Vnitřní trh v červnu 2012

03.07.2012
Euroskop

Komise hodlá v EU zavést fakultativní jednotnou elektronickou identifikaci, Komise chce, aby vznikla „bankovní unie“, Komise chce „lépe spravovat“ vnitřní trh a posílit sektor služeb, ECON se vyjádřil k další regulaci ratingových agentur

Komise hodlá v EU zavést fakultativní jednotnou elektronickou identifikaci

Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on electronic identification and trust services for electronic transactions in the internal market (COM(2012)238)

Komise 4. 6. 2012 předložila návrh, jenž by měl umožnit používat elektronický podpis pro přeshraniční transakce a plně využít elektronickou identifikaci na jednotném digitálním trhu.

Pozadí

V současnosti je z relevantní legislativy v platnosti pouze směrnice č. 1999/93 o elektronických podpisech. Na jejím základě sice vznikl právní rámec pro elektronické podpisy, právní úpravy jednotlivých členských států se však vzájemně liší; podle Komise „je prakticky nemožné realizovat (levné – pozn. aut.) elektronické transakce se zahraničím. Totéž platí pro důvěryhodné služby, jako jsou elektronická časová razítka, pečetní systémy a doručování i ověřování pravosti přes internet.

Nový návrh by měl napomoci uvedené problémy vyřešit. Komise předpokládá, že členské státy aktivně využijí možností, jež jim nová norma nabídne. Vychází z toho, že do relevantního projektu STORK (ale i dalších pilotních projektů) se zapojilo 17 členských států.

Návrh odkazuje také na Akt o jednotném trhu (více v příspěvku „Single Market Act ,tlačí‘ EP i Komise, Vnitřní trh v dubnu 2011), akční plán elektronické veřejné správy na období 2011-2015 z prosince 2010, tzv. plán stability a růstu z října 2011 či tzv. digitální agendu pro Evropu z května 2010.

Klíčové body

Fyzické osoby (studenti, občané, již se žení/vdávají, podávají daňové přiznání ap., pacienti ap.) i právnické osoby (společnosti usilující o veřejné zakázky ap.) by měly mít prostřednictvím národních elektronických identifikačních systémů (fakultativně, tedy pokud se tak jejich členské státy rozhodnou) přístup k veřejným službám jiných států EU, které elektronické identifikační systémy také používají.

Nařízením by měl rovněž vzniknout vnitřní trh pro přeshraniční využívání elektronického podpisu a souvisejících on-line důvěryhodných služeb tak, že se zajistí fungování těchto služeb přes hranice a jejich právní postavení bude rovnocenné tradičním postupům vyžadujícím dokumenty v listinné podobě.

Vzhledem k tomu, že Komise správně odhaduje, že její krok může budit kontroverze (přestože by měl být primárně technický, posilující právní jistotu), v příslušné tiskové zprávě vyjmenovává, čeho by se nové nařízení nemělo týkat.

Nemělo by:

  1. zavazovat členské státy EU k zavedení vnitrostátních (elektronických) průkazů totožnosti ani by nemělo zavazovat jednotlivce k získání takových průkazů;
  2. zavádět evropský identifikační systém nebo jakoukoli unijní databázi;
  3. umožňovat sdílení osobních údajů s jinými stranami nebo jej vyžadovat.

Předpokládaný další vývoj

Komise odhaduje, že legislativní proces, následně doplněný o přijímání prováděcích aktů a/nebo aktů v přenesené pravomoci, potrvá 1-2 roky. O návrhu by měla spolurozhodovat Rada s EP.

Odkazy

Komise chce, aby vznikla „bankovní unie

Proposal for a Directive of the European Parliament and of the Council establishing a framework for the recovery and resolution of credit institutions and investment firms and amending Council Directives 77/91/EEC and 82/891/EC, Directives 2001/24/EC, 2002/47/EC, 2004/25/EC, 2005/56/EC, 2007/36/EC and 2011/35/EC and Regulation (EU) No 1093/2010 (COM(2012)280)

Komise 6. 6. 2012, 14 dní před summitem G 20 v Los Cabos, předložila rozsáhlý, více než 170stránkový návrh mající do budoucna zajistit, aby členské státy nemusely z veřejných prostředků saturovat banky, jež se v průběhu finanční krize dostaly do potíží kvůli nedostatku likvidity. Ve výsledku by měla vzniknout faktická „bankovní unie, postavená nejen na řadě předchozích, ale především na očekávaných budoucích krocích (viz také zde).

