Petr Placák, EUROSKOP, 21. května 2012
Minulou středu začal v Haagu před Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii proces s někdejším vrchním velitelem bosenskosrbské armády Ratkem Mladičem, přezdívaným balkánský řezník.
Mladič je obviněn ze všech tří hlavních zločinů, které spadají pod mezinárodní tribunál: z válečných zločinů, ze zločinů proti lidskosti a z genocidy, kterých se měl dopustit během války v Bosně v letech 1992- 1995, přičemž obvinění z genocidy se týká masakru ve Srebrenici, kde jeho jednotky v červenci 1995 postříleli 7000 Muslimů. Pokud ho soud shledá vinným, hrozí mu doživotní vězení.
I když Haagský tribunál obvinil Mladiče už v roce 1995, generál si spokojeně žil dál zcela veřejně v Bělehradě pod ochranou režimu prezidenta Miloševiče. Teprve když v roce 2000 donutily mohutné demonstrace Miloševiče přiznat porážku v prezidentských volbách a odstoupit, začal se Mladič ukrývat. I tehdy se ovšem spekulovalo o tom, že srbská tajná služba ví, kde se nachází. Před soud v Haagu nakonec ale doputoval nejen jeho ochránce Miloševič, či bosenskosrbský vůdce Radovan Karadžič, který byl dopaden v roce 2008 v Bělehradě, kde žil pod falešnou identitou léčitele. I když Mladič unikal ještě další tři roky, nakonec spadla klec i v jeho případě – byl zadržen loňského května v Lazarevu na severu Srbska.
Kritici mezinárodních tribunálů, a obzvláště toho pro bývalou Jugoslávii, tvrdí, že jde o nástroj velmocenské politiky, jehož pravidla určují vítězi. Mladič v tomto duchu kdysi obvinil Západ, že jeho stíhání je účelové a prohlásil, že půjde do Haagu, „jakmile se tam dostaví američtí generálové, kteří vedli válku ve Vietnamu, a britští, kteří válčili na Falklandských ostrovech.
Ratko Mladič, bývalý vládce nad životem a smrtí na lavici obžalovaných. Foto AP
Je nepochybné, že mezinárodní trestní tribunály, respektive jejich ustavení má politický rozměr. To ovšem automaticky neznamená jejich delegitimisaci. V každém případě je vždy nutno vážit nejen následky, ale i příčiny, nejen prostředky, ale i cíle. Válečných zločinů se za druhé světové války nepochybně dopustili i Spojenci. Kdyby však byli souzeni na jedné lavici spolu s nacistickými zločinci, stala by se z historie nebezpečná fraška, kde bojují všichni proti všem a v rámci toho je vše dovoleno.
Při zřízení mezinárodních trestních tribunálů se vychází z toho, že v autoritativních, polodemokratických či populistických režimech, které operují s vyhraněným nacionalismem, nelze odpovědné osoby postavit před soud – na rozdíl od „civilních demokracií, kde je vláda kontrolována opozicí, nezávislou justicí a tiskem. Je to universální, nadnárodní nástroj k omezení vlád demagogů a populistů, kteří zneužívají národní suverenitu způsobem, který omezuje práva vlastních občanů a nakonec ohrožuje i mezinárodní společenství.
Autor: Petr Placák