Filip Tuček, 18.5. 2012, psáno pro Euroskop
Španělská vláda předložila rozpočet s nejtvrdšími škrty v moderní demokratické postfrankistické historii. Tlak, pod kterým vznikl, označili někteří španělští komentátoři za „tak velký, že ostatní záležitosti vypadají jako nedůležitá maličkost. Rajoy si od začátku dobře uvědomuje obtížnost úkolu, který před ním stojí a jeho veřejná vyjádření často nemají daleko k churchillovským projevům o „krvi, potu a slzách.
Nejhlubší škrty v moderní historii
Rozpočet krátí státní správě příjmy o závratných 17 %. Ušetřeny nezůstanou žádné rezorty, citelně zasažen bude zejména rezort zahraničních věcí. Opatření má pomoci k plánovanému snížení rozpočtového schodku z 8,5 % HDP na přijatelnějších 5,8 %.
Mariano Rajoy musel škrtání po nátlaku z Bruselu maximálně urychlit. Evropská centrální banka považuje španělskou vládou předložený rozpočet na rok 2012 za uspokojivý. Jak ale dodal Jörg Asmussen z vedení banky, který byl dříve hlavním ekonomickým poradcem Angely Merkelové, „je žádoucí, aby se další úsporná opatření uváděla vchod co nejrychleji a měla tak výrazný dopad na stav španělského hospodářství ještě v roce 2012.
Banky trápí hypotéky
Španělské banky žily a žijí především díky příjmům z hypoték. Jejich objem narůstal úměrně boomu na trhu s nemovitostmi, který umožnila podhodnocená úroková sazba, která dovolovala nereálný příliv likvidity a investic do stavebnictví.
Prudký pokles v odvětví způsobil úpadek i v mnoha navazujících oblastech, což dostalo do problémů se splácením hypoték soukromé osoby i firmy. Španělským bankám tak chybí potřebný kapitál a čelí existenční hrozbě, kterou může vyřešit příliv likvidity ze zahraničí. Rajoy ji zatím odmítá.
„Můj hlavní cíl, je zachránit Španělsko před intervencí Evropské centrální banky, řekl premiér španělským novinářům po představení nového rozpočtu. Hrozba vnějšího zásahu však nad zemí visí jako Damoklův meč.
Reforma pracovního trhu, zlost odborů
Krize způsobila zánik obrovského počtu pracovních míst v důsledku prudkého oslabení objemu stavebních zakázek. Pracovní místa nebylo možno udržet ani v desítkách dalších navazujících odvětví. Španělským problémem je hlavně rigidní pracovní zákoník, který zaměstnavatelům nesmírně ztěžuje (a prodražuje) možnost propustit zaměstnance.
Cestu z této začarované uličky má přinést navrhovaná tvrdá reforma pracovního trhu. Pokud vstoupí v platnost, budou mít lidé, kteří pracovali méně než 12 měsíců nárok pouze na dvacetidenní výplatu. Ostatní pak po odchodu dostanou zaplaceno 33 dní za každý odpracovaný rok. Strop představuje výše dvouletého platu.
Není divu, že představitelé odborů hovoří o demontáži základních zaměstnaneckých práv. Desetitisícové demonstrace a březnová generální stávka tvoří kolorit dosavadního vládnutí kabinetu Mariana Rajoye.
Boj s krizí zůstává na prvním místě
Rajoy má v parlamentu absolutní většinu a i po mnoha letech ve vrcholné politice stále disponuje neposkvrněnou pověstí. Do příštích voleb, které budou za tři a půl roku má široký prostok k hledání efektivních opatření pro cestu Španělska z krize. Na této cestě ho ale zřejmě čeká i řada volebních porážek v regionech. Naposledy v březnových volbách v Andalusii pro jeho Lidovou stranu hlasovalo o 430 tisíc voličů méně, než v celostátních volbách.
Autor: Filip Tuček, psáno pro Euroskop