Pozadí

V období od října 2008 do října 2011 schválila Komise opatření státní podpory určené finančním institucím (např. Fortis, Anglo Irish Bank či Dexia) v hodnotě 4,5 bil. € (což odpovídá 37 % HDP EU), jejich ztráty přesto dosáhly takřka 1 bil. €. Jak konstatuje sama Komise: „Takto se zabránilo rozsáhlým úpadkům bank a narušení ekonomiky, ale zhoršený stav veřejných financí dopadl na daňové poplatníky a nepodařilo se vyřešit otázku, jak přistupovat k velkým mezinárodním bankám, které se potýkají s problémy.

Předložením konkrétního legislativního návrhu Komise navázala na svá tematické sdělení z října 2009 a října 2010.

Klíčové body

V budoucnu by měly mít úřady (národní a zejm. unijní EBA) nástroje, aby zasáhly buď dříve, než se problémy projeví, nebo v počátečních fázích, jestliže k problémům (např. porušení pravidel Basel III; více v příspěvku „Komise uveřejnila návrhy na implementaci dohody Basel III v EU, Vnitřní trh v červenci 2011) již dojde. Pokud by se finanční situace banky přece jen zhoršila tak, že by ji nebylo možné zachránit, „kritické funkce banky by mělo být možné zachovat, přičemž náklady na restrukturalizaci a řešení problémů bank směřujících k úpadku by neměly jít na vrub daňových poplatníků, ale vlastníků bank (akcionářů) a věřitelů.

Navrhované nástroje by tedy měly být rozděleny na pravomoci trojího typu – (1) prevence, (2) včasný zásah a (3) řešení problémů, přičemž se zhoršující se situací by měl být zásah ze strany úřadů razantnější.

Pokud jde o prevenci, banky by měly mít vypracovány plány ozdravných postupů. Orgány nesoucí odpovědnost za řešení problémů bank by také měly připravit plány řešení problémů obsahující varianty, jak se vypořádat s bankami a/nebo bankovními skupinami v kritickém stavu, přičemž by měly být oprávněny požadovat, aby banka např. změnila svou právní nebo funkční strukturu. Bankovní/finanční skupiny by rovněž samy měly moci uzavřít dohody o pomoci v rámci skupiny.

V případě včasného zásahu by orgány dohledu měly mít nadstandardní pravomoci k vynucení realizace zmíněných plánů ozdravných postupů. Kromě toho by měly mít orgány dohledu pravomoc jmenovat v bance na omezené období zvláštního (externího) manažera.

Pokud by žádný z uvedených kroků nevedl k požadovanému výsledku, tj. přiblížil by se úpadek banky, orgány dohledu by měly převzít řízení instituce a (podle Komise) „spustit rozhodující opatření k řešení problémů s využitím harmonizovaných nástrojů a pravomocí, jež budou jednotné v celé EU. Mezi ně by měly patřit (1) prodej (části) obchodních činností banky jiné bance; (2) vznik zdravé „překlenovací banky, jež by byla následně prodána; (3) odepsání pohledávek, při kterém by došlo k rekapitalizaci banky s tím, že nároky akcionářů by byly znehodnoceny nebo rozmělněny a pohledávky věřitelů by se snížily nebo přeměnily na akcie (tzv. bail-in); (4) rozdělení zdravých a toxických aktiv k vyčištění rozvahy banky (tento nástroj by ale měl být pouze doplňkem předchozích 3 nástrojů).

Financování všech operací, pokud nebudou k dispozici prostředky na trhu, by mělo být zajištěno prostřednictvím „fondů k řešení problémů, které by měly získat příspěvky od bank úměrně jejich závazkům a rizikovým profilům. (K financování z veřejných prostředků by se mělo přistupovat až po vyčerpání všech jiných možností, zejm. bail-inu.)

