon a společnost z města Erlanger Solar Millennium. U Solonu převzala jádro obchodu indická firma Microsol, z tehdy téměř tisíce zaměstnanců jich zůstalo nadále zaměstnáno zhruba 400. Bankrot firmy Solar Millennium se dotkl tisíců drobných investorů. V březnu 2012 oznámily insolvenci další firmy, [jako například] společnost Scheuten Solar, která před devíti lety představila ve Freiburgu největší solární modul světa.
Německá solární krize se týká především firem, které udělaly špatná obchodní rozhodnutí. Firmy sice zjistily, že se trh rekordním tempem mění, na změnu ale reagovaly pomalu nebo příliš váhavě. Podpora solární energie byla velmi účinným politickým prostředkem, jak rozvinout nové ekotechnologie, teď ale na rychle dozrávajícím trhu ztrácí velmi rychle na významu. Důvodem není ani tak fakt, že vláda podporu snížila – podpora by firmy, které udělaly chyby v managementu již před lety, stejně nezachránila.
Nejlepším příkladem je právě Q-Cells, firma začala teprve v létě 2011 přesunovat větší části své produkce do Malajsie. Přitom bylo již tehdy jasné, že němečtí producenti nejsou schopni s těmi asijskými udržet krok. Varování se objevovala již v předcházejících letech. Solární panely jsou totiž po technologické stránce relativně jednoduché na výrobu i lehce kopírovatelné.
I když je výroba z velké části strojní, v zemi, jako je Čína, je v továrně téměř vše finančně výhodnější – od stavebních kamenů až po uklízecí personál. Solární průmysl je teď navíc v Pekingu velkou prioritou, vláda poskytuje mnoha výrobcům velmi výhodné půjčky.
Firmy jako Q-Cells, které vsadily na sídlo v Německu, byly již roky bez šance, jen konkurenci dlouho nepocítily v plné síle. Důvodem byl drastický nárůst poptávky v letech 2009 až 2011 díky dotacím na solární energii. Poptávka rostla tak rychle, že i firmy, které byly v prodeji na zadních pozicích, dokázaly prodat velké množství svých panelů.
A právě tento dotační boom se v minulých letech stal německým solárním firmám osudným. Velká poptávka totiž podpořila masovou produkci panelů, a to hlavně v Číně. Jen v roce 2011 spadly ceny za moduly o 30 až 40 procent – tedy mnohem rychleji, než jsou Němci schopni stlačit výrobní náklady. V tomto roce se rovněž očekávají velké poklesy cen. Náskok Asiatů před Němci roste, v roce 2008 pocházelo z Číny jen 33 procent celosvětové produkce, minulý rok to bylo již 57 procent. Německá spolková vláda solární dotace k 1. dubnu výrazně snížila.
Ze střednědobého hlediska by konkurence mohla postihnout i další oblasti německého solárního sektoru. Například firmy jako Centrotherm, které konstruují stroje na výrobu solárních panelů. Vývoj těchto strojů je sice komplexnější, ale na veletrzích tohoto odvětví, jako například Intersolar, představuje již teď své produkty stále více asijských výrobců.
Přesto ale budou existovat firmy, které nevyužily vysokých dotací jen k tomu, aby zbohatly, ale aby vyvinuly konkurenceschopný obchodní model. To se týká například firmy Juwi, která projektuje velké solární parky a novým zaměřením na větrnou energii si vytvořila druhý stabilní základ. Kromě toho vzniknou na německém solárním trhu nové obchodní oblasti, především v sektoru služeb. Například firmy, které převezmou správu solárních parků, nebo přímí obchodníci, kteří pomohou provozovatelům elektráren prodat proud na burze. V německém Solar Valley ale asi brzy téměř všechna světla zhasnou.
Autor: Stefan Schultz, Der Spiegel (převzato z Presseurop)