Petr Placák, EUROSKOP, 5. března 2012
Podle posledních agenturních zpráv získal exprezident Vladimír Putin v nedělních prezidentských volbách v Rusku přes šedesát procent hlasů. Byl tak zvolen do čela země už v prvním kole voleb.
Při ohromné ruské státní mašinérii, která měla – na rozdíl od opozice – k ruce veškerá hlavní média včetně televize, bylo vítězství Putina předem jasné a šlo jen o to, jak moc exprezident zvítězí. Mluvíme-li ovšem o volbách, musíme mít na paměti, co na jejich adresu prohlásil šéf druhé nejsilnější parlamentní strany komunista Zjuganov, který ve volebním klání skončil druhý hluboko za Putinem: „Nemohu tyto volby nazvat ani čestnými, ani spravedlivými, ani úctyhodnými. Neuznáváme tyto volby, považujeme je za nelegitimní, nečestné a neprůzračné. Podobně volby vidí i neparlamentní opozice, která své kandidáty do voleb ani nemohla vyslat.
Vedle „tradičních nedostatků ruského volebního systému se rovněž tradičně před volbami vyskytl teroristický čin, respektive díky bdělosti tajných služeb bylo odhaleno zabijácké komando, které mělo Putina zlikvidovat. I když by to vypadalo, že podobné s železnou pravidelností se objevující předvolební reklamy nemohou na voliče už zabírat, na ruském venkově „vražedným komandem ohrožený Putin bezpochyby několik procent získal. Konec konců odhalení komanda je jistě civilizovanější postup, než bylo rovněž předvolební zahájení války Čečensku, nebo teroristický útok na obytné domy v Moskvě.
Určité zlidštění postupů kremelské politiky bylo možno vysledovat i v reakcích moci na předvolební demonstrace opozice. Chvíli to sice vypadalo, že Kreml použije proti demonstrantům obušky, nakonec ale režim couvl a rozhodl se proti opozičním akcím postavit vlastní mítinky. I když na ně byli lidé mimo jiné sváženi autobusy z venkova a dostávali za účast na nich často zaplaceno, bylo to de facto poprvé v ruských dějinách, co se takto na náměstích střetly názory různých provládních a opozičních politických proudů.
Umí Putin zvolit? foto čtk
K opravdovému střetu a lámaní chleba může ovšem dojít až po volbách. Opozice, rozzlobená ještě z volebních podvodů během prosincových voleb do státní dumy, se už nechala slyšet, že volby neuzná. Jak se bude situace vyvíjet v nejbližších měsících, nám napoví hned příští víkend, kdy organizátoři hnutí Za čestné volby svolali protestní shromáždění na moskevskou Poklonnou horu, odkud chtějí vyrazit do centra města.
Putin má dvě možnosti: buď zasáhne proti protestujícím silou a nebo se bude snažit s nimi dohodnout na nějakém kompromisu. Leccos v tomto ohledu naznačil už ve svém projevu na shromáždění příznivců na Manéžním náměstí, kde Putin oznámil své vítězství, ačkoli byla dosud sečtena jen třetina všech hlasů, a hned také začal vyhrožovat: Nedopustíme rozvrat ruské státnosti a žádné politické provokace!
Jenže Rusko potřebuje modernizaci jako sůl, a ta se bez otevření se světu neobejde. Pokud se bude Putin snažit udržet status quo hospodářského zaostávání, přičemž bude spoléhat na silové resorty, může velmi rychle promrhat zbytky„ekonomického zázraku v podobě drahé ropy, který ho kdysi dostal na vrchol popularity. I když bude mít Putin k ruce svého mouřenína Medveděva, kterého udělá premiérem, aby ho pak mohl obětovat, hospodářské potíže mohou být tak velké, že nakonec skončí sám.
Za týden budeme o malinko chytřejší.
Autor: Petr Placák