Fondy by měly v průběhu 10 let získat prostředky odpovídající 1 % pojištěných vkladů všech participujících bank/bankovních skupin (což ovšem znamená – ve světle dnešních problémů bank – cca jen 100 mld. €). Na jejich financování by se měly podílet i vnitrostátní fondy k řešení problémů, zejm. s cílem poskytnout finanční prostředky na řešení problémů bank, které působí přeshraničně. Dalším zdrojem fondů k řešení problémů by měly být prostředky, které jsou již k dispozici v 27 (národních) systémech pojištění vkladů (dle směrnice č. 94/19).

Sporné body a pozice ČR

Vznik „bankovní unie v souvislosti se zhoršující se situací bank ve Španělsku, ale i dalších zemích podporuje krom Komise (v základních parametrech) např. také ECB či MMF.

ČR podle premiéra Petra Nečase hodlá být při vyjednáváních o „bankovní unii spíše proti. Podle jeho názoru dohled nad bankami v ČR kvalitně vykonává ČNB. Stejný názor zastává např. i ČBA, jež podle ČTK tvrdí, že z bankovní unie by se stala „další nákladová položka pro banky a zátěž pro klienty, což by mohlo jít proti zájmům ekonomického oživení.

Je nicméně možné, že předložený text v Radě a/nebo EP dozná ještě řady (podstatných) změn, jak upozornilo i Ministerstvo financí ČR.

Předpokládaný další vývoj

O návrhu bude v následujícím období spolurozhodovat Rada s EP.

Očekává se, že meritorně se o něm bude na půdě institucí EU jednat nejdříve na podzim 2012, kdy by měly být předloženy i další návrhy vedoucí k „bankovní unii.

Komise tvrdí, že ustanovení výsledného textu by se mohla začít uplatňovat od 1. ledna 2015.

Odkazy

Komise chce „lépe spravovat vnitřní trh a posílit sektor služeb

Communication from the Commission to the European Parliament, the Council, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions. Better Governance for the Single Market (COM(2012)259)

Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Sdělení o provádění směrnice o službách – Partnerství pro nový růst ve službách na období 2012-2015 (KOM(2012)261)

Komise 8. 6. 2012 přijala 2 sdělení. První se týká „lepší správy vnitřního trhu EU, druhé provádění tzv. směrnice o službách.

Pozadí

Předložení obou (nelegislativních) sdělení souvisí se snahou Komise nastartovat v EU hospodářský růst za využití již přijatých legislativních norem spjatých s fungováním vnitřního trhu. Mezi nimi patří mezi nejdůležitější směrnice č. 2006/123 o službách na vnitřním trhu, neboť sektor služeb se na HDP EU podílí až 45 % – a tento podíl by mohl během následujících 5-10 let vzrůst až o 2,6 procentního bodu. „Lepší správa vnitřního trhu v pojetí Komise znamená především snížení administrativní zátěže (až) o třetinu, což by mělo znamenat sumární úspory ve výši až 40 mld. €.

Obě sdělení volně navazují na Akt o jednotném trhu, resp. 12 priorit, jež byly stanoveny v dubnu 2011 (více v příspěvku „Single Market Act ,tlačí‘ EP i Komise, Vnitřní trh v dubnu 2011).

Klíčové body

Sdělení „o lepší správě pro jednotný trh navrhuje zaměřit pozornost na odvětví s největším potenciálem růstu, jimiž mají být v období 2012-2013 odvětví služeb a sítí. Komise vyzývá členské státy, aby se v těchto oblastech zavázaly k nulové toleranci, pokud jde o zpožděné a nesprávné provádění směrnic.

Řízení týkající se neimplementace unijních norem by v průměru neměla trvat déle než 18 měsíců (v současnosti trvají 25,5 měsíců). Případná rozhodnutí Soudního dvora EU by členské státy měly vykonat nejpozději do 12 měsíců.

Komise rovněž doporučuje lepší využívání nástrojů informačních technologií či vyzývá členské státy, aby zřídily jednotná kontaktní místa, jež budou moci snadněji sledovat fungování pravidel jednotného trhu.

Sdělení s názvem „Partnerství pro nový růst ve službách na období 2012-2015 poukazuje na to, že „provádění směrnice o službách se v zájmu podpory růstu musí zlepšit (přestože již měla být plně implementována do konce roku 2009).

Komise vyzývá členské státy, aby odstranily diskriminační předpisy, jež v řadě členských států stále existují (ČR se žádné zásadní výtky netýkají). Zvláštní pozornost by měla být věnována klíčovým odvětvím ekonomiky, mezi něž patří obchodní služby, stavebnictví, cestovní ruch a maloobchod (téměř 30 % HDP EU).

Ke sdělení o službách (jež vzniklo na základě čl. 41 směrnice o službách) jsou připojeny 3 pracovní dokumenty Komise: 1. zpráva o provádění směrnice o službách; 2. výsledky kontroly výkonnosti ukazující, jak se předpisy EU uplatňují (v případě podniků) v každodenní praxi; 3. pracovní dokument s cílem vypracovat pokyny k uplatňování čl. 20 odst. 2 (směrnice o službách) o zásadě nediskriminace příjemců služeb na základě národnosti nebo země původu.

Předpokládaný další vývoj

Komise by měla naplňování uvedených požadavků monitorovat a v rámci tzv. evropského semestru (každoročního strukturovaného hodnocení ekonomik členských států EU ze strany Komise) vydat dedikovanou výroční správu.

Na poli služeb hodlá Komise mj. podporovat legislativní proces, jenž by měl revidovat směrnici o uznávání odborných kvalifikací (více v příspěvku „Rada debatovala o uznávání odborných kvalifikací, Vnitřní trh v květnu 2012). Nadto bude monitorovat implementaci řady již přijatých norem.

Odkazy

ECON se vyjádřil k další regulaci ratingových agentur

Návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/65/ES o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) a směrnice 2011/61/EU o správcích alternativních investičních fondů, pokud jde o nadměrné spoléhání na rating (KOM(2011)746)

Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 1060/2009 o ratingových agenturách (KOM(2011)747)

Výbor ECON 19. 6. 2012 přijal poměrem 37:5:4 zprávu Leonarda Domeniciho týkající se další regulace působení ratingových agentur v EU.

Pozadí

Komise své návrhy na další regulaci působení ratingových agentur v EU uveřejnila v listopadu 2011. Ratingovým agenturám (zejm. tzv. velké trojce – Standard & Poor’s, Moody’s a Fitch) někteří politici (včetně politiků-úředníků v Komisi) přičítají podíl na vzniku finanční krize z roku 2008, která následně vyvolala krizi hospodářskou. Kritika vůči nim zaznívala i kvůli nedávným četným rozhodnutím o snížení hodnocení některých zadlužených členských států EU.

V současnosti jsou v EU v platnosti 2 nařízení o ratingových agenturách: č. 1060/2009 (tzv. nařízení nařízení CRA I) a č. 513/2011 (tzv. nařízení nařízení CRA II). Klíčové body první normy byl dojednán fakticky v listopadu 2008 na summitu G20 ve Washingtonu, již v květnu 2011 ale bylo toto nařízení změněno, aby bylo možné jej přizpůsobit nově vzniklému dohledu ze strany orgánu ESMA. Stávající nařízení o ratingových agenturách se zaměřují na registraci ratingových agentur, pravidla výkonu jejich činnosti a dohled nad nimi.

Nové návrhy by měly zajistit, (1) aby se obecně snížil význam ratingů, resp. jejich dopad na volatilitu ekonomiky (manažeři hedgeových fondů a retailové banky by si např. měli realizovat také vlastní ratingy), (2) aby se mezi ratingovými společnostmi zintenzivnila konkurence a snížil střet zájmů, (3) aby se zvýšila transparentnost a přesnost ratingů států (resp. státních dluhopisů) a (4) aby byl vytvořen „evropský rámec pro občanskoprávní odpovědnost v případě závažného úmyslného pochybení nebo hrubé nedbalosti při vydávání ratingů (investoři by měli své nároky vymáhat před vnitrostátními soudy, důkazní břemeno by měly nést ratingové agentury). Nová pravidla by se měla vztahovat na ratingy veřejných subjektů v EU i mimo ni, pokud ratingy státních dluhopisů vydává ratingová agentura registrovaná v EU (více v příspěvku „Komise hodlá znovu regulovat ratingové agentury, Vnitřní trh v listopadu 2011).

Rada svůj tzv. obecný přístup, umožňující instituci vyjednávat o kompromisu s EP již v prvním čtení, přijala v květnu 2012 (více v příspěvku „Rada přijala ,obecný přístup‘ k další regulaci ratingových agentur, Vnitřní trh v květnu 2012).

Klíčové a sporné body

ECON v zásadě souhlasí s Radou, která je proti požadavku Komise, aby se konkurence mezi ratingovými agenturami dosahovalo tím, že hodnocené subjekty by měly být nuceny „svou ratingovou agenturu střídat, a to nejméně každé 3 roky (pokud již nyní využívají 2 a více ratingových agentur, jedna agentura by se měla měnit co 3 roky a druhá a každá další co 6 let; žádný hlavní analytik by také neměl provádět rating žádné země nebo produktu déle než 4 roky po sobě).

Princip rotace by se měl (podle Rady) týkat jen ratingu komplexních strukturovaných finančních nástrojů a i těch jen tehdy, pokud rating neprovádí tzv. malá ratingová agentura (tedy taková, jež nepatří to tzv. velké trojky) a/nebo se na ratingu nepodílí alespoň 4 ratingové agentury, přičemž každá z nich se nepodílí na hodnocení alespoň 10 % hodnoty uvedených komplexních strukturovaných finančních nástrojů.

Pokud jde o rating států, měl by být – v souladu s požadavky Komise, ale i Rady – realizován v požadované kvalitě a podle předem známého harmonogramu (patrně každých 6 měsíců, vždy době, kdy se aktuálně neobchoduje s cennými papíry), aby se na něj mohli dotčení aktéři (zejm. státy samotné) adekvátně připravit.

Unijní i národní dohledové orgány by měly kvalitu ratingů sekundárně podporovat tím, že budou dávat k dispozici všechna relevantní (makroekonomická) data, jež lze poskytovat veřejně.

ECON stejně jako Komise podporuje, aby manažeři hedgeových fondů a retailové banky měli možnost realizovat také vlastní ratingy, resp. aby byli v budoucnu méně závislí na externích ratinzích.

ECON se obdobně jako Komise i Rada ztotožňuje také s tím, aby v případě závažného úmyslného pochybení nebo hrubé nedbalosti při vydávání ratingů měli investoři možnost své nároky vymáhat před vnitrostátními soudy – a důkazní břemeno nesly ratingové agentury.

Na metodologii ratingů by měla dohlížet ESMA. Ratingy by měly být prezentovány ve standardizovaném formátu, měly by uvádět pravděpodobnost bankrotu hodnoceného subjektu a být doprovozeny vysvětlujícím prohlášením.

Příslušná ratingová agentura by neměla mít možnost vydávat ratingy na společnosti, v nichž vlastní více než 2 % kapitálu nebo hlasovacích práv. Analogicky by také mělo být zakázáno (v souladu s názorem Rady), aby vlastník více než 5 % kapitálu nebo hlasovacích práv v jedné ratingové agentuře vlastnil nějaký kapitál v agentuře jiné (resp. aby v daných případech byla zavedena informační povinnost dotčených vlastníků vůči veřejnosti).

Předpokládaný další vývoj

Zástupci EP by měli v následujícím období jednat se zástupci Rady (předsednictví) o možném kompromisu ve věci další regulace ratingových agentur.

S dosavadního vyjednávání plyne, že sporů mezi oběma institucemi je méně, než se na začátku předpokládalo, což by mělo kompromis činit možným.

Odkazy

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality