Pedro Rodríguez, ABC, 8.6. 2012 (převzato z Presseurop)
V dubnu zde dochází k radikálním změnám. V dubnu 1974 nastolila Karafiátová revoluce demokracii. A v dubnu 2011 byla socialistická vláda premiéra Josého Sócratese, následujíc kroky Irska a Řecka, nucena požádat Evropskou unii o záchranu.
Následující měsíc se tato žádost o pomoc zhmotnila v podobě tzv. „bailoutu ve výši 78 miliard eur. Kapitál s úrokem kolem 4 procent, rozdělený na splátky a podmíněný celou řadou zásadních a bolestivých reforem. Úkol dát do pořádku veřejné finance země, aby byla schopná vrátit se v září 2013 na trhy, leží na bedrech trojce složené z Mezinárodního měnového fondu, Evropské komise a Evropské centrální banky, jejichž představitelé se v rámci kontrolní mise pravidelně sjíždějí do Lisabonu.
Jedna ze zmíněných inspekcí proběhla tento týden. Čtvrtá v řadě za uplynulý rok, kdy jsou Portugalci pod dohledem trojky. Tento druh auditu závazků znamená dvoutýdenní rozmístění mladých odborníků s notebooky, kteří dohledávají čísla, termíny a dokumenty. Styky na politické úrovni mají mezitím na starosti tři vysocí funkcionáři: Abebe Selassie (MMF), Jürgen Kröger (EK) a Rasmus Rüffer (ECB).
Vyměnili jsme nůžky za motorovou pilu
„V ostatních zemích by se už na letišti setkali s protesty, ale naše nátura je jiná, my nejsme jako Španělé, vysvětluje sociolog Jorge de Sá, který již řadu let provádí každý měsíc výzkum vývoje portugalského veřejného mínění.
Ekonomický novinář a zástupce šéfredaktora prestižního týdeníku „Expresso Nicolau Santos mluví v souvislosti s omezenými protesty, které byly v Portugalsku v uplynulém „záchranném roce, během nějž se konaly volby, změnila se vláda a byla zavedena nucená ekonomická opatření, evidovány, o „tichém hněvu. João Cantiga Esteves, jeden z ekonomů, kteří se nejvíc vyjadřují k portugalské krizi, tvrdí, že existuje nepsaný společenský konsenzus o tom, že trojka je „nezbytná pomoc a příležitost udržet při životě všechny reformy, které jednotlivé vlády nebyly schopné uskutečnit.
Tento konformismus však neznamená, že by Portugalsko během uplynulého roku nenashromáždilo dostatek důvodů ke zpěvu svého nejtklivějšího „fada. Úsporná opatření a omezení nařízená trojkou s cílem snížit veřejný deficit, který v roce 2010 překročil 9 procent portugalského HDP a který by měl letos dosáhnout 4,5 procenta, přímo zasáhla každodenní život Portugalců. „Vyměnili jsme nůžky za motorovou pilu, říká mladá polyglotka na náměstí Rossio v centru Lisabonu.
I přes nejnižší mzdy – protějšky španělských „mileuristů (lidí s příjmem tisíc eur měsíčně) vydělávají na téhle straně hranice při troše štěstí 560 eur – obětí stále přibývá od chvíle, co vláda loni rozhodla zavést zvláštní 50procentní daň z vánočních prémií všech Portugalců, jejichž příjem převyšuje 485 eur měsíčně, tedy ekvivalent minimální mzdy. V tom okamžiku přestala být krize a ekonomická opatření pouhou teorií. K tomu se přidaly škrty v dalších oblastech: ve zdravotnictví, ve školství, ve veřejné dopravě. Navíc bolestivé zvýšení daní, DPH dosahující až 23 procent.
Přestože podmínky záchranných opatření sjednala s trojkou odstupující socialistická vláda, jejich zavedení má na starost nový kabinet v čele s premiérem Pedrem Passosem Coelhem. Jde o nejmladší a nejméně početnou portugalskou vládu od Karafiátové revoluce. Čtyři z jedenácti ministrů jsou bez politické příslušnosti, počínaje ministrem financí, Vitorem Gasparem, který letos na jaře potvrdil, že penzisté a funkcionáři se dočkají všech vánočních a letních prémií, které jim byli v současné době zrušeny, nejdříve v roce 2018.
Portugalsko by mohlo jít příkladem
Kritici vlády trvají na tom, že ta je ve snaze zvýšit tempo a dosah požadovaných opatření přísnější než samotná trojka. Jediný záměr trojky, který portugalská vláda odmítla, je v současnosti snížení sociálního poplatku, kterým za každého zaměstnance přispívají podniky do pokladnice portugalského sociálního zabezpečení. Kabinet Passose Coelha ostatně získává v pravidelných kontrolách uplatňování „MOP nejlepší hodnocení. Ačkoliv nezbytnost, aby bylo Portugalsko příkladným pacientem, je součástí velké diskuze o hranicích úsporných opatření, která se v Evropě vede.
Navzdory splnění všech požadavků zůstává portugalská ekonomika v kritickém stavu. Tento rok se očekává návrat HDP na 3,1 až 3,5 procent a bezprecedentní míra nezaměstnanosti přesahující 15 procent, v případě mladých až 36 procent. Poměr mezi dluhem a portugalským HDP byl v době zavedení záchranných opatření 107 procent, tímto tempem však dosáhne ke konci „bailoutu, tedy v září 2013, 118 procent.
Podle profesora Cantigy Estevese se problémy Portugalska liší od irského bankovního neštěstí a řeckých lží o jeho dluhu. V případě Portugalska je klíčové, že „portugalská ekonomika vzrostla v posledním desetiletí na roční průměr 0,7 procent a celková veřejná i soukromá spotřeba stagnuje v neudržitelné zadluženosti.
Co se týče sporu příkladného pacienta a potřeby druhé záchrany, tvrdí sociolog Jorge de Sá s ironií vlastní jeho krajanům: „Řekněte mi, prosím vás, kdy MMF vyléčil nějakou demokracii. Nicola Santos, zástupce šéfredaktora týdeníku Expresso je jedním z těch, kteří jsou přesvědčeni, že druhá záchrana je nevyhnutelná: „Potřebujeme víc času, víc peněz a lepší podmínky.
Autor: Pedro Rodríguez, ABC (převzato z Presseurop)