Zemědělství a rybolov v březnu 2012

10.04.2012
Euroskop

Evropský tribunál anuloval rozhodnutí Komise požadující po nových členech pokutu za nadlimitní zásoby

Evropský tribunál anuloval rozhodnutí Komise požadující po nových členech pokutu za nadlimitní zásoby

Rozsudek tribunálu (osmého senátu) 29. března 2012. Česká republika proti Evropské komisi. Zemědělství – Společná organizace trhu. Věc T­248/07

Evropský tribunál, což je nižší instance Soudního dvora EU v Lucemburku, vydal 29. 3. 2012 rozsudky v případech T-243/07 (Polsko vs. Komise), T-247/07 (Slovensko vs. Komise), T-248/07 (Česká republika vs. Komise) a T-262/07 (Litva vs. Komise). Rozsudek se ve všech případech týkal žaloby zmíněných členských států proti EK, která jim udělila finanční pokutu spojenou s požadavkem na likvidaci přebytků a nadlimitních zásob některých zemědělských a potravinářských produktů, které se dle Komise na území těchto států nacházely v době jejich přistoupení k EU v roce 2004. Soud ve všech případech rozhodl ve prospěch členských států a požadavek Komise zrušil.

Pozadí

ČR byla v rámci této kauzy ze strany EK vyměřena pokuta ve výši 12 288 mil. € za nadlimitní množství určitých druhů potravin, které se nacházely ve skladech na jejím území v okamžiku vstupu do EU. Konkrétně se jednalo o maso (především drůbeží), konzervované ovoce (např. ananas), konzervované houby, rýži a další komodity. Komise se ve svém požadavku odvolala na nařízení č. 1972/2003 o přechodných opatřeních týkajících se obchodu se zemědělskými produkty v souvislosti s přistoupením 10 nových členských států, které bylo přijato ještě před vstupem zemí východního rozšíření. Nařízení se opíralo o tehdy platné znění Smlouvy o založení Evropského společenství a o konkrétní články Smlouvy o přistoupení České republiky, Estonska, Kypru, Lotyšska, Litvy, Maďarska, Malty, Polska, Slovinska a Slovenska a Aktu o přistoupení. Nařízení hovoří o „přebytečných zásobách, které nejsou součástí „obvyklých zásob státu. Měly pocházet z produktů dovezených do nových členských států (ze 3. zemí před vstupem, ještě za nižší cla) nebo mělo jít o zboží pocházející z těchto států. Pojem se vztahoval i na produkty určené na trh nových členských států. Předpis nařizoval inventuru těchto zásob v obavě, že mohou být příčinou narušení společné organizace trhů. (ČR a další nově přistupující státy by se dle příslušného nařízení mohly snažit toto přebytkové zboží po vstupu do EU zlikvidovat či vyvézt na náklady společného rozpočtu, což by EU ve výsledku poškodilo). Za účelem zabránění takovému vývoji nařízení umožňovalo Komisi v případě zjištění těchto přebytkových množství konkrétních produktů vyměřit pokuty.

3 roky probíhala revize údajů a dat dodaných členskými státy. Docházelo tak k úpravě původně vyčíslených pokut, které v případě ČR původně dosahovaly výše téměř 50 mil. €, zatímco v konečné sumě se ustálily na hodnotě cca 12,3 mil. €. Některé členské státy, jež měly původně platit pokuty až v řádu několik stovek tisíc eur, dokonce na základě prováděných výpočtů skončily na nule a byly od pokuty osvobozeny (případ Maďarska). Zmíněný postup, který krátce po vstupu do EU zaskočil řadu nových členských států, vyvolal mnoho otázek, do jaké míry vyčíslené požadavky skutečně odpovídají míře porušení evropského práva a do jaké míry je celý proces transparentní.

ČR a spolu s ní i 3 další členské státy se nakonec rozhodly, že proti požadavku EK podají žalobu u ESD.

Klíčové body a stav projednávání

Evropský tribunál po několikaletém rozhodování verdikt Komise z roku 2007 anuloval. V rozsudku ESD odmítl výklad Komise, že požadovaná pokuta je jakousi kompenzací ze strany těchto států za výdaje, které by musela na vývoz či odstranění těchto nadlimitních zásob vynaložit EK ze společného rozpočtu. EK se hájila ve sporu tím, že nadlimitní zásoby by měly být odstraněny na náklady příslušných členských států, které porušily Akt o přistoupení, a za tím účelem mají zaplatit příslušnou částku odpovídající nákladům na likvidaci přebytků.

Tribunál naproti tomu poukázal na skutečnost, že „nadlimitní zásoby ve výsledku vůbec nemusely na vnitřním trhu způsobit nerovnováhu. Vzhledem k tomu, že byly po vstupu členských států do EU absolvovány vnitřním trhem, nemusely být ničeny ani vyváženy prostřednictvím subvencovaného vývozu. Odstraněné těchto přebytků navíc mohlo vést k nárůstu poptávky po příslušných komoditách na vnitřním trhu a zahladit tak možné negativní účinky spojené s existencí těchto nadlimitních zásob. Dle verdiktu tribunálu tak vnitřní trh ve výsledku měl schopnost eliminovat přechodnou nerovnováhu a možné ztráty. Podle výroku také neexistoval důvod k takové interpretaci Aktu o přistoupení, která by za účelem dosažení příslušného cíle vyžadovala uplatnění takových opatření, jako jsou finanční pokuty. Částku, kterou Komise požadovala, proto soud označil spíše za platbu, kterou Společenství tímto způsobem přímo vyžaduje pro svůj rozpočet od nových států, nežli za kompenzaci, na kterou by Společenství mělo mít opodstatněný nárok.

ČR byly přitom spolu s Polskem vyměřeny pokuty nejvyšší, přesahující 12 mil. €. Slovensko mělo zaplatit cca 3,6 mil. € a Litva 3,2 mil. €.

Pozice ČR

Ministr zemědělství ČR Petr Bendl v tiskovém prohlášení komentoval verdikt jako významný úspěch, který je výsledkem dlouholetého úsilí Ministerstva zemědělství i Ministerstva zahraničních věcí. Poukázal přitom na skutečnost, že soudní spor trval celých 5 let.

Česká strana byla přitom podle prohlášení od počátku přesvědčena o neoprávněnosti požadavku EK a upozorňovala v žalobě nejen na nepřiměřenost zvolených opatření, ale také na netransparentní postup Komise.

Předpokládaný další vývoj

ČR vyměřenou pokutu Unii již zaplatila. EK stanovila na pokuty čtyřletý splátkový kalendář, přičemž ČR částku uhradila do roku 2010. Ministerstvo zemědělství ji nyní tedy hodlá po EU na základě rozsudku požadovat zpět.

Komise se naproti tomu může proti rozsudku odvolat, a to k Soudnímu dvoru EU do 2 měsíců od jeho oznámení.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality